Výkop

Instantní strach

Baterka vždycky zhasne, do sklepa se chodí zásadně o samotě, auto nestartuje a vrahoun nakonec nikdy neumře. I přes všechna tahle klišé nás ale horory baví, utrácíme za ně miliony a nepříjemnému pocitu se dobrovolně vystavujeme. Jak se vyrábí strach? Čtěte horové Čili, po kterém jen tak neusnete.

AddThis
PECKA

Fakebook

Hříchy devadesátek nás nakonec stejně dostihnou...
TÉMA: Instantní strach

Horory jsou instantní, snadno dávkovatelný a vetšinou lehce poživatelný strach. O tom, proč se rádi bojíme, se už napsala spousta chytrých pojednání. My se ale na všechno podívali trochu jinak. Hororové číslo je proto nabušené strašidelnými zajímavostmi.

Krátké horory, filmové i literární, jsou skvělá móda, do které se klidně můžete zapojit taky. Jestli chcete inspiraci, najdete ji tady:
Lidi jsou sobci bez kousku empatie. Záporáky nemáme rádi, a tak nás ani nenapadne přemýšlet o tom, jak se ve svých rolích musí cítit oni. Dobře, my to tedy zkusili.
Pokaždé je tam najdete. A pokaždé fungují...
Nejslavnější horory jsou založené na událostech, které se opravdu staly. Tak a když to teď budete vědět, hezky se vám bude spát. Nemáte zač.
Víte, že strach je nejčastější, nejsilnější a nejsnáz vyvolatelná emoce? Vážně. Na to, abyste v člověku vyvolali smutek nebo smích, si musíte pořádně máknout. Vlnu mrazivé hrůzy v nás vyvolá klidně jedna dvě dobře mířené věty: „Nemůžu spát, zašeptala a vlezla si za mnou do postele. Probudil jsem se zimou, svíraje v rukou šaty, ve kterých ji pohřbili.“
Víte, při natáčení kterého filmu byla atmosféra prý tak děsivá, že produkce musela během natáčení pouštět uklidňující klasickou hudbu, aby se jim štáb hrůzou nerozutekl?
České filmy, které se dají považovat za horory, by spočítal na prstech i nešikovný dřevorubec. Režisér Marek Dobeš má na svědomí hned dva a hororům se věnuje už dlouhá léta. Pořádá hororový festival Bloody Xmas a v koupelně má fotku, na které si podává ruku s Drákulou.
Opravdových, žánrově čistých hororů u nás máme pomálu. Filmů s prvky hororu ale vzniklo dost, ve spoustě odstínů a příchutí:
Věděli jste, že upíři fakt existují a mučení lidí lákalo i čtrnáctileté děti? Tak čtěte.
Ze Sudet se většinou utíká pryč. Tak jsme se tam vydali, abychom také zdrhli. A to přímo ze sklepa bývalé textilky. A byl to pořádný horor.
ROZJEZD

Pavlač Emila Hakla

Emil Hakl si zavzpomínal na to, jak se žilo bez mobilů a neustálého připojení k internetu. V té době ještě chtěl mít porscháka a žít jako vandrák.

Komiks

Pořádný baloňáček toho hodně schová, abyste to pak mohli odhalit. Třeba jako tady Bedřich.
ČTENÍ

Fenomén

Práce filmového scenáristy je nevděčná, zdlouhavá a plná nekonečného přepisování. Než se jeho vize zhmotní na plátně, nezbude z její první verze častokrát skoro nic. Občas to ovšem není na škodu.

Čumenda

Co se asi tak děje s exponáty přírodovědného muzea, když se na čas zavře kvůli rekonstrukci? Nebojte, vycpaná zvířata neožívají. Ale když se na jejich stěhování někdo podívá zkušeným okem fotografa, také to stojí za to. Helge Skodvin nafotil v zákulisí norského muzea bergenské univerzity opravdu mysticko-pohádkovou sérii. Helge budovu z roku 1865 v dětství pravidelně navštěvoval se svou babičkou i maminkou. Sám žije kousek od ní, takže když se během renovace v letech 2013 až 2015 cokoliv pohnulo, tamní zaměstnankyně mu poslala zprávu a nadšený fotograf všechno zaznamenal. Během stovek návštěv vyfotil třeba „luxování“ zebry napuštěné arzenikem, výměnu sto let starého rozpadajícího se těla nosorožce za repliku nebo třeba stěhování velrybích koster.

Kácíme modly

Skoro každý druhý film se odehrává po nějaké světové katastrofě. Na netu si apokalyptici vyměňují tipy na voděvzdorné sirky. I takový Václav Cílek prý u sebe neustále nosí filtr na vodu, aby mohl pít z Vltavy, až to bouchne. Když takhle vyvádí vědec z flegmatických Čech, tak to v survivalistických vodách pravých paranoiků musí vřít.

Reportáž

Paříž je romantické město. Teda... ta nad povrchem. Sestoupíte do podzemí a jste jinde. Pařížské metro je někdy větší adrenalin než procházka po Mogadišu. Páchne močí, všude se povalují vandráci a cestující většinou zapomínají na slušné vychování. Vím o tom své, byl jsem tam od otevíračky až po zavíračku.

Remix

Devadesátková nerdovina v telefonu, Nick Cave nebo třeba bar s holičem. Věci, které jsme objevili a které stojí za to vidět, najdete v říjnovém Čili.

Sporák

Čas lesních malin a dalšího sezonního ovoce skončil. Už už byste se loučili i s bublaninami. Těm ale ještě neodzvonilo. Naopak, tuhle buchtu si můžete upéct i během podzimního nečasu. Stačí sáhnout do špajzky pro pár jablek a máte zaděláno na rychlý dezert.
COOKIES
Google+