Téma

Pověsili kancl na hřebík

Uspokojí vás, že se uživíte vlastníma rukama. Vraťte se ke kořenům a k opravdovým hodnotám, bla, bla, bla… Těchhle řečí jste už určitě slyšeli spoustu. Většinou od chytráků, kteří se živí jako koučové anebo hledají zaměstnance pro nějakou montovnu. Když ale to samé uslyšíte od Michaela Bloomberga, člověka, který z ničeho vydupal zpravodajskou agenturu v hodnotě asi miliardy korun, tak je už možná namístě zpozornět.
AddThis

Bývalý starosta New Yorku přednesl v tomto duchu projev před dvěma lety na setkání vlků (pardon, investorů) z Wall Street. Zaznělo v něm mimo jiné, že jít za každou cenu studovat vysokou školu a následujících dvacet let šplhat třináct hodin denně po korporátním žebříku mu nedává moc smysl. Společenský status, nadupané konto a osobní spokojenost už podle něj zajišťují úplně jiné věci než kravata a bílý límeček a na vysokou školu by podle něj měli chodit jen lidé, kteří mají ambice být první ve své třídě. „Největší problémy v blízké budoucnosti čekají na absolventy vysokých škol, kteří – jak se říká – nebudou žádní raketoví inženýři,“ řekl. „Kdybych měl porovnat vyhlídky průměrného absolventa Harvardu a průměrného instalatéra, tak instalatér na tom bude pravděpodobně o dost lépe. Otec jednoho z mých zaměstnanců je instalatér. Má vlastní firmu, zaměstnává šest lidí, které si sám vyškolil. Víte, co dělá dnes, zatímco jeho zaměstnanci jezdí po zakázkách? Hraje golf a užívá si života tak, že já sám si o tom můžu nechat jen zdát.“

Bloombergova agitka má v USA daleko větší dopad, protože se řemeslník hned v mládí nezadluží studentskými půjčkami. I u nás ale spousta absolventů zjišťuje, že sedět deset hodin denně v kravatě pod zářivkami není úplně ono. A tak se jednoho dne občas někdo rozhodne s kanceláří skoncovat a zkusí se uživit vlastníma rukama. 

Salt‘n‘Pepa

Salt‘n‘Pepa nechali práce v reklamce a pořídili si foodtruck

 

 Rado a Zuzka Tlstovičovi se například rozhodli nechat práce v reklamní agentuře, koupili si náklaďáček a přestavěli ho na foodtruck. Pod značkou Salt‘n‘Pepa začali objíždět festivaly, trhy, nebo jen tak zaparkovali na ulici před kinem. Vaří pouze vlastní recepty, vypiplané a vyzkoušené na rodině a kamarádech. Jejich sendviče s porchettou, konfitovanou kachnou nebo pomalu pečeným vepřovým jim zadělaly na takovou popularitu, že už mají náklaďáčky dva a k tomu bistro v Rumunské ulici. 

EGGO měl být antropolog. Dnes ale šije brašny. Se jmény slavných antropologů

David Severin

Dnes má Wasabinka na Fleru devadesát modelů

 

 Sabina Schindlerová, šéfka módního labelu Wasabinka, také léta pracovala v reklamní agentuře jako copywriterka, než se během druhé mateřské rozhodla zkusit štěstí jako návrhářka. Její známá, která sama šila oblečky pro děti, jí doporučila otevřenou prodejní platformu Fler, dnes na ní má Wasabinka na devadesát modelů. Jakub Jarolím je zase vyhledávaný brašnář se značkou EGGO. Původně se ovšem měl stát antropologem, nebo se na tuto profesi alespoň připravoval na vysoké škole. K šití brašen se prý dostal, když se zhrozil nad tříseteurovou kabelkou v berlínském butiku a navrhl přítelkyni, že jí radši stejnou sám ušije. Nakoupil si materiál, ponořil se do učebnic výrobních postupů, a přestože zpočátku bylo víc odpadu než výsledků, postupně se zlepšoval a zakázek přibývalo. Z antropologie zůstaly jen názvy jeho výrobků inspirované jmény slavných badatelů. Můžete si u něj koupit Boase, Sapira nebo Gennepa, u každého najdete kartičku s citátem. Dnes má obchod v Praze na Žižkově v ulici U Rajské zahrady a sto padesát modelů dostupných i v e-shopu.

AddThis
0 comments

Téma

Jak bejt fachman

Chcete-li být řemeslníkem, odbornost ve své profesi vám zdaleka nestačí. Základem úspěchu je zvládání jednání se zákazníkem, které se řídí přesnými pravidly.

Čumenda

Na cestě

Většina z nás se v nějaké fázi své životní cesty usadí. Jsou ale lidé, pro které putování nekončí nikdy. Naskočí na vlak s příští stanicí v neznámu, a jak sami říkají, nemají nic a zároveň mají všechno. Novodobým americkým beatnikům se říká jednoduše Travellers (Cestovatelé). Někteří utíkají před rodinou, jiní ji dobrovolně opouštějí, aby našli sami sebe na cestách. Dávají si přezdívky, které si vzájemně tetují na prstní klouby, žijí sami nebo ve skupinách a sdílejí peníze vydělané hraním na ulici nebo žebráním. Víc než zajímavé objekty na portrétování. A to napadlo i fotografa Michaela Josepha.

Podobné články: Téma

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Rodiče, k tabuli!

Ještě celkem nedávno panoval mezi rodinou a školou hezky zavedený vztah založený na pravidle „pan učitel má vždycky pravdu, tak si nestěžuj, nebo ti ještě jednu přidám“. Dnes je, zdá se, všechno úplně jinak.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Když vidím Cestu do hlubin študákovy duše, tak těm kantorům skoro závidím

Radomíra Divíšková má s učitelskou a ředitelskou rolí dlouhou zkušenost, a tím pádem i přehled o tom, jak se vztah rodičů a školy mění. Stručně řečeno: mění se hodně.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Co jste nevěděli o školních jídelnách

Školní jídelny dávno nejsou jen o koprovkách a buchtičkách se šodó. Hele!
COOKIES
Google+