Zoom

Nejhorší šéfové na světě

Možná si myslíte, že váš nadřízený je psychopat. Nebo aspoň magor. Možná na vás s řevem vyjíždí kvůli nesmyslům, nebo naopak s medovým hlasem kvůli minisukni. Nenechte si to líbit. Ale věřte, že na tom jistě nejste nejhůř.
AddThis

Šílení šéfové jsou živočišný druh, který se vyskytuje od pradávna. Jsme na ně tak zvyklí, že když se dozvíme o majiteli masážního salonu, který donutil všechny své zaměstnance nechat si vytetovat na krk datum jeho narození, pravděpodobně jen pokrčíme rameny. Sociopatické manažery ale najdete i v tak ušlechtilém oboru, jako jsou charitativní neziskovky. Hezký případ popsala přispěvatelka fóra „Bad Boss“ na stránce WorkingAmerica.com. Popisuje, jak dělala supervizora týmu telefonistek, které měly za úkol získat milion dolarů na podporu vybraného projektu. Hned první měsíc dosáhly krásné sumy 75 tisíc, ale namísto pochvaly od šéfa se dočkaly varování, že to zdaleka nestačí. Zatnuly tedy zuby a druhý měsíc dokázaly vybrat 150 tisíc dolarů. Šéfa to nejenže nepotěšilo, ale naopak rozlítilo. Natolik, že za trest odebral všem zaměstnancům židle a nutil je u práce stát. Když byl upozorněn na to, že jedna z telefonistek je upoutaná na vozík, nechal ji vyhodit s odůvodněním, že není schopna dostát předepsaným pracovním podmínkám.

Guruzrůdy

Adepti na nejhoršího manažera všech dob jsou dva. Prvním z nich byl velkoocelář Henry Frick. Nejvíc se proslavil v roce 1892, kdy za ním přišli odboráři vyjednávat o zvýšení platů. Henry je pohrdavě odmítnul a jako protinávrh nabídnul snížení platů o čtvrtinu. Odbory vyhlásily stávku, načež Frick nechal přes noc obehnat fabriku ostnatým drátem, na strážní věže posadil ostřelovače a instaloval vodní děla chrlící vařící vodu. Aby do obléhané továrny mohl navézt stávkokazy, najal si několik stovek agentů Pinkertonovy bezpečnostní služby a nařídil jim, ať demonstrující odboráře zmasí hlava nehlava. Nepočítal s tím, že mezi dělníky je značné množství baseballových pálek, střelných zbraní a dynamitových patron, takže nastalý konflikt musela rozhánět armáda. Pan Frick se tomu všemu smál ve své pevnosti, ovšem jen do chvíle, kdy do ní vtrhnul chlap s pistolí, střelil ho dvakrát do krku a pro jistotu ho ještě propíchnul kudlou. Ocelový Henry to nejenže přežil, ale nadto byl do týdne zpátky v práci a jako první bod agendy měl propuštění 2500 zaměstnanců a snížení platů zbytku o polovinu. Díky tomu vyhrál soutěž o nejnenáviděnějšího muže Ameriky.

šéfa to nejenže nepotěšilo, ale naopak rozlítilo. zaměstnancům vzal židle.

Druhým soutěžícím je zakladatel FBI J. Edgar Hoover. O jeho výstřelcích se svět vůbec neměl dozvědět, protože informace ze zákulisí Americké federální policie podléhají přísnému utajení. To, že jich prosáklo na povrch tolik, tak nějak naznačuje, že muž, který agentuře tvrdou rukou vládl padesát let, nebyl úplně normální.
Ať byly Hooverovy duševní trable jakékoliv, je jisté, že si je dokázal ventilovat na zaměstnancích. Podle jeho životopisců mu byli agenti FBI k dispozici 24 hodin denně jako osobní sluhové. Uklízeli mu dům, sekali trávníky a opravovali domácí spotřebiče. V laboratořích FBI se vědci zabývali výrobou vyhřívaného toaletního prkénka pro šéfovu koupelnu a analyzovali zvířecí lejna, která pan ředitel našel ráno na terase. Legendy se vypráví o jeho slabosti pro dárky. Prostřednictvím svého sekretáře šířil svá „tajná přání“ po FBI a zaměstnancům nezbývalo, než se na často velmi nákladné dary skládat. Hoover měl o veškerém dění  v FBI dokonalý přehled a za jakoukoliv neposlušnost následoval v nejlepším případě vyhazov. V tom horším případě se šéf FBI nezdráhal věnovat spoustu času a úsilí na zničení vzbouřencova života. Když agent Melvin Purvis (ve filmu Veřejní nepřátelé ho hraje Christian Bale) dopadnul tři nejnebezpečnější zločince v USA, tak nepřiřkl zásluhy Hooverovi. Byl doslova vyštván z FBI a měl problémy získat jakoukoliv jinou práci.  

