Kácíme modly

Za hodně peněz úplně stejně muziky

Každý má při poslechu trochu jiné preference. Někdo se celý život honí za dokonale čistým zvukem, někomu stačí, když mu sluchátka podepíše doktor Dre. Oba mají společné to, že za svoje hračičky utrácejí zbytečně moc peněz.
AddThis

Hned zkraje si ujasněme, že audiofilie není úchylka. Což neznamená, že by audiofilové nebyli tak trochu uhnutí. Jsou to lidé, kteří trvají na tom, že zvuk je potřeba vnímat pouze a jedině v té nejčistší podobě. Utrácí tisíce za izolační desky, desetitisíce za diamantové gramofonové jehly, statisíce za lampové předzesilovače a milióny za reproduktory ručně strouhané z ušlechtilých dřev. Pak si všechno narovnají do speciální místnosti (bývalého obýváku) a oddají se poslechu. Rodina se mezitím tísní v kuchyni a neodvažuje se hlesnout, aby tatínek nezaslechl rušivý ševel a neutratil další čtyři výplaty za propojovací dráty z ryzího zlata. To všechno by se dalo pochopit v případě, že by audiofilům šlo o poslech hudby. Ta ale v jejich případě bývá až druhotná. Většina z nich se stejně neoddává určitému druhu muziky, nahrávky vyhledává podle frekvenčního rozsahu a jména masteringového inženýra, a když už si nějakou desku koupí, pečlivě ji založí do sbírky a nikdy ji nevyndá z obalu. Zvuk by tím utrpěl.  

STATISÍCE ZA LUXUSNÍ BUŽÍRKU…

Jelikož je pouze jeden bod, ze kterého lze slyšet dokonalé stereo, jsou audiofilové od povahy tvorové samotářští. Jedinou společností, kterou uznávají, jsou výstavy, veletrhy a především internetová diskusní fóra, kde mohou číst recenze, hádat se s ostatními audiofily o superio­ritě jejich sestavy a chlubit se, kolik utratili peněz. K čemuž mají nepřeberně možností. Jestli se nepohybujete ve světě milovníků čistého zvuku, nemáte ani šajnu, jaké peníze se v tomhle byznysu točí a co všechno se dá koupit. Vezměte si tu úplně nejobyčejnější součást soundsystému, jako jsou propojovací kabely. Normální člověk pro ně chodí do Datartu, a když se chce rozšoupnout, dá za jeden dejme tomu tři stovky. Audiofil ovšem ví, že zvuk je jen tak kvalitní, jako je kvalitní nejhorší součástka, a nemůže nechat nic náhodě. Proto zaleze na internet a objedná si kablík jménem Anjou od Pear Audio. Za čtyřmetrový pár dáte 175 tisíc. Vážně.

„Jó, když něco stojí takový love, tak to musí bejt klasa,“ říkáte si možná. A přesně na takové uvažování výrobci audiofilských součástek vsází. Při vyslovení tak ohromující částky se totiž zvukomil neptá, jestli pár gramů mědi obalené bužírkou za ty prachy stojí. V honbě za dokonalým zvukem si vezme další půjčku a libuje si, jak mu to zase hraje o něco lépe. Racionálně uvažující jedinci ale otázky kladou a mají k nim dobrý důvod. Šíření zvuku ve vzduchu je fenomén podléhající fyzikálním zákonům a jako takový má své limity. Další limity, a to velmi výrazné, má také lidský sluch. Kabely vyrobené z kyslíkuprostého stříbra, trojitě stíněné teflonem a měděnou fólií, mohou mít opodstatnění při použití například ve stavbě ultrapřesných přístrojů v experimentální fyzice. Jako součástka domácího soundsystému praktické opodstatnění nemají, protože jejich vlastnosti (skutečné i vymyšlené) jednoduše nepřinášejí žádný rozdíl zaznamenatelný lidským sluchem. Jinými slovy – kabely za 150 litrů jsou sice kvalitní, ale o moc lépe než ty za tři stovky hrát nebudou. 

Člověk by si měl zamést před vlastním reproduktorem, než začne házet kamenem do cizích zesilovačů.

Zatvrzelým audiofilům a výrobcům vysokotřídní audiotechniky se samozřejmě takové šťourání do jejich byznysu nelíbí a na svých diskusních fórech a v katalozích své produkty sveřepě hájí. Jejich báchorky postupem doby dospěly až do takových rozměrů, že si jich všimnul král šťouralů a postrach všech šarlatánů James „Úžasný“ Randi. O jeho nadaci, která nabízí milión dolarů každému, kdo v kontrolovaném prostředí prokáže jakýkoliv nadpřirozený jev či schopnost, jsme už několikrát psali. 

