Kácíme modly

Na apokalypsu buď připraven!

Skoro každý druhý film se odehrává po nějaké světové katastrofě. Na netu si apokalyptici vyměňují tipy na voděvzdorné sirky. I takový Václav Cílek prý u sebe neustále nosí filtr na vodu, aby mohl pít z Vltavy, až to bouchne. Když takhle vyvádí vědec z flegmatických Čech, tak to v survivalistických vodách pravých paranoiků musí vřít.
AddThis

Apokalypsu hlásal v lidských dějinách kdekdo, ale povědomí, že bychom ji mohli při troše snahy přežít, v nás začalo klíčit až někdy na začátku 20. století. Důvodů k přípravě nám ta doba naložila dost. Nejdřív přišla první válka, proběhlo pár globálních epidemií, zhroutila se ekonomika, přišla druhá válka a po ní válka studená okořeněná hrozbou atomové apokalypsy. A bacha – to nebezpečí bylo zcela reálné. Moc se o tom nemluví, ale během kubánské krize byl svět doslova krůček od jaderné války a ještě blíž se k ní ocitnul v roce 1983. Šestadvacátého září, den poté, co omylem sestřelili jihokorejské dopravní letadlo, Sovětům zahaproval systém včasné výstrahy a nahlásil, že Američané zahájili raketový útok. Podplukovník Stanislav Petrov zachránil svět před katastrofou jen tím, že namísto odpálení protiútoku strávil 18 minut prověřováním příčin poplachu a nakonec ho odvolal jako chybu počítače (za což byl po zásluze vyhozen z Rudé armády). O tomto konkrétním incidentu se ví jen díky tomu, že ho o sedm let později popsal v memoárech Petrovův nadřízený. Podobných momentů mohly být desítky a svět se už před dlouhou dobou naučil žít s pocitem permanentního ohrožení. Každý z nás má jiné mechanismy, jak se s tím vyrovnat. V Československu jsme si to odbývali v hodinách branné výchovy, kdy jsme se učili nasazovat pytlíky na ruce a lehat si hlavou od výbuchu. V USA, kde si každý jede sám za sebe, vznikli survivalisti neboli preppeři. 

…během deseti minut by vypadla elektřina, za dva dny by vybouchly rafinérie a za dalších pět až deset dnů by se přidaly jaderné elektrárny.

Kolik lidí se aktivně připravuje na příchod apokalypsy, se přesně neví, protože první pravidlo správného preppera je nikde o své připravenosti nemluvit. Finanční portál 24/7 Wall Street odhaduje, že jen v USA jich může být kolem čtyř milionů. V každém případě je jich dost na to, aby kolem nich vyrostl miliardový byznys s takřka neomezenou nabídkou vychytaných pomůcek pro přežití. Jestli chcete, můžete si například koupit roční zásobu sušených potravin READYprep-2000 (stojí asi 100 000 Kč), vodní filtrační sadu Berkey (7000 Kč) nebo si rovnou za dvě tři mega nechat postavit plně vybavený podzemní bunkr. Jestli nemáte tolik peněz, můžete se stát za menší poplatek členem klubu a pronajmout si místo v soukromém podzemním komplexu Vivos v Kansasu (dospělý za milion, dítě za 800 000 Kč). Anebo se na to klidně vykašlat, protože kdyby něco opravdu bouchlo, šance na dlouhodobé přežití by přes veškerou připravenost nebyly nijak velké.

