Čumenda

Vycpaná nádhera

Co se asi tak děje s exponáty přírodovědného muzea, když se na čas zavře kvůli rekonstrukci? Nebojte, vycpaná zvířata neožívají. Ale když se na jejich stěhování někdo podívá zkušeným okem fotografa, také to stojí za to. Helge Skodvin nafotil v zákulisí norského muzea bergenské univerzity opravdu mysticko-pohádkovou sérii.

Helge budovu z roku 1865 v dětství pravidelně navštěvoval se svou babičkou i maminkou. Sám žije kousek od ní, takže když se během renovace v letech 2013 až 2015 cokoliv pohnulo, tamní zaměstnankyně mu poslala zprávu a nadšený fotograf všechno zaznamenal. Během stovek návštěv vyfotil třeba „luxování“ zebry napuštěné arzenikem, výměnu sto let starého rozpadajícího se těla nosorožce za repliku nebo třeba stěhování velrybích koster.

AddThis
AddThis
0 comments

Téma

Instantní strach

Víte, že strach je nejčastější, nejsilnější a nejsnáz vyvolatelná emoce? Vážně. Na to, abyste v člověku vyvolali smutek nebo smích, si musíte pořádně máknout. Vlnu mrazivé hrůzy v nás vyvolá klidně jedna dvě dobře mířené věty: „Nemůžu spát, zašeptala a vlezla si za mnou do postele. Probudil jsem se zimou, svíraje v rukou šaty, ve kterých ji pohřbili.“

Reportáž

Krtek pod Eiffelovkou

Paříž je romantické město. Teda... ta nad povrchem. Sestoupíte do podzemí a jste jinde. Pařížské metro je někdy větší adrenalin než procházka po Mogadišu. Páchne močí, všude se povalují vandráci a cestující většinou zapomínají na slušné vychování. Vím o tom své, byl jsem tam od otevíračky až po zavíračku.

Podobné články: Čumenda

2018 | 2 | Mohykáni silnic

Bitva o živobytí

Sledovat přijímací testy uchazečů o práci ve státní správě, to musí být tedy zábava, říkáte si asi. Fotograf Michele Borzoni si to neřekl. Proseděl v rámci projektu Workforce – Open Competitive Examinations hodiny na takových zkouškách s tisícovkami Italů, kteří touží po práci. Na snímcích přeplněných sportovních a koncertních hal je ale nejsmutnější to, co není vidět. Selekce odosobněných mas lidí, kteří nemají na živobytí, zato mají malou šanci uspět. V Itálii je nyní bez práce víc než 40 procent mladých lidí, takže boj o potenciální výplatu u policie, v nemocnicích nebo školách přece jen napínavý je. Jen málokdo se dostane do dalšího kola.

2018 | 1 | Spolubydlící

STRACH, kam se podíváš

Prádelny, bary, obchody, kavárny, obýváky – svítící televizní obrazovky se zprávami plnými nemocí, terorismu a válek najdete ve Spojených státech doslova na každém kroku. Jakou silou vlastně znepokojivé zprávy působí na lidské podvědomí? Žijí Američané v úzkosti, které nelze uniknout? Stírá kabelovka hranice mezi tím, co je imigrace, co terorismus a co třeba epidemie eboly? Tyhle otázky si položil fotograf Michael P. Amato ve své sérii Fear Culture, USA. Podle něj média vyzdvihují znepokojivé novinky a zahlcují jimi své diváky v rutinním prostředí, ať už jde o vlastní domov, nebo veřejně navštěvovaná místa. Neustále tak zasahují každodenní život lidí skrze zdánlivě neškodnou obrazovku. Podvědomě ovlivňují naše názory a rozhodnutí, což ale za „neškodné“ rozhodně považovat nemůžeme.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

NEVIDITELNÍ

Jestli je něco opravdu na hraně, tak fotograf, který nakráčí do slumu v jedné z nejchudších periferií na světě a začne místní chudáky fotit stejně jako modelky do lesklého časopisu o módě. Má to být ironie? Nebo to naopak přiláká pozornost veřejnosti a otevře jí oči v tom, jak to na vyloučených místech v rozvojových zemích vypadá? Třiatřicetiletý fotograf Hadi Uddin z Bengálska dennodenní realitu upracovaných a extrémně chudých lidí žijících v bangladéšském hlavním městě Dháka zná. Jeho originální a syrová série z městské části Rayer Bazaar se jmenuje Here, For Now. „Chci, aby lidé viděli, že i přes chudobu a nevyhovující podmínky vzývají místní obyvatelé život, žijí naplno a jsou to zajímavé různorodé osobnosti,“ vysvětluje Uddin.
COOKIES
Google+