Většinou sice pan Randi odhaluje astrology, proutkaře a podobnou ezoterickou čeládku, ale v případě kablíků Anjou od firmy Pear udělal výjimku. Kdyby totiž dráty splňovaly všechno, co výrobci slibují, byly by opravdu zázračné. Výrobci se do konfrontace od začátku nechtělo, ale když se do věci vložil Michael Fremer, vyhlášený audiofil a editor časopisu Stereophile, vypadalo to, že k velkému testu opravdu dojde. Koneckonců firmě stačilo, aby figurant dokázal ve slepém testu rozpoznat zvuk jejich superdrahého výrobku v porovnání s laciným šuntem, a byla by o milion dolarů bohatší. Stejně Pear ale nakonec couvl a dal přednost menší ostudě před zesměšněním v televizním přenosu (asi dobře udělal, protože kablíky prodává dodnes). Letos audifilové hodlají do paranormální výzvy přihlásit stejně předražené ethernetové kabely Audioquest Diamond. Osmimetrový drát přijde na 133 000 Kč, takže by to mělo stát za to.

 …TISÍCE ZA PŘEDRAŽENÝ STANDARD

Utahovat si ze zarytých audiofilů je sice legrace, ale jak praví staré přísloví, člověk by si měl zamést před vlastním reproduktorem, než začne házet kamenem do cizích zesilovačů. Audionaivků je totiž dost i mezi těmi z nás, kterým jde spíš o cool než o ten audiofilský poslech. Nejrozpoznatelnější skupinou jsou majitelé supersluchátek Beats by Dre. 

„Beatsy“ jsou takové ty plastové plácačky, vyvedené v pestrých čupr barvách s červeným písmenkem „b“ namalovaným na náušníku. Firmu Beats Electronics založili v roce 2006 dva chlapíci. Jedním z nich je Jimmy Iovine, šéf labelu Interscope a hudební producent, který stojí za takovými jmény jako je Bruce Springsteen, 50 Cent nebo Eminem. Druhý zakladatel je Dr. Dre, který je Dr. Dre. Jelikož ani jeden z nich neví o výrobě sluchátek skoro nic, spojila se vykutálená dvojka s dalšími výtečníky z firmy Monster Audio, proslavené výrobou kablíků předražených podobně jako vzpomínané Pear Anjou. Po tahanicích o design a práva firma vyrukovala se sluchátky, která „vypadají stejně dobře, jako zní“ a zamořila s nimi svět. Natlačili jich do teenagerů tolik, že se nakonec do celé věci vložil Apple a koupil práva na jejich výrobu za monstrózních 3,2 miliardy dolarů. Psal se rok 2014 a na internetu se okamžitě rozhořela diskuse, jestli se Steve Jobs jenom otáčí v hrobě, nebo jestli rovnou vstane z mrtvých a zodpovědnou osobu oběsí na červeném kabelu. Proč? Protože Steve Jobs by nikdy nekoupil cizí produkt, pokud by mohl sám vyrobit lepší. A vyrobit lepší sluchátka než Beats by Dre je celkem jednoduché. 

O tom, že sluchátka, která v nejvyšší řadě stojí skoro 8000 korun, neobstojí v porovnání s daleko lacinějšími modely, se začalo mluvit hned, co Beatsy vyrazily do světa. Opravdovou ostudu jim ale udělal článek uveřejněný na internetovém portále Medium.com. Inženýr jménem Avery Louie v něm rozebral sluchátka do posledního šroubku a sepsal jejich podrobný popis. Dočkal se mnoha překvapení. Zaprvé zjistil, že sluchátka nemůže rozebrat do posledního šroubku, protože v nich skoro žádné šroubky nejsou. Šroubky sice vytvářejí pevné a vibracím odolné spoje, ale také vyžadují ruční práci, která prodražuje výrobu, a Dr. Dre by kvůli tomu mohl přijít o pár mega. Takže se Beatsy místo šroubování lepí a lisují. Další rozbor jen hromadil nepříjemná zjištění. Laciný plast, malá odolnost proti vibracím a především naprosto standardní, masově vyráběné ozvučnice, jejichž nedokonalý zvuk je nahrazován přebuzenými basy. Největší překvapení čekalo Averyho na závěr. Když se propracoval celými sluchátky, zbyly mu na stole podivné čtyři kousky kovu, které se tváří jako klouby, ale při bližším zkoumání ve sluchátkách zdánlivě nehrají žádnou roli. Tedy, nepřispívají jejich zvuku. V produktu jako takovém mají naopak roli velmi důležitou. Přidávají jim celou třetinu váhy a budí tak dojem, že na hlavě nosíte bytelný přístroj, a ne levný plastový výlisek. Detailní rozpis použitých součástek odhalí, že kompletní cena sluchátek vyjde asi na 20 dolarů čili na necelou pětistovku. Rozbor měl zajímavou dohru. Poté, co prosvištěl internetem, upozornili čtenáři autora, že omylem neanalyzoval originální Beatsy, ale padělek. Avery poté rozebral zaručené originály a zjistil, že jsou v porovnání s padělkem prakticky identické. Jediný markantní rozdíl byl aluminiový kroužek na náušníku (v ceně 0,5 dolaru) a použité ozvučnice. Z původní dvoudolarové položky se cena ozvučnic používaných v originálech zvedla na dolary tři. Což je stále méně než nejdražší položka celého seznamu. Tou zůstává čtyřdolarová krabice.