010_16-CILICHILI-Instantni_strach-Modly-Na_apokalipsu_bud_pripraven-2A

Ve městech by nikdo nepřežil
Z pohledu televizních a filmových scenáristů není apokalypsa nic zásadního. Lidé většinou zůstanou ve městech, živí se konzervami z velkoobchoďáků a vlastně se nemají vůbec špatně. Ve skutečnosti by to bylo trochu jinak. Města totiž poskytují lidem pohodlí, jen když fungují –  proudí jimi elektřina a plyn, teče voda, funguje kanalizace a odváží se odpadky. Za tím vším stojí práce tisíců lidí, kteří by si po apokalypse pravděpodobně vzali neplacené volno a nezdržovali by se zabezpečováním svých potenciálně nebezpečných provozů. Jak by to dopadlo, můžete vidět v hezkém kanadském dokumentu Aftermath (Dohra), který mapuje, co by se stalo, kdybychom nechali veškerou technologii bez dozoru. Dozvíte se v něm například, že by během deseti minut vypadla elektřina, za dva dny by vybouchly rafinerie a za dalších pět až deset dnů by se přidaly jaderné elektrárny. Bez údržby a s nefunkčními řídicími systémy by se z reaktorů vypařila chladicí kapalina, nahromaděné teplo by způsobilo explozi a vychrlilo do vzduchu oblaka radioaktivního materiálu. Že těch pár elektráren nestojí za řeč? Když bouchl Černobyl, zamořil v podstatě celou Evropu včetně Skandinávie. V EU je dnes jaderných elektráren celkem 211, dost na to, aby Evropu přeměnily v radioaktivní poušť. K tomu si připočtěte nehlídané teplárny, plynárny a zásobníky pohonných hmot, které by se pravděpodobně staly cílem nájezdů zdivočelých motoristů. O ohňostroje by zkrátka nebyla nouze a požáry by nikdo nehasil.

010_16-CILICHILI-Instantni_strach-Modly-Na_apokalipsu_bud_pripraven-3A

Benzin bude k ničemu
Představa, kterou se nám snaží namluvit Walking Dead, Terminátor a Mad Max – tedy že po apokalypse se bude jezdit tak dlouho, dokud nevycucneme poslední nádrž – je úplně mylná. Benzin je totiž velmi citlivá kapalina, která je velmi náchylná k oxidaci, znečištění a kontaminaci vodou. V nádrži auta vydrží jen pár měsíců, v kanystrech spíš pár týdnů. O něco lépe jsou na tom dieselové motory. Nafta (bez biopříměsí) vydrží v zásobnících asi rok a nafta určená pro záložní generátory ještě déle. Novou generaci automobilistů na nich ale nevychováte. Pokud se tedy vůbec nějaká nová generace narodí.

Hlad a infekce
Když se nad apokalyptickým scénářem zamýšlí lidé, kteří nemají v hlavě jen kadence bouchaček, shodují se, že největší problémy přeživších budou zhruba dva. Zaprvé podvýživa. Jsme natolik zhýčkaní civilizací, že se sami ne-uživíme. Zasít a sklidit nějakou významnou úrodu zabere pár let usilovné práce, lovit neumíme a ani by nebylo moc co, takže by nám nezbylo než rabovat obchoďáky. Jakmile se dostaneme na úroveň diety z konzerv s lančmítem, je konec. Bez vyvážené stravy, přísunu vitaminů a minerálů začneme ztrácet svalovou hmotu, přestane nám fungovat termoregulace, zkolabuje imunitní systém a za pár týdnů dojedeme na nějakou mimořádně nechutnou nemoc. S největší pravděpodobností to budou kurděje z nedostatku vitaminu C, při kterých nám vypadají zuby a vykrvácíme z dásní. Kromě toho nám bude hrozit pelagra, beriberi, křivice, šeroslepost a velká variace vředů, vyrážek, halucinací a urputných průjmů. 
To nás přivádí k druhému závažnému problému. K hygieně. Pamatujete si, jak vypadáte a voníte po třech dnech pod stanem na fesťáku? Představte si, že fesťák byl prodloužen na neurčito, nejsou na něm toitoiky ani vlhčené ubrousky, natož tekoucí voda a zubní pasta. O tom, za jak dlouho byste bez mytí chytili vši, svrab, střevní lamblie a žloutenku, není potřeba planě teoretizovat. Názorný obrázek si můžete utvořit pomocí statistik z bojišť různých válek, kde mají lidé většinou jiné starosti než si holit podpaží. Třeba během Napoleonova tažení Evropou zemřelo na následky infekčních nemocí osmkrát tolik vojáků, než jich padlo v bitvách, a až do objevu antibiotik se to moc nelepšilo. Ještě v první světové válce byl poměr obětí nemocí k padlým asi tři ku jedné. Hned poté se rozvrácenou Evropou přehnala španělská chřipka a poklátila dalších jedenáct milionů lidí – trojnásobek obětí války. I dnes, přes pokroky v medicíně, se z bojišť vrací dvě třetiny vojáků kvůli nemocem. Bez tekoucí vody, fungující kanalizace, odvážení odpadků a zdravotnické služby by se města během pár měsíců přeměnila v semeniště nakažlivých chorob. V přírodě, pokud si odmyslíte divokou zvěř zmutovanou radioaktivním spadem, by asi bylo lépe. Co by se stalo, kdybyste vyrazili přežít do přírody?

