Reportáž

Češi jsou mistři světa. V korejském popu.

Národní dům je taková ta krásná budova nad kostelem na pražském náměstí Míru. Postavili si ho čeští vlastenci, aby měli kde tančit českou besedu a vyprávět si o Horymírovi. Hudba by tu byla – když nám ve třetím patře rozhihňaná slečna vydává vstupenky, slyšíme melodii. V textu ale Horymíra hledáme marně. Když vlezeme do sálu, zpívá dívčina na pódiu v korejštině.
AddThis

Jestli nevíte, co je to K-Pop, tak je to hudební styl, který zní úplně stejně jako jakýkoliv jiný pop, ale občas se v něm zpívá korejsky. Wikipedie vám prozradí, že se tenhle žánr vyvinul (kupodivu) v Jižní Koreji a absorboval do sebe elementy taneční hudby, elektropopu, hiphopu a současného r’n’b. Taky se dozvíte, že reportér amerického hudebního časopisu Rolling Stone charakterizoval K-pop jako „směs módní západní populární hudby a vysokoenergetického japonského popu, která loví hlavy posluchačů pomocí chytlavých opakovaných fragmentů“. Jestli nad tím kroutíte hlavou, tak věřte, že osobní setkání s tímhle fenoménem je ještě divnější. Nebo aspoň já pořád nemůžu věřit svým očím. Jsem na finále českého národního mistrovství v korejském popu. 

Yvonka zvaná Mičiko

Představte si okresní kolo X faktoru. Sál pro asi dvě stovky lidí, pětičlennou porotu, moderátora se sexy chraplákem a více či méně nervózní účinkující na pódiu. Teď si do té představy dosaďte fakt, že zhruba dvě třetiny všeho osazenstva tvoří teenageři, kteří celý život sjíždí na přeskáčku hiphopové videoklipy a japonské manga filmy. Slečny tu mají buď modré vlasy, nebo jsou oháknuté jako sexy tanečnice MTV (což ve věku mezi deseti a šestnácti lety vypadá trochu nepatřičně). Kluci jsou pobití cvoky nebo navlečení do obleků. A nejdivnější na tom je, že se tu všichni nepokrytě snaží vypadat asijsky. Pro zhruba dvě třetiny osazenstva to není problém, protože z Asie buď oni sami, nebo jejich rodiče pocházejí. Zbývající třetina si to ale vynahrazuje mejkapem, zejména očními linkami protahujícími oči do šikma. Mně osobně to přijde děsivě politicky nekorektní. Asi jako by na soutěž v hiphopu někdo přišel s načerněným obličejem. Vyznavači K-Popu to ale evidentně mají na háku. V každém případě potřebuji někoho, kdo mi v tom udělá trochu pořádek. 

„Já to objevila na internetu a zamilovala jsem se do toho,“ chrlí na mě adrenalinem napumpovaná Yvonka zvaná Mičiko. Právě slezla z pódia, na němž coby členka formace Monster Crew sklidila aplaus vestoje. Je jí asi třináct, hřeje se v láskyplném obdivu hrdých rodičů, mezi řečí poskakuje na místě a nonstop textuje rychlostí stošedesát slov za minutu. „Tak jsem ukázala klip kamarádovi a ten řekl, že je to totální kravina. Tak jsem to ukázala dalšímu kamarádovi a tomu se to líbilo, tak jsme založili Monster Crew a za dva měsíce jsme nacvičili vystoupení,“ vypálí na mě svou profesionální historii. Když se ptám, jestli má K-Pop nějaké zákonitosti nebo speciální taneční figury, tak krčí rameny. Prý se choreografie odkoukává z korejských videoklipů. A proč občas vybuchne hlediště v bouřlivý aplaus? „No, oni znají ty písničky a mají radost, že je slyší, víš?“ Díky, Yvonko, za vysvětlení, ale stejně jsem úplně mimo. Volám tedy na pomoc jednu z hlavních organizátorek.

