Čumenda

Bábušky kultury

Při procházení ruských galerií a muzeí byste si s nimi nejraději sedli nad samovarem a poslouchali až do večera jejich příběhy. Ženy střežící národní umění zachytil v sérii Guardians fotograf Andy Freeberg.

Postarší Rusky, které hlídají umělecká díla před divokými teenagery se žvýkačkami v puse, nejsou jenom „obyčejné“ důchodkyně vysedávající znuděně před národními poklady. Najdete mezi nimi bývalé zubařky, ekonomky nebo třeba archivářky. Podle Freeberga jsou pyšné na svoji práci a dělají ji s radostí: „Pokud vás ale neznají, neusmějí se na vás. Myslím, že úsměv je pro ně intimní záležitostí.“

Oproti americkým protějškům se ruské „strážkyně“ nemusí obtěžovat s uniformou. V klidu posedí na židličce a do celé umělecké scenérie kupodivu stylově zapadají. „Když se na sochy a malby zadíváte, ty ženy jsou jakoby jejich neodmyslitelnou součástí,“ vypráví Freeberg a pokračuje: „Jedna z žen z Treťjakovské galerie se do práce vrací i ve dnech, kdy má volno. Prostě ji baví tam sedět a koukat na díla, která jí připomínají dětství. Další žena zase do práce jezdí tři hodiny denně. Nechce jen sedět doma a stěžovat si, co všechno ji bolí. Raději je obklopena historií své země.“

AddThis
AddThis
0 comments

Téma

Jak to na nás s čísly hrají

Jak náš mozek reaguje na nápis „Sleva“, už víte. A vědí to i odborníci. A taky vědí, že poskytování slev je hra s čísly. Proto s nimi umí žonglovat velmi šikovně. Jak to dělají?

Reportáž

Drátem do hlavy

Nezdá se to, ale v mnoha ohledech víme víc o hvězdách vzdálených miliardy světelných let než o tom, co se nám děje mezi ušima. Naštěstí zkoumání mozku dostává v posledních letech grády a Češi k tomu valným dílem přispívají. Jestli se chcete ocitnout v centru světového výzkumu mozku, stačí zajet kus za Prahu.

Podobné články: Čumenda

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.

2018 | 4 | Vypěstuj si ráj

Tebe už jsem někde viděl!

Navštívit mezinárodní festival dvojčat a vícerčat v americkém Twinsburgu je zvláštní zážitek. V sérii House of Surprises se ho snaží zachytit fotografka Kathryn Allen Hurniová. Na svých portrétech představuje sourozence tak, jak se v sobě navzájem odrážejí. Jejich propojení je vizuální i genetické, a přesto jde pokaždé o dvě různé bytosti, kterým nemůžeme upírat osobní originalitu. Záhada „identických“ osobností láká i vědce, kteří na festivalu často sbírají materiál pro své studie.
Google+