Téma

Co vzniklo díky české hospodě

České hospodě dlužíme za mnohé. Vznikl v ní náš jazyk, podnikatelský duch i literatura.

AddThis

Čeština 

Za dob národního obrození se v hospodách scházela smetánka českého obrozenectví. Nešlo ani tak o úlitbu českému národnímu nápoji (pivo za něj bylo považováno už od 15. století, kdežto víno mělo nálepku nápoje cizáků), jako o nutnost. V noblesních společenských salónech, kavárnách a vůbec v lepší společnosti se mluvilo zásadně německy a objednat si kapuziner češtinou znamenalo koledovat si o plivanec pod šlehačku. Díky tomu se čeština na přelomu 18. a 19. století udržovala, rozvíjela a kultivovala takřka výhradně v hospodách. Jan Neruda o tom poznamenal, že kdyby býval spadnul strop pivnice U Bílého lva, bylo by po českém národě. A pozor, zcela v duchu umírněné nachmelenosti se v hospodách vlastenecké nálady nikdy nepřehouply do nacionalistických. Naopak. Národní buditelé se bez rozpaků opíjeli společně s Němci a často i v hospodách, kterým vládnul německý výčepní.

Seděl jsem v Praze v Besedě typografické,
kde bývaly sjezdy 
sociálně-demokratické.
Bavil jsem se tam dobře se subretou
rozumnou holkou, dávno plnoletou.
Pila vesele plzeňskou za plzeňskou.
Nezahléd jsem ještě tak emancipovanou ženskou. 

František Gellner 
V typografické besedě

Podnikatelský duch 

Když se vám před třiceti lety rozbila před Vánoci karma, měli jste dvě možnosti. Buď zavolat do národního podniku Kovoslužba a dozvědět se, že opravář přijde v dubnu, protože nejsou lidi. Anebo jste se mohli vypravit do hospody, o které „se vědělo“, že do ní chodí chlapi z Kovoslužby na gáblík. Za pár piv a nějakou tu stovku jste měli do tří dnů po starostech a všichni byli spokojení. Na otázku, jestli se „v hospodách často domlouvají sousedské výpomoci, výměny, prodeje, melouchy a podobně“, odpovídá v průzkumech veřejného mínění kladně kolem 90 % Čechů.

Umění 

Za dob, kdy umělci směli jen sochat Leniny, byly hospody jediným útočištěm uměleckého undergroundu. Něžný barbar Vladimír Boudník tu vymyslel svůj explosionalismus. Sochař Karel Nepraš v hospodě založil v 50. letech intelektuálně-umělecký spolek Šmidrové a o deset let později na něj navázal v hospodě U Křižovníků Křižovnickou školou čistého humoru bez vtipu. U Zlatého tygra se zase scházela Hrabalova Sorbonna, U Bonaparta Společnost Zlatá Praha, Spolek K. H. Máchy a sdružení Pohodlí. V Brně se v hospodách udržoval při životě hudební underground, vznikly zde desítky kapel od kytarových Odvážných Bobříků po elektronické experimenty Třírychlostního Pepíčka. Hospoda ale inspirovala české výtvarno už odpradávna. Klasikem žánru je samozřejmě Josef Lada, ale hold jí skládal i takový jemný intelektuál, jako byl Mikoláš Aleš. Josef Machar o něm napsal, že se „rád potkával s mladou generací v hospodě U Sv. Tomáše, dával si citovati své zamilované básníky a k půlnoci se rozezpíval“.

Literatura 

V hospodách čerpali inspiraci snad všichni populární autoři české literatury. U Červeného orla v Celetné ulici se scházeli Čelakovský s Chmelenským, Mácha a Rieger chodili ke Komárkům kousek od Ungeltu, pivnici U Zeleného orla v Michalské si zase oblíbili Tyl a Erben. Mimochodem – folklorista Karel Jaromír Erben umístil děj svého jediného velkého dramatu do prostředí pivovaru a pojmenoval ho Sládci. Jaroslav Hašek měl obšlápnuté pražské hospody všechny, a když už mu pivo lezlo ušima, uchýlil se do Lipnice nad Sázavou a v hospodě U České koruny napsal Švejka. Jinak tomu není ani v současnosti. Hrabalův štamgastský stůl U Zlatého Tygra stojí dodnes a knížky i scénáře Petra Šabacha od Pelíšků po Pupendo jsou inspirované historkami vyslechnutými v hospodě. Asi nejlépe to shrnul literární historik Radko Pytlík, který poznamenal, že: „V české próze 20. století najdeme velice málo významných děl, kde by se motiv hospody neobjevoval.“

A pivo, to měli u Jandů prvotřídní. Brali je sice pouze z vrbického pivovaru, ale bylo tak dobře chlazené a čepované, že všem mužům velmi chutnalo.

