Přílohy

Pán loutek

Daniel Bird začal s animací a filmováním na Super8 kameru experimentovat jako čtrnáctiletý kluk fascinovaný surrealismem.
AddThis

Jste napůl Francouz a napůl Angličan. Jak jste se octnul v Praze?
Přivedla mě sem fascinace dílem Jana Švankmajera, ke kterému mě zase přivedl zájem o surrealismus. Od chvíle, kdy jsem poznal jeho práci, jsem se s ním chtěl osobně potkat, takže jsem se rozjel do Prahy na jednu jeho výstavu. Slovo dalo slovo, a jelikož jsem byl svobodný a měl něco naspořeno, mohl jsem zde zůstat a začít pracovat ve Švankmajerově filmovém štábu.

To zní jako velmi přímá cesta ke splněnému snu.
Já si to taky často říkám. Popravdě řečeno, než jsem Jana Švankmajera osobně potkal, tak jsem napůl pochyboval, jestli vůbec existuje nebo jestli je to jen nějaká legenda. A najednou sedím u něj ve studiu a vyrábím mu rekvizity, pracuji jako asistent střihače na Otesánkovi.

Režiséři tvrdí, že základem bezproblémové práce je netočit s dětmi a se zvířaty. Jaké je to točit s loutkami?
Je to něco jako kombinace obojího. Vezměte si, že já vlastně režíruji dvě kecky, které jsou napůl loutky a napůl marionety. Každou z nich ovládá jeden loutkař, který sedí pod pódiem, na kterém je postavená scéna, a další loutkovodič jí hýbe tkaničkami – ručičkami. Každá ta dvojice musí jednak odehrát roli své kecky, zkoordinovat se jeden s druhým a ještě zvládnout hýbat její pusou přesně do přednahraného dialogu Ani Geislerové. I když to vodičům jde a nemusíme se moc často potýkat s úpravou loutek, což se děje v podstatě pořád, tak natáčení tří spotů a dodatečných kraťasů zabere minimálně den.

Točíte na zeleném pozadí, nebo v reálných kulisách?
Máme postavenou reálnou scénu, v několika plánech, aby vznikla hezká perspektiva. Je to vlastně zfilmované velmi tradiční loutkoherectví. Digitálně jen vymazáváme vodiče ručiček a dokreslujeme keckám očička podle hrubé animace, kterou připravím z natočeného materiálu.

Takže vy máte tu moc přímo ovládat pohyby očí svých postav. Víte, co by za to dali režiséři živých herců?
Je to bezpochyby splněný sen každého režiséra. Tak hezky obrátit oči v sloup, jako to dokáže naše červená kecka, to by žádný živý herec nezahrál.

Vy jste s keckami od samého začátku. Vyvíjí se jejich postavičky nějak? Přidáváte si k nim nějaké další vrstvy příběhu?
Ony se vyvíjí tak nějak samovolně. Úplně první plán byl točit je z nadhledu. Bylo by to mnohem jednodušší, ale zdaleka ne tak zajímavé. Verzi z přímého pohledu jsme natočili jen jako test na ukázku. Když jsme viděli výsledek, všichni se shodli na tom, že takto to musí být. Taky je zajímavé, že původně měly kecky prohozené role. Žlutá byla ta chytřejší a červená její trochu pomalejší kamarádka. Jenže po odvysílání první kampaně se nějak vytvořil názor, že žlutá kecka má být ta natvrdlá. Prý to má něco společného s blondýnami.

Co děláte kromě kecek? Dají se někde vidět vaše autorské filmy?
Když jsem skončil s prací pro Jana Švankmajera, tak jsem natočil desetiminutový animovaný film. Vypráví o tom, jak jablko a vajíčko soupeří o pozornost tranzistorového rádia a budují kvůli tomu vysílací věže. Jmenuje se Seed a dá se vidět na Vimeu. Hned poté jsem strávil rok prací pro Greenpeace v Amsterdamu a hodně z mých krátkých filmů je právě pro ně. V hlavě nosím pár nápadů na větší filmy, ale ty si zatím nechám pro sebe, abych to nezakřiknul.

AddThis
0 comments

Přílohy

Nenech nikoho, aby ti šlapal na boty

Jestli jste pravověrný sneakerhead, tedy někdo, kdo ujíždí na keckách, asi už jste někdy zašli do krámku Sneaker Barber, který v Praze na Letné vede Martin Šarda.

Přílohy

Obuj se a vládni

Vyjít do společnosti v nařachaných keckách je pocit, který jen tak něco nenahradí.

Podobné články: Přílohy

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Jak jsme se poprali

Do rodinky, kterou znáte z našich reklam, přibyl letos o Vánocích nový člen – strejda Karel, kterého v novém spotu hraje Ondřej Sokol. Ze začátku jim to s tátou trochu drhlo, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Režie se opět ujal Vojta Kotek. Podívejte se, jak to probíhalo.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Vojta Kotek: Mosty nepálím

Když už jsme na place potkali režiséra našeho vánočního klipu Vojtu Kotka, tak jsme se ho rovnou na Vánoce zeptali. A na herce taky.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Slepičí lajky pro duši

Sociální sítě často proklínáme a viníme z toho, že trávíme půlku života s obličejem přilepeným na displeji. Ne tak často se už přiznává, že se na jejich stránkách prostě často dějí zajímavější věci než kolem nás. A že nebýt jich, bylo by někdy na světě o něco hůř.
COOKIES
Google+