2015-09-Superzeny-Reportaz_Cesi_jsou_mistry_sveta_v_korejskem_popu-3C

Národní bohatství

„Vysvětlit, proč se korejský pop mladým tak líbí, vám nedokážu,“ říká Barbora Sedláčková, jedna z dlouholetých pořadatelek. „Masově se začal šířit někdy v roce 2009, kdy jsme začali pořádat soutěž i tady v Praze. Přihlásit se může kdokoliv. Jedinou podmínkou je, že musí mít v dané zemi trvalý pobyt a nesmí být Korejec.“ A proč vůbec někdo pořádá soutěž v tancování na korejskou popmuziku? „V Koreji festival pořádá národní televize a má podporu vlády,“ dozvídám se. „Mezinárodní soutěže se účastní celkem 83 zemí. Každá vysílá jednoho performera a jednoho zpěváka, porota vybere celkem patnáct vítězů, kteří jedou na celosvětové finále do Soulu.“ „Čili tohle je současná korejská kultura, kterou se Korea prezentuje a vytváří o sobě obraz ve světě?“ ptám se pro jistotu. „Ano,“ přikyvuje Barbora. „V Koreji je K-Pop považován za nové národní bohatství.“

Po tomto odhalení je mi ten hudební styl ještě větší záhadou, než když jsem ho považoval za ústřelek adolescentů. Malovat si vlasy na modro a trsat na umělohmotné tuctucárny je jedna věc. Úplně jiný rozměr to nabývá, pokud si z něčeho takového dělá jedna z asijských velmocí výkladní skříň. Což tak skutečně je. Na YouTube je k vidění video, které korejská národní televize KBS natočila předloni v Praze při příležitosti českého úspěchu na mistrovství světa v téhle divnosti. Vystupuje na něm jihokorejský velvyslanec a chválí Univerzitu Karlovu za to, že zavedla studium korejštiny. Milá reportérka potvrzuje českou fascinaci vším korejským tím, že na letišti Vaklef Hevl jsou nápisy v korejštině a na Vaklaveske namesti se pořádají spontánní K-Pop flashmoby. 

2015-09-Superzeny-Reportaz_Cesi_jsou_mistry_sveta_v_korejskem_popu-2A

Ne, že bych se v korejských reáliích nějak výjimečně vyznal, ale určitě bych dal do kupy spoustu jiných věcí, na kterých by se dala stavět mezinárodní pověst té kultury. Třeba taekwondo, hraní počítačových her nebo nepochopitelné filmy Kim Ki Duka. Cokoliv by bylo lepší než ten nejprimitivnější uřvaný popík, který se line z reproduktorů velkého sálu Národního domu. Jestli nechápete mou zmatenost, tak si zkuste celý koncept analogicky přenést do našich reálií. Představte si, že by české ministerstvo zahraničí prostřednictvím všech svých ambasád aktivně šířilo českou kulturu pořádáním soutěže, ve které by lidé z celého světa napodobovali Lucku Vondráčkovou, Tomáše Kluse a Ektora. 

Hayan Ha-Nhi a Yellow Niga

Podobnost s talentovými soutěžemi v sále Národního domu přímo bije do očí. Jsem ochotný se vsadit, že vystupující jménem Hayan Ha-Nhi (vlastním jménem Hanka) se hlásí na všechny pěvecké soutěže, na které narazí. Zatímco jinde by pravděpodobně sklidila vlažný potlesk a uštěpačné poznámky poroty, tady jí namemorovaná korejská písnička přináší nadšený jekot. Na to, že publikum způsobně dřepí na židličkách, dokáže vytvořit slušný kotel. Zvlášť když na pódium nastoupí nějaká aspoň trochu vydařená formace, jako například chlapecké trio s děsivě nekorektním názvem Yellow Niga (nekecám!). 

Takhle mi dělá srdíčko a večer si vás dám na fejsbuk, slibuje. Nedala. 