010_16-CILICHILI-Instantni_strach-Modly-Na_apokalipsu_bud_pripraven-4A

Nepřežiješ!
I kdybyste znali nazpaměť Dva divochy a nesjížděli nic jiného než videa Beara Gryllse (to je ten pán, co učí televizní diváky pít vlastní moč), bylo by během pár týdnů po vás. Život mimo civilizaci je pro civilizovaného člověka nesnesitelný. Hezký příklad přinesl loni v létě televizní kanál History, který v rámci pořadu Alone (Sám) vyslal deset lidí do divočiny. Každého zvlášť, pouze s batohem na zádech a ruční kamerou. Jedinou podmínkou bylo vydržet v přírodě co nejdéle, přičemž výhrou pro vítěze bylo půl milionu dolarů. Přestože byl každý z deseti soutěžících zkušený zálesák a chlupy obrostlý mačo, odpadat začali už po dvou dnech. Důvody byly různé – někdo dostal strach z divokých zvířat, další ztratil při brodění nářadí, zbytek drsných mužů udolala zima, hlad a deprese ze samoty. Nejdéle vydržel čtyřicetiletý Alan Kay. Domů se vrátil o třicet kilo lehčí a značně sešlý, protože přes veškerou zkušenost a loveckou zručnost se jeho dieta skládala především z mořských řas, mušlí a slimáků. Vydržel 56 dní. Na založení nové civilizace by to pravděpodobně nestačilo. 

Podle výsledků série sociologických studií existuje šance, že by apokalypsa nemusela znamenat konec rozumné civilizace.

Asi 4 miliony

lidí se jen v USA připravují na konec světa


100 000 Kč

by vás stála roční zásoba sušených potravin READYprep-2000


Za 2–3 mil. Kč

pořídíte plně vybavený podzemní bunkr

 

Zarytý survivalista si možná řekne, že jemu je to všechno jedno. Má připravený betonový kryt v horách. V něm konzervy, vakuovanou rýži, vitaminy, vodu a léky na dva roky dopředu. Pod zemí nádrž na trvanlivou naftu a na střeše kulometné hnízdo a větrnou elektrárnu. Pokud to tak je (a podle údajů z internetových fór je takových typů dost), budou tito survivalisti v pohodě. Chvíli. Na to, aby přežili i poté, co jim dojdou zásoby, by totiž museli okamžitě po útěku z civilizace zorat pole, zasít a naběhnout na farmářský životní režim. Opomineme otázky typu: co vyroste na radioaktivní půdě, kde vzít pluh a co do něj zapřáhnout. Fakt, že se pod zemí farmařit nedá, ale ignorovat dost dobře nemůžeme. Jedinou možností tedy bude vylézt z nory a odhalit tak místo svého úkrytu lidem prchajícím ze zamořených měst do přírody. Co si myslíte, že bude pro vyhladovělé hordy jednodušší: hledat houby a dojit kamzíky, nebo uspořádat nájezd na dobře zásobený bunkr? Nakonec vás ani nebudou muset stopovat podle kouře nebo obalů od sušené čočky. Pravděpodobně mezi nimi bude pár vašich bývalých známých ze survivalistických internetových fór, kterým jste se ve slabé chvilce pochlubili lokalitou svého bunkru. Kdo mohl tušit, že to jednou bouchne doopravdy, že jo?

