Přílohy

Nenech nikoho, aby ti šlapal na boty

Jestli jste pravověrný sneakerhead, tedy někdo, kdo ujíždí na keckách, asi už jste někdy zašli do krámku Sneaker Barber, který v Praze na Letné vede Martin Šarda.
AddThis

Kdo rozhoduje o tom, co sneakerheadi považují za sneakers?

Četl jsem rozhovor s chlapíkem, co se v téhle komunitě pohybuje od samého začátku. Říkal v něm, že první sběratelé kecek byli kluci, kteří milovali basketbal a chtěli kvůli tomu nosit stejné boty jako jejich idolové. A tak si kupovali tenisky, které nosil Michael Jordan. Proto jsou také Air Jordan I z roku 1984 považované za zásadní snea-kers. První firma, která začala prodávat sportovní boty mimo sportovní prostředí, sice byla Adidas s teniskami pro Run DMC, ale na začátku sneaker komunity jsou určitě basketbal a Nike.

Jak funguje síť obchodů, které prodávají limitované série sneakers?
Firmy mají obchody rozdělené do kategorií, a čím limitovanější sérii vyrobí, tím vyšší musí mít obchod kategorii, aby se k nim dostal. Na to, jak se propracovat nahoru, není přesný recept. Záleží prostě na tom, jakou si vybuduješ reputaci. Abych se dostal do vyšší ligy obchodů, musím fungovat ve správném městě, v dobré lokalitě, dlouhodobě odebírat určité modely, mít dobrý marketing a pověst u ostatních značek. Nám se to daří, takže u nás občas nakupují online i lidé z Japonska.

Jak často se vůbec nové kecky dostávají na trh?
Neustále. Jenom Nike vypouští nové modely každých pár týdnů. A to nepočítám takové ultra-limitované edice jako je „Family and Friends“, které značky dělají v pár kusech jen pro určitého člověka. Většinou třeba muzikanta nebo sportovce.

K těm je možné se nějak dostat?
Občas je ten člověk třeba vydraží na charitativní aukci a dostanou se do oběhu. Můžeš si třeba koupit na eBayi Eminemovy tenisky za sto tisíc.

Jsou v Česku lidé, kteří do toho jdou?
Jsou tu lidé, kteří mají sneakers jako regulérní zaměstnání. A myslím to doslova, protože na to, aby se tím člověk uživil, musí pracovat v podstatě nonstop. Hledat na internetu, dražit, komunikovat s prodejci a zákazníky z celého světa. Je to navíc čím dál tím těžší, protože už v tom jede spousta lidí. Pak jsou tu lidé, kteří jsou seriózní sběratelé a každý měsíc si koupí třeba tři nebo čtyři páry bot.

A nosí je pak někam, nebo je mají doma v krabicích?
Jak kdo. Tyhle boty jsou vlastně známkou nějakého společenského statusu. Když se pohybuješ ve sneakers komunitě a přijdeš ve správných botách, tak hned každý ví, že jsi kvůli nim musel třeba stanovat před obchodem nebo utratit majlant. Dneska se ten status ale spíš vytváří fotkami na sociálních sítích, než aby člověk chodil v drahých keckách ven.

Sbírání kecek se dostalo do fáze, kdy jsou vyráběny boty jen kvůli tomu, aby se sbíraly. Není to divné?
Asi ano. Mně jsou osobně sympatičtější sneakerheads, kteří si jedou v původním režimu. Koupí si boty v určité barevné kombinaci, protože ví, že ve stejných nastoupil Jordan tehdy a tehdy na utkání. Někteří dokonce řeší i takové maličkosti, jako kolik bodů v nich nastřílel. Je teda fakt, že takhle to dneska dělají spíš starší sběratelé, co na scéně fungují od začátku.

Poradil bys něco lidem, kteří chtějí sneakers sbírat?
Než začnou se sbíráním, ať se seznámí se sneakers scénou. Nastudují historii. Zjistí, proč a čím jsou jednotlivé boty zajímavé a výjimečné. Ať procestují kus světa, v každém městě navštíví obchody, seznámí se s pravověrnými sneakerheads. Ať si taky najdou důvod, proč tenisky chtějí sbírat, a ať tím důvodem hlavně nejsou peníze. Jo, a dvě zásadní pravidla ve sneaker komunitě: Kupuj svoji velikost a nenech nikoho, aby ti šlapal na boty.

AddThis
0 comments

Přílohy

Keckonomika

Kdysi dávno se kecky nosily na nohách na hřiště, čutalo se s nimi do mičudy a pak se hodily zablácené do police, protože kdo by se s tím čistil, když to opadá samo. A když ne, tak se za pár kaček koupí nové. Jenže to vypadá, že se z těch popelek našich botníků stal miliardový byznys.

Přílohy

Pán loutek

Daniel Bird začal s animací a filmováním na Super8 kameru experimentovat jako čtrnáctiletý kluk fascinovaný surrealismem.

Podobné články: Přílohy

2017 | 3 | e-Bitka

Romantika na zámku

Kouzelné prostředí zámku Château Herálec na Vysočině uvítalo režiséra Vojtěcha Kotka, celý jeho filmařský štáb a především naši známou rodinku, aby tu společně natočili naší novou kampaň. Máme vám totiž co říct. Nejen, že máme podle nezávislého měření za celý rok 2016 nejrychlejší LTE síť v ČR, ale nově si můžete s tarifem Red+ užít neuvěřitelných 40 GB sdílených dat navíc. Fakt! Jestli nevěříte, mrkněte na stranu 74. A takhle to vypadalo při romantickém natáčení.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Pomoc bez peněz

Hodit kilo do kasičky a cítit se jako filantrop je sice fajn, ale existují i způsoby, jak přispět i bez peněz. A nejsou o nic míň účinné.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

S charitou na tom nejsme špatně

Tereza Pospíšilová působí na Katedře studií občanské společnosti Fakulty humanitních studií UK. Zabývá se neziskovými organizacemi, občanskou angažovaností a dobrovolnickou činností. Tak jsme se jí zeptali, jak jsme na tom s ochotou pomáhat.
COOKIES
Google+