Pokec

Proč Holanďani říkají: „Ajeto!“

Jestli cestujete po světě, určitě víte, jak člověku srdce zaplesá při spatření něčeho domácího. To pak klidně strávíte s domorodci půlhodinu vysvětlováním, kdo to je Baťa nebo jak je škodovka super auťák. Když ale náhodou zjistíte, že v Nizozemsku frčí v divadle příběhy Pata a Mata, navíc jako muzikál, tak vám nejspíš dojde řeč. S Jelle Kuiperem, scenáristou, hercem, kabaretiérem a autorem divadelních dobrodružství dvou nešiků ji ale zase rychle najdete. Jednak se s ním dobře kecá a taky proto, že stejně jako my Pata a Mata upřímně zbožňuje.
AddThis
  • Foto: Leo van Velzen, Roy Soetekouw

BUURMAN EN BUURMAN

Jestli chcete zajít do divadla na nový příběh Pata a Mata, který měl 31. ledna premiéru, máte šanci na některé z asi 170 repríz po celém Nizozemsku. Více na www.buurmantheater.nl

Jak se u všech všudy dostali Pat a Mat do nizozemského divadla? 
Pro kohokoliv z Nizozemska to není až tak překvapivé, protože Pat a Mat jsou u nás ohromně populární. Akorát se seriál jmenuje Buurman en Buurman, což znamená „Soused a Soused“. Já osobně je mám za oblíbené postavičky už asi třicet let. Vyrůstal jsem na nich jako malý kluk a dneska je sledují moje děti. 

No dobrá, ale jak to, že v divadle zpívají? 
To asi nevíte, ale v nizozemské verzi Pat a Mat mluví a jejich hlasy jsou z velké části důvodem, proč je u nás seriál tak populární. Namluvili je dva známí herci, Siem van Leeuwen a Kees Prins, který hraje v kultovní absurdně komediální sérii Jiskefet. Ta je pro nás něco jako pro Angličany Monty Python.

Takže Pat a Mat dělají v holandštině fóry? 
Ne, že by dělali přímo fóry. Oni jen vypráví, co zrovna dělají. Když Pat něco šroubuje do zdi, řekne: „Hej, Mate, já bych asi potřeboval šroubovák.“ A Mat na to: „Tak jo, Pate, já pro něj skočím do garáže.“ Hlasy herců z těch jednoduchých replik dělají další vrstvu jejich bizarních příběhů. Jsou tu tak populární, že je úplně běžné, když někdo třeba v hospodě začne mluvit jako Pat a ostatní mu okamžitě začnou odpovídat hlasem Mata.

2016_03-Cili_Co_nam_dela_dobre-Proc_Holandani_rikaj_A_je_to!-2A 

On se Pat a Mat vysílá ve spoustě zemí. Netušíte, proč jsou zrovna v Nizozemsku tak populární? 
Já bych řekl, že máme s Čechy dost podobný smysl pro humor. Ti dva nešikové jsou ale fenomén v celém žánru komedie. Asi se shodneme na tom, že jejich příběhy jsou úžasně vtipné, ale přitom je v nich paradoxně jen minimum ingrediencí, se kterými dnes komedie pracují. Není v nich nic zlomyslného, není v nich žádné násilí, sex, vulgarity. Dokonce, a to je pro mě jako scenáristu zdaleka nejzajímavější, ani nepracují s protiklady. Vzpomeňte si na jakoukoliv dvojici komiků – Buster Keaton a Fatty Arbuckle, Laurel a Hardy – a uvidíte, že jsou vždycky úplně rozdílní. To je jeden z naprosto základních zákonů komedie. Pat a Mat ho nerespektují. Jsou úplně stejní, vlastně ani nepotřebujete vědět, kdo je kdo. Přitom jsou oba pro příběh nezbytní a perfektně v něm fungují.  

2016_03-Cili_Co_nam_dela_dobre-Proc_Holandani_rikaj_A_je_to!-4B
Aha. To mě, přiznávám, nikdy nenapadlo, ale máte úplnou pravdu. 
Mě osobně jejich úplná identičnost fascinuje. Nemyslím si ale, že by to byl hlavní důvod jejich popularity. Ten myslím vězí v tom, že jsou to prostě hrozně milí chlapíci. Vezměte si, co spolu prožívají za katastrofy. Přitom jsou pořád nejlepší kamarádi, nikdy se nenaštvou ani na nic nenadávají a z jakéhokoliv výsledku své práce mají upřímnou radost. Něco takového je v dnešní době hrozně vzácné. 

Někdo třeba v hospodě začne mluvit jako Pat a ostatní mu okamžitě začnou odpovídat hlasem Mata.

Jak vás napadlo jejich příběhy adaptovat pro divadlo? 
Pracuji jako divadelní scenárista a producent a Pata a Mata mám hrozně rád. Hra, která má teď premiéru, je už druhá. První jsme udělali asi před pěti lety. Jel jsem kvůli tomu do Prahy a potkal jsem se s Markem Benešem, synem Lubomíra Beneše, původního autora seriálu A je to. Potřeboval jsem od něj povolení a schválení scénáře.