Účet za letadlo a padák za ledvinu

Abychom se nevozili jen po historických postavách, podívejme se do současnosti. Mezi dnešními Bad Boss Allstars se skví například Lenny „Nails“ Dykstra. Lenny je bývalý hráč amerického fotbalu a po skončení aktivní kariéry založil časopis Player’s Club, který se zabývá výhradně zprávami o luxusním životě vrcholových sportovců. Bohužel mu redaktorská práce nevynášela tolik jako pobíhání po hřišti, takže jeho životní standard začal klesat. Dostal se dokonce do takových problémů, že si musel peníze půjčovat od svých zaměstnanců. Některé případy byly naprosto bizarní. Například fotoeditor Kevin Coughlin dodnes nemůže uvěřit, že z něj šéf pod nátlakem vymámil číslo jeho kreditní karty jen proto, aby z ní vybral 32 000 dolarů, za které si pronajal soukromé letadlo na cestu do Atlanty, kde hrál jeho synek basketballový zápas.

vymámil z něj pod nátlakem číslo kreditky a vybral 32 000 dolarů.

Ani to ale ještě není nic proti příběhu, ve kterém vystupují paní Deborah Stevensová a její šéfová jménem Jackie Brucia. Obě spolu pracovaly v prodejně automobilů a výborně spolu vycházely. Debbie měla svou šéfovou dokonce tak ráda, že když se dozvěděla o jejích vážných zdravotních problémech, nabídla jí, že jí daruje ledvinu. Tady je potřeba si uvědomit, že darování ledviny je velmi náročný a bolestivý proces, při kterém dárci rozkuchají půlku těla a zanechají na něm víceméně trvalé následky. Debbiina ledvina sice putovala úplně neznámému člověku, ale Jackie se díky tomu mohla posunout v pořadníku čekatelů na první pozici a zanedlouho prodělat úspěšnou transplantaci. Pak se začaly dít věci. Debbie se kvůli darované ledvině potýkala s bolestmi a vážnými zažívacími problémy. Namísto pochopení si ji uzdravená šéfová zavolala na kobereček a rázně jí vysvětlila, že je nemyslitelné, aby si kvůli tomu brala volno. Ostatní zaměstnanci by si prý mohli myslet, že se jí dostává nemístných privilegií. Když zdravotní problémy Debbie nepolevovaly, byla přeložena do pobočky v části města, které se mezi zaměstnanci přezdívalo „Sibiř“, a nakonec dostala výpověď. Celý případ je teď u soudu.
Podle výzkumů je v nejvyšších manažerských patrech stejně psychopatů jako v těžkých žalářích. A podle nás to ani v nižších patrech nebude o moc lepší. Takže si z nějakého toho vzteklouna nad sebou nedělejte hlavu. Zlých šéfů je zkrátka tolik, že by byl vlastně skoro zázrak, kdybyste minimálně na jednoho během pracovní kariéry nenarazili. Utěšujte se tím, že zpravidla dlouho nevydrží…

tomáš baťa

Táta Zlína se o své zaměstnance staral skutečně jako otec. Třeba jim netrpěl mimomanželské vztahy. Špehovaly je zvláštní hlídky a podle jejich hlášení si pak nové páry zvala zvláštní komise a nutila je uzavřít sňatek.

George m. pullman

Postavil kolem svých továren městečka a zaměstnancům vyplácel plat ve vlastní měně. Ta platila jen v městečku. Vytvořil si tak dokonalé samoděržaví.

AddThis
0 comments

Pokec

Vyměnil kulomet za golfovou hůl...

Když se plazil do bezpečí, najednou cítil, jak mu drhnou kosti o kameny. Před chvíli po něm vystřelil z ručního tankového granátometu bojovník Tálibánu. A trefil se. V ten moment začal Miroslavu Lidinskému jiný život. Stal se jedním z nejlepších evropských paragolfistů.

Sporák

Pořádné chřestění

Za poslední léta se toho o chřestu už napsalo dost. Takže už všichni asi víme, že to není zelenina exotická, ale česká. Že se pěstuje, a tedy i dá čerstvá koupit, na Mělnicku a Hodonínsku. Že se jí většinou přelitá holandskou omáčkou, posypaná strouhankou a s máslem nebo jako polévka. My si ale uděláme luxusní verzi – s italským prosciuttem a šafránovou majonézou. Sezona chřestu je jednou za rok, tak co.

Podobné články: Zoom

2017 | 3 | e-Bitka

Svět vzhůru nohama

Během ročního cestování po Novém Zélandu si člověk všimne, že je tady leccos jinak. Kiwi není jen výraz pro ovoce a nelétavého ptáka, ale označují se tak i obyvatelé Země dlouhého bílého oblaku, jak se pacifickému souostroví říká v maorštině. Barbie není panenka. A ve světě hlavou dolů má prádlo dost času na pověšení.

2017 | 1 | PF 2007

Úžasný umělý úd

Ještě před pár lety jsme považovali za nejlepší protézu na světě umělou paži šíleného profesora Orfanika z Tajemného hradu v Karpatech. Během posledních několika let ale věda udělala slušný pokrok a nechává jeho dílo daleko za sebou.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Mámo, už nám vyrostlo maso?

„Za padesát let už nebudeme muset pěstovat celé kuře, abychom mohli jíst prsíčka nebo křidélka. Vypěstujeme si jednoduše jeho jednotlivé části,“ tvrdil údajně v roce 1931 Winston Churchill. Trvalo to trochu déle, ale ta doba se blíží.
COOKIES
Google+