Přílohy

S charitou na tom nejsme špatně

Tereza Pospíšilová působí na Katedře studií občanské společnosti Fakulty humanitních studií UK. Zabývá se neziskovými organizacemi, občanskou angažovaností a dobrovolnickou činností. Tak jsme se jí zeptali, jak jsme na tom s ochotou pomáhat.
AddThis

90%

dotazovaných z kategorie „elit“ 
se přihlásilo k filantropii.


Ostatní respondenti přispívají prací nebo penězi
z 60 %.

Jak jsou na tom Češi se štědrostí a charitou?
Záleží na tom, s kým se budeme srovnávat. V porovnání se Spojenými státy, kde má filantropie a občanská angažovanost dlouhou tradici, budeme zaostávat. Když se budeme srovnávat se zeměmi bývalého východního bloku, tak si nevedeme špatně. Přes 40 % našich občanů přispívá na charitu, ať už penězi, nebo věcnými dary. Téměř 30 % z nás se věnuje dobrovolnické činnosti a jsme v tomto ohledu srovnatelní s takovými zeměmi, jako jsou Belgie, Rakousko nebo Německo.

Jak to, že jsme si z režimu, který hlásal solidaritu každého s každým, neodnesli víc filantropických tendencí?
Na začátku socialismu se lidé hlásili na brigády dobrovolně po stovkách. Jak šel čas, tak dobrovolnost mizela a z brigád se stávala vynucená povinnost. Po roce 1989 jsme tedy zákonitě spadli do opačného extrému, kdy jsme se chtěli starat jen sami o sebe, o své soukromí a majetek, což bylo za socialismu potlačováno. Dnes už se snad opět vracíme do nějakého normálního stavu. A se solidaritou to nebylo tak jednoduché. Socialistický stát na sebe tehdy vzal všechny veřejné služby a soukromou charitu zrušil, takže po roce 1989 se vše budovalo od nuly. 

Jsou u nás k charitě a štědrosti nakloněni spíše lidé bohatí? 
Na toto téma dělala zajímavý průzkum Agentura STEM pro Nadaci Via, která se filantropií zabývá. V kategorii „elit“, tedy osobností ve vrcholných pozicích v různých oblastech života společnosti, se k filantropii přihlásilo přes 90 % dotazovaných, z ostatních respondentů přispívá penězi či prací přes 60 % občanů. Obě skupiny přispívají nejvíc na so­ciální služby a na oběti živelných pohrom, ale je vidět, že lidé obecně dávají na to, co se jich víc týká. U elit hrají velmi významnou roli oblasti, jako jsou věda a výzkum, lidská práva nebo kultura a umění, které mají u veřejnosti jen velmi malou podporu. Tuším, že jedinou oblastí, kam přispívá větší část veřejnosti než elit, je ochrana zvířat.

Třeba nadace jsou regulovány zákonem a mají povinnost zveřejňovat výroční zprávy…

V USA v současnosti věnují desítky miliardářů velkou část svého majetku na dobročinné účely. Dočkáme se toho trendu i u nás?
V odborných publikacích se píše, že v USA opravdu probíhá jakýsi zlatý věk filantropie. Nadací tam působí přes 80 000 a polovina z nich vznikla po roce 2000. Pravděpodobně to má souvislost s koncentrací velkých majetků v poměrně úzké skupině lidí. To samo o sobě není příliš pozitivní obraz, nicméně není důvod, proč kvůli tomu pohlížet negativně na rozhodnutí věnovat část tohoto majetku na dobročinné účely. Jestli a kdy k tomu dojde i u nás, je otázka, ale už dnes máme poměrně dost příkladů, kdy se tak děje. Už dlouho u nás působí nadace Avast, která je navázána na stejnojmennou firmu, letos začala působit nadace Jablotron a je jich určitě daleko více.