Kdo si ovšem celou šarádu užívá nejvíc, je porota. Sešli se v ní zpěvačka a muzikálová herečka, zpěvák a muzikálový herec, tanečnice a reportérka, dirigent symfonického orchestru a frontman několika kapel, o kterých jsem v životě neslyšel. Evidentně se na svých několik hodin slávy připravovali studiem videozáznamů televizních soutěží. „Ježišmarjá, kluci, já jsem se asi zamilovala,“ cukruje slečna Kisa, která se do poroty kvalifikovala díky moderování bulvárního pořadu Prásk a účinkování ve videoklipech Sámera Issy (v sexy kostýmu). Zde vystupuje v roli nechtěné, ale o to věrnější imitátorky Lucky Bílé: „Já bejt mladší, tak na vás čekám v šatně s podpisem. Takhle mi dělá srdíčko a večer si vás dám na fejsbuk,“ slibuje. Nedala. Má tam jen selfie s další porotkyní Martinou Pártlovou, zpěvačkou, která se proslavila tím, že nevyhrála X Factor. Ta navazuje zasvěceným rozborem: „Bylo úžasný, jak jste využili obrovskou část toho jeviště, jak jste ho dokázali vy–užít celý a tamty přechody byly úžasný a nemusím asi říkat, že taky úžasně fungovala práce s kostýmy.“

Michal Škrabák, frontman kapel River Jordan, The Airbags a dalších zásadních uskupení české hudební scény, uzavírá hodnocení chlapáckým prohlášením, že vystoupení mělo konečně koule. Odměnou je další salva nadšeného aplausu a na pódium už se dere nová rádobykorejská formace. 

Jsme nejlepší, tak co 

Co na soutěži v korejském tucíku vidí účinkující, je mi už celkem jasné. Je to pro ně další talentová soutěž, navíc se o ní moc neví, má zúžený záběr, a tím pádem se v ní potkáte s daleko menší konkurencí. Jediné, co se po vás chce, je, aspoň jednou za čas něco zaječet korejsky. Zatímco konkurence je tu malá, odměna za úspěch se s X Factorem nebo Superstar může porovnat velmi snadno. Úspěšní finalisté vybraní porotou do mezinárodního kola v Soulu budou vystupovat před kotlem dvaceti tisíc hysterických fanoušků. V Národním domě jich je asi dvě stě a bugr dokážou udělat pořádný. Znásobte si to stokrát – takové publikum nemá ani Madonna. Pro partu holčiček z Poděbrad je to absolutní sci-fi, ale kupodivu ho můžou dosáhnout. Češi jsou totiž v tomhle prapodivném odvětví nadmíru úspěšní, máme mistry světa a ve finále jsme celkem často. V Koreji nás prý považují za K-Popovou velmoc. 

2015-09-Superzeny-Reportaz_Cesi_jsou_mistry_sveta_v_korejskem_popu-4C

Pokud můžu soudit z nadšených účastníků dnešního klání, velmoci už vyrůstá další generace. Jeden z jejích zástupců se právě kousek ode mě hmoždí s úpravou kostýmu. Je mu asi šest, má blonďaté odbarvené háro, tmavou vestu s kalhotami, košili s naškrobeným límečkem a snaží se uvázat kravatu. S uzlem zápolí do chvíle, než mu přichvátá na pomoc jeho o něco starší kolega. „Vidíš, teď vypadáš jako džentlmen,“ zhodnotí výsledek společného snažení starší světák. „Já nechci vypadat jako džentlmen,“ zamračí se ten mladší. „Já chci vypadat jako Korejec.“

AddThis
3 comments
AngieHartmann
AngieHartmann

Dovolte mi dotaz. Na čem vystavěla svou image Kalifornie? Na filmech a hudbě. A co víc může propagovat zemi, jak zábavní průmysl -kromě válkychtivé povahy-? Jinak souhlas se slečnou MataJackie.