Vlasta Javořická

Společnost 

V průzkumu veřejného mínění uvádělo nejvíce respondentů jako nejdůležitější funkci hospody „vytváření a udržování vztahů mezi lidmi“. K tomu si připočtěme fakt, že hlavně na venkově jsou hospody často jediné místo, kde se dá cokoli (od plesu přes divadlo až po schůzi místní radnice) uspořádat. Etnolog Stanislav Brouček napsal, že: „Hospoda je něco mezi lékárnou na tišící a povzbuzující prostředky, univerzitou, parlamentem a kostelem.“ Řada jeho kolegů a psychologů mu sice oponuje, že hospodská přátelství trvají jen tak dlouho, dokud nevyprchá z krve alkohol a z šatů nevysmrádne cigaretový kouř, ale znalci hospodského prostředí ví své. Pro českou, permanentně trochu nakrknutou náturu je hospoda jediné prostředí, kde jsou diskutující ochotni vstřebat odlišný názor a jeho hlasatele při tom nechytit pod krkem.

Ach, Čechy krásné, Čechy mé – v hospodě skryté vyhrávají,
v hospodě, kterou nezříme,
ach, Čechy krásné, Čechy mé,
a ještě krásnější jste v máji.

Jaroslav Seifert
Májová krajina

Demokracie 

V eseji Ve stínu pípy píše Radko Pytlík, že „Demokratické prostředí českých hospod nevzniklo náhodou. Je sice naivní, leč účinnou reakcí na nepevnost politické reprezentace. Vyrovnání rozdílu mezi intelektuálem a tzv. obyčejným člověkem nemá jinde obdoby.“ Jestli mu nevěříte, tak si připomeňte slavnou historku z návštěvy francouzského premiéra Édouarda Herriota, kterou vyprávěl hostinský Karel Hulata od Zlatého tygra. Monsieur Herriota sem zatáhnul zdejší štamgast, sekční šéf z ministerstva zahraničí. Herriot si dal krkovičku s hořčicí a pivo a začal se vyptávat svého průvodce: „Támhle sedí předseda poslanecké sněmovny Malypetr, ale toho pána vedle neznám.“ Sekční šéf povídá: „To je natěračský mistr z Melantrišky.“ Herriot ukáže na dalšího hosta: „A kdo to sedí támhle s presidentem správního soudu?“ „To je ciselér a výrobce pohřebních svítidel z Karlovky,“ ozvalo se od vedlejšího stolu. „A kdo jste vy?“ obrátil se překvapeně Herriot na souseda. Když se ten představil jako domovník ze Skořepky, prohlásil ministerský předseda slavnostně: „Pánové, omyl! Demokracie není ve Francii, ale zde!“ 

AddThis
0 comments

Téma

Pravá česká hospoda

Co všechno má a nemá mít pravá česká putyka, o tom se mohou vést dlouhé vleklé spory nad půllitrem. Za nás je to třeba tohle, ale především by to mělo vzniknout tak nějak pomalu, časem, odspodu. A ne v hlavě designéra.

Téma

Štamgast zasahuje

Kult štamgasta sice proměnil kupu českých hospod ve skanzen, kde se člověk bojí si sednout, aby nedostal popelníkem přes krkavici, ale na druhou stranu tihle desítkou a kouřem nasáklí pivojové dokážou sem tam změnit svět k lepšímu. Nebo ho aspoň udržet hezky při starém.

Podobné články: Téma

2017 | 5 | Harddiskobolos

Clicky místo kliků

„Neseď už u toho kompjůtru a mazej se proběhnout ven.“ Tuhle větu zaslechlo snad každé dítě vyrůstající v době počítačové. Rodiče to mysleli dobře, protože jak známo, pohyb na čerstvém vzduchu je půl zdraví, a když v něm dítko nalezne zalíbení, existuje i šance, že coby profesionální sportovec někdy v budoucnu zajistí rodinu. Než ale začnete nahánět svou ratolest v pět ráno do vymrzlé lední haly, tak zpomalte. Možná že byste ho radši měli nechat v klidu pařit gamesy.

2017 | 5 | Harddiskobolos

Kolik máš APM?

Deset hodin denně, šest dní v týdnu - tak vypadá trénink špičkových e-sportovců.

2017 | 5 | Harddiskobolos

Jak vydělat na e-sportech

Hrajete gamesy a chcete, aby vám to hodilo nějakou tu kačku? Tak mrkněte na náš návod, jak se toho zhostit.
COOKIES
Google+