Nejčastější výmluva je: Já bych daroval, ale bojím se, že se moje peníze nedostanou na správné místo. Zakládá se na pravdě?
Přestože se neziskovými organizacemi a charitou zabývám, tak si nevybavuji, že by některá z nich byla vyšetřována, přistižena při něčem nezákonném nebo že by vybrané prostředky byly používány pro soukromé účely. Kauza tohoto typu se u nás zatím neobjevila. Důvody pro nedůvěru se najdou vždy, ale já pro ni důvod nevidím. Domnívám se, že za ní stojí spíš neochota uvěřit, že někdo může nezištně konat dobro, aniž by z toho měl osobní prospěch. Veřejný zájem a občanská angažovanost jsou termíny, které jsou u nás neustále zpochybňovány a bagatelizovány a v jejich znevažování se bohužel dlouhodobě angažují velmi vlivní lidé. Diskuse se o nich ale vedou dokonce i uvnitř neziskového sektoru. Nedokážeme se dohodnout, co to veřejný zájem a veřejný prospěch vůbec je, kdo a co k němu přispívá.

Podléhají u nás charitativní organizace kontrole, která může zaručit, že jsou prostředky věnovány účelně?
Liší se to hlavně podle jejich statutu. Třeba nadace jsou regulovány zákonem a mají povinnost zveřejňovat výroční zprávy, kde se dá jednoduše vyčíst, jaké procento prostředků je věnováno na jejich chod. Oproti tomu například spolky takovou povinnost nemají, i když mnohé z nich přehled svého hospodaření stejně zveřejňují. V neziskovém sektoru se občas objeví iniciativy, které si kladou za cíl prostředí dobročinných organizací co nejvíce zpřehlednit. Vznikla třeba Asociace veřejně prospěšných organizací, která je má zastřešovat a garantovat jejich transparentní chování. Nikdy se ale nepodařilo zahrnout všechny společnosti neziskového sektoru pod jednu společnou organizaci, monopolizovat právo kontrolovat a udílet certifikáty a akreditace.

Proč k tomu nikdy nedošlo?
Asi proto, že řada lidí působících v neziskovém sektoru zastává názor, že k jejich činnosti patří autonomie, svoboda rozhodovat o své náplni, nízká míra regulace. Navíc – je otázka, zda by lidé, co nedůvěřují neziskovým organizacím, důvěřovali nějakému zastřešujícímu úřadu. Já se obávám, že ne. 

Existuje ideální způsob, jak darovat? 
Darování je zodpovědná činnost, která vyžaduje pozornost. Pokud se rozhodnu věnovat peníze, měla bych si najít i čas na prostudování výroční zprávy organizace, které je chci svěřit. Získat reference o jejích stávajících projektech. Posoudit, jaké procento darů si ponechávají na svůj provoz. Než hodím peníze do kasičky, zeptat se, na co budou směřovat a jestli jde o věrohodnou sbírku. Pokud se takovému průzkumu nehodlám věnovat, zvolila bych cestu daru nějaké zavedené nadaci, která má známou historii a poskytuje tak záruku, že ví, jak získané prostředky účelně vynaložit. Taky je dobré si uvědomit, že peníze nejsou jediným způsobem, jak se zapojit do dobročinnosti. Stejně tak účelné je věnovat svůj čas, práci, odborné znalosti. A ani nemusí jít o nějaké velké akce. Jít a zlepšit vlastníma rukama kousek svého okolí znamená v důsledku hodně. 

AddThis
0 comments

Remix

Co nesmíte před Vánoci minout, jinak budete u štědrovečerní tabule za blbce

Věci, které jsme objevili a které stojí za to vidět, slyšet, přečíst, stáhnout nebo objet.

Přílohy

Pomoc bez peněz

Hodit kilo do kasičky a cítit se jako filantrop je sice fajn, ale existují i způsoby, jak přispět i bez peněz. A nejsou o nic míň účinné.

Podobné články: Přílohy

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Jak jsme se poprali

Do rodinky, kterou znáte z našich reklam, přibyl letos o Vánocích nový člen – strejda Karel, kterého v novém spotu hraje Ondřej Sokol. Ze začátku jim to s tátou trochu drhlo, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Režie se opět ujal Vojta Kotek. Podívejte se, jak to probíhalo.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Vojta Kotek: Mosty nepálím

Když už jsme na place potkali režiséra našeho vánočního klipu Vojtu Kotka, tak jsme se ho rovnou na Vánoce zeptali. A na herce taky.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Slepičí lajky pro duši

Sociální sítě často proklínáme a viníme z toho, že trávíme půlku života s obličejem přilepeným na displeji. Ne tak často se už přiznává, že se na jejich stránkách prostě často dějí zajímavější věci než kolem nás. A že nebýt jich, bylo by někdy na světě o něco hůř.
COOKIES
Google+