MataJackie
MataJackie

Myslím, že porovnávat nějaké mini hvězdičky jako Lucku Vondráčkovou, Tomáše Kluse a Ektora, o kterém jsme v životě neslyšela, s korejskými hvězdami, které jako americké stars koncertují po celém světě a jejich popularita roste a v každé zemi je parta lidí, která je dobře zná a je jejich skalními fandy, s celebritami, které v současné době začínají udávat směr americké pop music, mají nejsledovanější MVs na YouTube a mnoho z nich spolupracuje s těmi největšími světovými (nejen americkými) stars, mi přijde opravdu od věci.
Pokud chceš být opravdu dobrým redaktorem, tak by sis měl opravu o tématice, o níž píšeš, něco zjistit. A wikipedia nebude asi zrovna to pravé ořechové, že? :D

ayasumilina
ayasumilina

Ja takéto ničím zaujímavé stránky plné bludov väčšinou nečítam, ale teraz by som sa rada vyjadrila k autorovi. Čo sa týka, či má kpop nejaké špeciálne prvky, tak áno má a to že mykajú plecami znamená že sa dotoho ani sami nevyznajú. K-pop je jedinečný vo vela smeroch. 


Nechápem prečo stále narážate na ten make up, ale aj americké celebrity sa farbia rôzne a malujú vela krát ako obludy a ich fanúšikovia to opakuju. Nič nezvyčajné. 

Na festivaloch korejskej kultury min. tu na Slovensku sa objavujú aj veci z tradície. Či prednášky, workshopy alebo nejaké ukážky. Na konkretne tomto podujatí, na ktorom si bol mi ver nenájdeš nič iné ako hudbu, pretože o to tam ide. Ano je to najpopulárnejšie. Prečo? Lebo je to hudba DUH. 

Čo sa týka tej skupiny s nekorektným názvom, tu máš vizitku vášho národa ^^ K-pop neK-pop. 

Nemôžeš tuto sutať porovnávať s X Faktorom alebo inými sútažami, ale tá hlavna cena a to podium v korey stoji za to. Skusil si si ho pozrieť? A vieš, oni tam maju svojich idolov a tým ktorým na tom aj viac zaleži, si to zaslužia.

Pokec

Máme právo znát podvodníky, co nás okrádají

Janek Rubeš je internetový reportér, který svými dokumenty cíleně tepe do nešvarů hlavního města. Série reportáží Praha vs. prachy, která se zaměřuje na partičku podvodných taxikářů v centru metropole, má na internetové televizi Stream.cz statisíce zhlédnutí a někdejšího recesistu si dnes nedovolí ignorovat ani primátoři.

Trendbox

Ten pravý top 10 muchlovací muziky

Když se hudba ještě pouštěla z kazet, byly tyhle mixy schované v šuplících nočních stolků hned vedle kondomů a červeného přehozu na lampičku. V éře internetu se z nich staly žebříčky mazlicích songů a soundtracků k sexu, které najdete na bezpočtu serverů světa.

Podobné články: Reportáž

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Jak se vinyl nevrátil

Sbírání gramofonových desek je krásný koníček, okolo kterého se ale točí tolik pověr a dezinformací, že často vytváří nezávisle fungující paralelní reality. Když se do nich zaplete ambiciózní agentura a uspořádá v Česku vinylový veletrh, dopadne to všelijak.

2017 | 1 | PF 2007

Hotel Bejrút

„Cítíš to? Po třech měsících už to začíná vážně smrdět,“ řekne Tres, vysoký vousatý Američan, a podává mi další cigaretu. Stojíme na střeše jednoho z výškových domů v centru Bejrútu, za námi je BBQ party plná místních expatů v plném proudu a kouřením se snažíme přebít smrad odpadků vyskládaných na několik metrů vysokých hromadách dole na ulici.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Zahraj něco rytmickýho

„Dobrý den, já tu budu večer hrát, můžu si tu prosím vás někde složit věci?“ Pán, kterému je moje prosba určena, mě pozoruje silně podezřívavě. Nemám mu to za zlé, protože je vrátný a podezřívavý kukuč je 99 % jeho pracovních dovedností. Já jsem DJ a jedu hrát na firemní večírek.
COOKIES
Google+