Zoom

Hitler žral Mickey Mouse

Možná někdy litujete, že nejste geniální, mocní, nebo aspoň slavní. Nelitujte. Většina světových velikánů byla něčím švihlá, a to pořádně.
AddThis
  • Jan Studnička: Text
  • Obrázek: Karolína Slováková

U koho je šílenství zřejmé na první pohled, jsou samozřejmě diktátoři a zločinci. Že byl Caligula zvrhlík, který spal i s vlastní sestrou, se ví. I sám velký Julius Caesar měl prý ale ženy všech mužů a muže všech žen. Včetně Brutovy matky, což dost vysvětluje tu záležitost s dýkami.
Sex ale není na tyranech to nejzajímavější. Adolf Hitler ujížděl na disneyovkách a obzvlášť zbožňoval černého Mickey Mouse. Hermann Göring zase fičel na vláčcích (a na morfiu). Saddám Husajn psal romantické příběhy červené knihovny. Al Capone ve svých nejlepších letech natáčel ve studiu milostné cajdáky. Kim Čong-Il měl tak rád Godzillu, že nechal unést jejího japonského režiséra, aby mu natočil severokorejskou verzi. Najdete ji na webu, a pokud máte rádi totalitní surrealismus (což je samo o sobě protimluv), tak stojí za vidění.

Postavím na tobě vědu, mami

Vědci, kteří posunují kupředu poznání lidstva, hledají podněty, kde můžou. Takový Charles Darwin třeba vstoupil na univerzitě do labužnického spolku, jehož hlavním cílem bylo ochutnat co nejvíc vzácných druhů zvířat. U málokoho najdete takové splynutí práce s koníčkem.
Velkou motivací Sigmunda Freuda byla lehce nezdravá láska ke staré paní Freudové. Psychoanalytik tak strávil celý svůj profesní život hledáním důkazů, které by potvrdily, že je to vlastně normální. Aby se při tom nemusel zabývat podružnými věcmi, musela mu žena každé ráno vytlačit pastu na kartáček. Linky kokainu si už rovnal v pracovně sám.
Vynálezce telefonu Graham Bell se bál měsíčního světla. Albert Einstein zase nenáviděl tkaničky u bot a kartáčky na zuby. Traduje se, že když mu dala jeho manželka (a zároveň sestřenice) Elsa ultimátum „buď já a čištění zubů, nebo nějaká jiná“, vyvolil si ji, ale dopis podepsal „Tvůj špinavý Albert“.

Zpocená košile a její symfonie

I hudebníci a malíři potřebují inspiraci. Beethoven ji hledal v 50 šálcích čaje, které každý den vypil. Ráno ovšem musel dostat nápoj ze šedesáti kávových zrn přesně! Spal díky tomu jen jednou za čas, ale zato tvrdě. Toho využívali jeho přátelé k tomu, aby mu vyprali oblečení – proti jeho vůli.
I Leonardo da Vinci měl zvláštní denní režim. Prospal maximálně dvě hodiny za den, a to po dvaceti až třiceti minutách každé čtyři hodiny. Petr Iljič Čajkovský si dovoloval chodit jen dvě hodiny denně, ani o minutu víc či míň.
Obecně se to obsesemi v uměleckém světě jenom hemží. Třeba Dalí na autogramiádách kradl propisky, což je docela běžné – každý známe aspoň jednoho dalšího člověka, který to dělá. Elvis u sebe nechával přespávat polooděné dívky pod zákonem a prokazatelně s nimi nespal – což je svým způsobem ještě strašidelnější. 

V mládí erotik, v stáří pontifik

Spisovatelé si taky zaslouží vlastní podivínský oddíl. Někteří to třeba zvláštně přeháněli s hygienou. Cervantes psal s nohama ponořenýma do ledové vody. Franz Kafka každé ráno cvičil nahý před otevřeným oknem. Charles Dickens si zase mastil vlasy brilantinou třeba několiksetkrát denně, protože nemohl přežít, když mu trčel vlas. Navíc zásadně uléhal tak, aby spal hlavou k severu, a proto s sebou věčně tahal kompas.
Ještě o něco ujetější je cestovní pomůcka slavného pohádkáře Hanse Christiana Andersena. Vozíval s sebou na hotely lano, aby se mohl spustit z okna v případě požáru. To Victor Hugo se cestování nebál. Tak rád se coural po venku, že musel nařizovat svému sluhovi, aby mu zamykal šaty, jinak by na procházkách proprokrastinoval celé své dílo.

henry wadsworth longfellow předčítal své básně psovi. Když čokl štěkal, básník kus roztrhal.

S oblečením to měli složité i další autoři. William Faulkner si sem tam nasazoval boty na ruce a psal prsty u nohou. Mary Shel­leyová, duchovní matka Frankensteina, si zase při psaní oblékala živého hada kolem krku. A už nic jiného.
Marcel Proust psal zásadně v posteli. Ernest Hemingway měl rád šestiprsté kočky, kterých si pořídil hned několik a každé ráno jim předčítal. Ještě dál to dotáhl Henry Wadsworth Longfellow, který předčítal své básně psovi. Když čokl štěkal, básník kus roztrhal a jel nanovo.
George Gordon Byron v mládí choval na koleji medvěda. Láska k huňatým stvořením mu zůstala, protože si od každé své milenky bral chomáček pubického ochlupení na památku. Jean-Jacques Russeau si zase rád nechával naplácat. Lewis Carrol, autor Alenky v Říši divů, rád psal a četl o… no, o jiných malých Alenkách v jiné říši divů. James Joyce měl pocit, že k pořádnému sexu patří prdy a napsal o tom velmi vášnivou pasáž do jednoho milostného dopisu. Francis Scott Fitzgerald byl ujetý přes ženské nožky. Ale to už jsme u jiného žánru. Dobře ho znal papež Pius II., který ještě než se stal božím zástupcem na zemi, napsal erotický román The Tale of Two Lovers.