Nikdo vám nemůže mít za zlé, když si dobrou hudbu chcete vychutnat v dobré zvukové podobě. V každé nahrávce se skrývá spousta práce samotného producenta, technika v nahrávacím studiu, zvukového inženýra, který nahrávku mixuje a masteruje. Jejich práci opravdu nedoceníte, pokud budete hudbu konzumovat z YouTube přes pecky za osmdesát korun. Má ale cenu vyhazovat statisíce za audiofilské libůstky? Nebo tisíce jen za předražený design? Nemá. Radši investujete do slušného vybavení za rozumný peníz a něco z ušetřené částky pošlete muzikantovi, který vaši oblíbenou hudbu nahrál. Zaslouží si to určitě víc než všichni audiofilové dohromady.

Nejdivnější audiofilské produkty


 

Elevátory kabelů

Dřevěné špriclíky, na které se pokládají audiofilské kabely, aby se neválely jen tak po podlaze. Jednak to lépe vypadá a druhak to prý zabraňuje jakýmsi vibracím.

Demagnetizátor vinylových desek

Zázračná krabička, do které se vloží gramofonová deska, zavře se víko a zmáčkne se tlačítko „Vymazat“. Po vyjmutí je deska zbavená magnetismu. Co to je magnetismus a jak se dostal do plastové desky, není vysvětleno, ale jelikož krabičku vymyslel někdo s japonským jménem (Ken Išiguro) a je vyrobena v limitované edici 300 kusů, určitě se to vyplatí.

Vylepšovač zvuku CD

Produkt založený na prastaré fámě, že když hranu cédéčka obtáhneme zelenou fixkou, bude lépe hrát. „The CD Sound Improver“ je v podstatě krabička, do které vložíte CD, roztočíte ho a na jeho hranu přitisknete plstěný hrot napuštěný zeleným inkoustem. Dosáhnete s ním tedy přesně to samé, co s fixkou za tři koruny (čili vůbec nic), ale přístroj vypadá technicky vymazleně a má skleněné víčko.

Kondicionér ambientních polí Blackbody

Pomocí kvantové částicové interakce upravuje elektromagnetické vyzařování komponent a výrazně tak vylepšuje celkový zvuk systému.

Dřevěný ovladač hlasitosti

Odstraňuje odvěké trápení s plastovými knoflíky náchylnými ke špatným vibracím. Nahraďte špatně vibrující plast dobře vibrujícím dřevem a odměnou vám bude daleko čistěji a jasněji vibrující zvuk. 

AddThis
1 comments
Sinmara
Sinmara

Audiofilové sou děsná banda. Platí tam akorát jediný princip: "My cock is so much bigger than yours"

Reportáž

Drátem do hlavy

Nezdá se to, ale v mnoha ohledech víme víc o hvězdách vzdálených miliardy světelných let než o tom, co se nám děje mezi ušima. Naštěstí zkoumání mozku dostává v posledních letech grády a Češi k tomu valným dílem přispívají. Jestli se chcete ocitnout v centru světového výzkumu mozku, stačí zajet kus za Prahu.

Trendbox

Devatero kraťasů

Napsali je slavní spisovatelé, stihnete je přečíst během posezení na záchodě a rázem budete za intelektuálního giganta.

Podobné články: Kácíme modly

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Pohádka o velkém Nikolovi

Dvoumetrový srbský krasavec s uhrančivým pohledem, který přesto odmítal davy obdivovatelek s tím, že by ho avantýry rušily při práci. Geniální excentrik s dokonalou pamětí a schopností vizualizovat technologie před tím, než je sestrojil. Držitel více než 300 patentů v 26 zemích světa, se spoustou dalších vynálezů, které nikdy neopustily jeho laboratoř. Myslitel, který chtěl dát světu neomezený zdroj volné energie a byl kvůli tomu pronásledován a umlčen mocipány. Dámy a pánové – Nikola Tesla.

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Soda s octem, na lysinu past

Jestli mluvíte anglicky a uvidíte někde napsáno „No poo movement“, asi se začnete hihňat, protože tenhle termín může docela dobře označovat lidi, kteří se rozhodli nechodit na velkou. Ve skutečnosti jde o lidi, kteří se rozhodli nemýt si hlavu. Což dává zhruba stejný smysl.

2017 | 6 | Atlas braků

Plochá země a pokřivený selský rozum

Až vyrazíte o dovolené směrem na jih, dávejte si pozor, abyste nezajeli moc daleko. Mohli byste totiž narazit do zdi ohraničující okraj světa, popřípadě být zastřeleni agentem NASA. Aspoň tak nás varují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že nežijeme na zeměkouli, ale zeměplacce.
COOKIES
Google+