Čumenda

Vycpaná nádhera

Co se asi tak děje s exponáty přírodovědného muzea, když se na čas zavře kvůli rekonstrukci? Nebojte, vycpaná zvířata neožívají. Ale když se na jejich stěhování někdo podívá zkušeným okem fotografa, také to stojí za to. Helge Skodvin nafotil v zákulisí norského muzea bergenské univerzity opravdu mysticko-pohádkovou sérii.

Helge budovu z roku 1865 v dětství pravidelně navštěvoval se svou babičkou i maminkou. Sám žije kousek od ní, takže když se během renovace v letech 2013 až 2015 cokoliv pohnulo, tamní zaměstnankyně mu poslala zprávu a nadšený fotograf všechno zaznamenal. Během stovek návštěv vyfotil třeba „luxování“ zebry napuštěné arzenikem, výměnu sto let starého rozpadajícího se těla nosorožce za repliku nebo třeba stěhování velrybích koster.

AddThis
AddThis
0 comments

Téma

Instantní strach

Víte, že strach je nejčastější, nejsilnější a nejsnáz vyvolatelná emoce? Vážně. Na to, abyste v člověku vyvolali smutek nebo smích, si musíte pořádně máknout. Vlnu mrazivé hrůzy v nás vyvolá klidně jedna dvě dobře mířené věty: „Nemůžu spát, zašeptala a vlezla si za mnou do postele. Probudil jsem se zimou, svíraje v rukou šaty, ve kterých ji pohřbili.“

Reportáž

Krtek pod Eiffelovkou

Paříž je romantické město. Teda... ta nad povrchem. Sestoupíte do podzemí a jste jinde. Pařížské metro je někdy větší adrenalin než procházka po Mogadišu. Páchne močí, všude se povalují vandráci a cestující většinou zapomínají na slušné vychování. Vím o tom své, byl jsem tam od otevíračky až po zavíračku.

Podobné články: Čumenda

2018 | 8 | Chodiči

Křížkoťap

Fotograf Dominik Bachůrek vyrůstal v hluboce věřící rodině. Každý rok v létě v ní bylo tradicí chodit na náboženské poutě. Když byl ještě dítě, prožíval je jako nutné nudné zlo, v dospělosti se ale rozhodl na poutní místa vrátit a zkusit je pochopit jinak. „Na první pohled vidíte davy lidí se sepjatýma rukama, odříkávající dlouhé hodiny modlitby, které formou připomínají východní mantry,” říká. „Proč to dělají, ale může pochopit jen ten, kdo si to sám prožil.“

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.
Google+