Čumenda

Obnažené hotely

Chris Shaw prožil deset let v londýnských hotelech. Jako portýr. Zažil při tom ledacos. A nejen že zažil, ale i nafotil. A tak tu máme syrovou lidskou smršť na chodbách hotelů i za zavřenými dveřmi pokojů. Jak nám Chris sám prozradil, “když se někdo pohybuje jako kačena a mluví jako kačena, je velká šance, že je to alkoholik.“

AddThis
AddThis
0 comments

Téma

Štamgast zasahuje

Kult štamgasta sice proměnil kupu českých hospod ve skanzen, kde se člověk bojí si sednout, aby nedostal popelníkem přes krkavici, ale na druhou stranu tihle desítkou a kouřem nasáklí pivojové dokážou sem tam změnit svět k lepšímu. Nebo ho aspoň udržet hezky při starém.

Pokec

Bylo by fajn, kdyby měl český film koule

Zvykli jsme si na fakt, že většina českých filmů nestojí za moc. Ondřej Hudeček je člověk, který studuje na FAMU, mluví se o něm jako o velkém talentu a jeho filmy budí naději, že by se to s českou kinematografií mohlo přece jen zlepšit.

Podobné články: Čumenda

2017 | 6 | Atlas braků

Pokusní lidokrálíci

Fotograf Daniel Stier fotí lidi při vědeckých pokusech evropských a amerických výzkumníků. Jeho projekt Ways of Knowing je částečně dokument, částečně snaha zachytit krásu, důmysl a možná i trochu ujetost současné vědy a jejích experimentů. Takhle se simuluje normální prostředí, takhle lidstvo dochází k novému poznání.

2017 | 5 | Harddiskobolos

Posedlost posedy

Jana Holkupa vždycky fascinovala lidová tvořivost. Prý se v ní projevuje lidský důvtip, improvizační schopnosti a svérázná estetika. A tak se začal věnovat focení posedů. Ty si staví myslivci sami a používají k tomu různé materiály. Tyhle originální konstrukce zpočátku potkával při toulkách přírodou, časem je začal sám vyhledávat. „Když někam jedu autem, dávám přednost neznámým trasám po silnicích 2. a 3. třídy, dalekohled vždy při ruce. Navštěvuji také několik mysliveckých diskuzních serverů, kde mi dávají tipy samotní myslivci,“ svěřil se nám. A prý bude rád, když mu napíšete na mail holkup@centrum.cz, pokud nějaký dobrý posed objevíte. Kdoví, třeba pak vydá i knihu.

2017 | 4 | Soumrak missek

Medvědice

Mají stehna jak dřevorubec a místo elegantních punčocháčů jim nohy zdobí krvavé modřiny. Svět ženského rugby zmapovala ve své sérii The Bears fotografka Alejandra Carles-Tolraová. „Skrze své fotky pomáhám lidem pochopit jejich skupinovou identitu a stereotypy o jejich maskulinitě. Existuje vůbec něco jako rugbistka? Není to spíš holka, co hraje rugby?“ ptá se fotografka. Podívejte se na její fotky z Brownovy univerzity v Providence v USA a udělejte si obrázek sami. Nebo si alespoň položte vlastní otázky. Nic totiž není tak jednoduché, jak to vypadá, a tenhle sport, který to konečně dopracoval až na olympiádu, už vůbec ne.
COOKIES
Google+