Nejpromiskuitnější lidé dějin

Známá věc je, že největší počet zářezů má na pažbě mongolský vojevůdce Čingischán. Je geneticky prokázáno, že pět procent dnešní populace na území, které za jeho časů spadalo pod mongolskou vládu, jsou jeho potomci. Na paty mu šlape třeba biblický král Šalamoun nebo egyptský faraón Ramses II., který vládl přes šedesát let a každý den se něžnější části svého lidu poctivě věnoval. Egypt je vůbec podivná země. V některých dynastiích patřilo k dekoru, aby nově nastupující faraón před nastoupeným národem veřejně ejakuloval z přídi lodi do Nilu.

Korsický poručík a pozdější francouzský císař Napoleon I. měl šest nemanželských dětí, ale to se bavíme jen o těch, které byly natolik významné, aby se o nich vědělo. Aby to Bonaparte neměl tak snadné, trpěl celý život ošklivými střevními potížemi (možná proto je na všech obrazech znázorněn s rukou na břiše). Mimochodem i bitvu u Waterloo s nejvyšší pravděpodobností projel kvůli ošklivému průjmu. 


Abychom byli genderově korektní, také ruská carevna Kateřina byla známá svou promiskuitou. Nebyla sice tak výkonná jako zmínění pánové, ale rozhodně byla sofistikovanější. Měla speciálního doktora, testujícího docházející gentlemany na pohlavní nemoci, a zvláštní zaškolenou dvorní dámu, která zase testovala požadované schopnosti. Západní Evropa sice říkala Kateřině „Veliká“, ale Puškin ji označil za „kurtizánu ruského trůnu“. Taky od něj nejspíš pochází rozkošná historka o tom, že smrt Kateřiny způsobila soulož s koněm.

Dobrou noc, dědo

Když jste bohatí, můžete si dovolit jisté výstřednosti. Třeba jako Mark Zuckerberg, který jí jen to, co si sám zabije. Nebo jako Henry Ford, který požíral trávu ze svého dvorku. Když jste ale duchovní a morální autorita, je třeba se cvičit v odříkání. Mahátma Gándhí ve svých šestatřiceti letech uzavřel celibát, aby dosáhl osvícení. Jak stárl, byl kvůli tomu stále posedlejší sexem. Podle některých to bylo ke konci života jeho téma č. 2 hned po pacifismu. V rámci zdokonalení svého celibátu ale uléhal Gándhí k spánku s mladými nahými dívkami. Byla mezi nimi i šestnáctiletá manželka jeho prasynovce nebo Mahátmova devatenáctiletá praneteř Manu. Právě kvůli téhle úchylce Gándhího opustil jeho stenograf a letitý podporovatel R. P. Parasuram. Kdyby ji zohlednili ve filmu, nemusela to být tříhodinová nuda.

AddThis
0 comments

Reportáž

No no no no no no!

„Kolin-mistr-vejn-kolin-mistr-rou-kolin-mistr-vejn,“ zpívám svojí ženě fonetickou čingliš největší šlágr Culture Beat, zatímco jdeme na No limits! Party, kde mají vystoupit největší hvězdy devadesátých let. Chytila se a pamatuje si to. „A to budou hrát jen tuhle jednu písničku?“ „Jak jednu?!“ odpovídám jí uraženě. Ale vlastně moc nevím, jakou jinou by měli ještě hrát.

Sporák

Jahodový ráj v puse

Přinesli jsme mámě Ivě košík jahod a řekli, aby s nimi něco provedla. Vzpomněla si na své moravské kořeny a během chvíle vystřihla koláč, jaký jsme ještě nejedli. Žádná bublanina, žádné knedlíky, žádná marmeláda. Moravský koláč, kde těsto jenom drží tvar, ale jinak je to jahodovo-drobenkové blaho.

Podobné články: Zoom

2017 | 5 | Harddiskobolos

Tajné zákony, které řídí život, vesmír a vůbec

Asi každý, kdo se někdy začetl do sbírky Murphyho zákonů, si řekl „ježiš, to je úplně pravda tohleto“. Kromě legračních zákonů pana Murphyho a jeho kamarádů ale existují i zábavné zákony, na které přišly opravdové intelektuální kapacity. A myslely je úplně vážně.

2017 | 3 | e-Bitka

Svět vzhůru nohama

Během ročního cestování po Novém Zélandu si člověk všimne, že je tady leccos jinak. Kiwi není jen výraz pro ovoce a nelétavého ptáka, ale označují se tak i obyvatelé Země dlouhého bílého oblaku, jak se pacifickému souostroví říká v maorštině. Barbie není panenka. A ve světě hlavou dolů má prádlo dost času na pověšení.

2017 | 1 | PF 2007

Úžasný umělý úd

Ještě před pár lety jsme považovali za nejlepší protézu na světě umělou paži šíleného profesora Orfanika z Tajemného hradu v Karpatech. Během posledních několika let ale věda udělala slušný pokrok a nechává jeho dílo daleko za sebou.
COOKIES
Google+