Možná tak zle zas nebude
Přes všechny hrůzy, které na pár přeživších postapokalyptiků čekají, existuje jedna dobrá zpráva. Podle výsledků série sociologických studií existuje šance, že by apokalypsa nemusela znamenat konec rozumné civilizace. Možná se to na první pohled nezdá, ale základní vzorec chování zakódovaný v našem podvědomí nám prý velí hledat v nouzi oporu v ostatních a získanou pomoc nezištně oplácet. Je tedy možné, že by se lidstvo ihned po průšvihu nerozpadlo na skupinky vraždících kanibalů. Preppeři ale vědí své a věří, že se jim jejich přípravy jednou vyplatí. A mají vlastně pravdu. I kdyby konec světa nepřišel, umět si zapálit cigáro třecími dřívky není vůbec k zahození.

 

AddThis
1 comments
ALChocholousek
ALChocholousek

To nemají ty elektrárny program co by je odstavil, když by shledali že to nikdo neobsluhuje. Pokud by to kníklo jinak tak bych to neviděl tak pesimisticky, před 200 - 300 lety civilizace fungovala snesitelně (nebyl sice net a cesta do většího města byl dobrodružný několikadenní podnik), takže by lidi přežili.

Reportáž

Krtek pod Eiffelovkou

Paříž je romantické město. Teda... ta nad povrchem. Sestoupíte do podzemí a jste jinde. Pařížské metro je někdy větší adrenalin než procházka po Mogadišu. Páchne močí, všude se povalují vandráci a cestující většinou zapomínají na slušné vychování. Vím o tom své, byl jsem tam od otevíračky až po zavíračku.

Fenomén

Jak taky mohly vypadat kultovní filmy

Práce filmového scenáristy je nevděčná, zdlouhavá a plná nekonečného přepisování. Než se jeho vize zhmotní na plátně, nezbude z její první verze častokrát skoro nic. Občas to ovšem není na škodu.

Podobné články: Kácíme modly

2017 | 6 | Atlas braků

Plochá země a pokřivený selský rozum

Až vyrazíte o dovolené směrem na jih, dávejte si pozor, abyste nezajeli moc daleko. Mohli byste totiž narazit do zdi ohraničující okraj světa, popřípadě být zastřeleni agentem NASA. Aspoň tak nás varují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že nežijeme na zeměkouli, ale zeměplacce.

2017 | 5 | Harddiskobolos

Někdo to rád ostré

Jestli jste někdy zašli do kina na Tarantina, zhlédli pár epizod Walking Dead nebo otevřeli libovolný manga komiks, museli jste zákonitě nabýt dojmu, že ve vesmíru neexistuje nic mocnějšího než japonský meč neboli katana.

2017 | 3 | e-Bitka

Kdy prošlé ještě projde

Ponoříte s chutí lžíci do jogurtu a ve chvíli, kdy ho vkládáte do úst, si všimnete, že té dobrotě prošla záruční lhůta. Co teď? Jogurt vypadá v pohodě, nesmrdí, penicilín na něm neraší a ta kapka, co vám skanula na vyplazený jazyk, taky nechutná nijak divně. Nojo, ale je to po záruce. Určitě v něm vyrašily jedy a zemřete okamžitě poté, co se vám dostane do žaludku. Vydržte. Nejdřív si řekneme, jak to s tou dobou trvanlivosti vlastně je.
COOKIES
Google+