2016_03-Cili_Co_nam_dela_dobre-Proc_Holandani_rikaj_A_je_to!-5B
Píšete pro divadlo nové příběhy, nebo upravujete ty televizní? 
Píšu nové, ty televizní jsou na hodinové divadlo moc krátké. První hra byla o tom, že se Pat chce stěhovat, a samozřejmě požádá Mata, aby mu pomohl. Následuje spousta gagů ze stěhování, jízdy autem, vybalování v novém domě, a pak si najednou oba uvědomí, že už vlastně nebudou sousedé. 

Nebudou Buurman en Buurman…
Přesně tak. V Nizozemsku by tak vlastně popřeli svou podstatu, což se samozřejmě nesmí stát. 

A jak to tedy dopadne?
Skončí to tak, že si postaví z koberce v novém obýváku stan a spokojeně se do něj oba nastěhují. 

Jak je to s hudbou? 
Nepoužíváme originální hudbu ze seriálu, skládá nám ji náš kamarád na míru. Prý ho inspiroval hlavně způsob, jak Mat mluví. Ta původní hudba z českého originálu se mi ale hrozně líbí. Jakže se jmenuje skladatel?

Petr Skoumal.
Jo, to je on. Fascinující, co z tak minimalistických skladeb dokáže vytěžit.

Když vytváříte nové příběhy a novou hudbu, neláká vás někdy poslat Pata a Mata do úplně jiného světa? Udělat třeba speciál pro dospělé? 
Já divadelní hry píši pro diváky od tří let a horní věkovou hranici nemám. V hledišti jsou vždycky děti, ale občas je tam skoro stejně tolik dospělých. Jednou jsme ale opravdu udělali zvláštní vydání pro letní divadelní festival. Jmenovalo se to Buurman en Buurman XL s podtitulem „Nevhodné pro děti“. Třicetiminutový příběh, který začínal jako normální epizoda Pata a Mata, ale jejich nehody se tentokrát nevyvíjely tak nevinně. Končilo to spoustou brokovnic, motorových pil, krve, drog a sexu. Asi něco jako by jejich příběh nafilmoval Tarantino. 

Mělo to úspěch?
Obrovský. 

A když se vám něco takhle povede, potřesete si pak po představení všichni rukou jako Pat a Mat? 
Rozhodně. A řekneme si „A je to!“ (vyslovuje opravdu „Ajeto!“).

2016_03-Cili_Co_nam_dela_dobre-Proc_Holandani_rikaj_A_je_to!-6B
Moment, vy v Nizozemsku říkáte české „A je to!“?
Říkáme. Tu frázi u nás znají všichni. Asi ani často neví, co to znamená, ale jděte se projít kolem hřiště a určitě uslyšíte, jak děti křičí „Ajeto!“.

AddThis
0 comments

Čumenda

Cesta hub

Nejen my Češi si libujeme ve sbírání hub. Uprostřed lesů v oregonském Kaskádovém pohoří najdete díky nim neobvyklý kulturní mix. Ve skromných chatrčích tu vedle sebe žijí američtí sběrači, mexičtí kočovníci i migranti z jihovýchodní Asie. Všichni se přitom honí za jedním a tím samým – houbou matsutake. Po intenzivním sezónním sběru delikatesa putuje přes Pacifik do dalekého Tokia, kde se po ní zapráší na místních tržištích. Tohle komerční houbaření zaujalo fotografa Eirika Johnsona.

Reportáž

Hledám vydírání, zn. Jen vážně

Zkusili jsme si založit profil na seznamce pro zlatokopky. A nestačili se divit. Že je kybersvět nebezpečný pro děti, to se ví. Ale jak riskantní je, mnohdy netuší ani dospělí chlapi. Alespoň ti naivní, kteří by vám za trochu pozornosti a příslib povyražení klidně prozradili i kódy k jaderným střelám, pokud by je znali.

Podobné články: Pokec

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Budeme jen mozky v nálevu?

Díky jeho nástrojům udělalo Disney Studio z klasického Lvího krále 3D film. Daniel Sýkora, programátor s duší výtvarníka, píše algoritmy, které mají do animáků vrátit ruční práci. Bez úmorné dřiny. Teď ohromil svět počítačové grafiky videem rozhýbaných obličejů, které na sebe berou podobu jakékoliv fotky, sochy nebo obrazu. Z umělé inteligence má ale trochu strach.

2017 | 6 | Atlas braků

Co je hmatatelnější než třicetikilový kámen?

Domu v pražské Říční ulici si všimnete pravděpodobně kvůli pamětní desce bratří Čapků. Ve dvoře se přitom skrývá nejdéle fungující litografická tiskárna u nás. Lisy v ní ovládají otec a syn Martin a Matěj Boudovi a nedávno jí hrozilo vystěhování. Strhla se proti němu taková vlna protestů, že k němu nedošlo. Naštěstí. A tak jsme si s Martinem Boudou mohli v dílně popovídat.

2017 | 5 | Harddiskobolos

Reprezentuju český hiphop v Bronxu

Když se řekne breakdance, většina z nás si představí týpka, který se točí na hlavě. Za tímhle zjednodušeným pohledem se ale skrývá celosvětová komunita tanečníků, kteří se odkazují na čtyři dekády starou kulturu vzniklou v newyorském Bronxu. Někteří, jako třeba pražská Bgirl Sweemo, tam dokonce jezdí vstřebávat inspiraci osobně.
COOKIES
Google+