Téma

Báječná bolest

Když si budete pouštět dokola svou nejoblíbenější písničku, za chvíli vám budou krvácet uši. Jsou ale lidi, kterým se to líbí…
AddThis

Centra vnímání příjemných a nepříjemných pocitů se nacházejí ve stejných oblastech mozku a využívají  stejné mechanismy zpracování signálů z vnějšku. Díky tomu dělají některým lidem dobře záležitosti, které jsou pro většinu z nás za hranou. Nemusíme mluvit o masochistech ani o lidech trpících sebezničující poruchou osobnosti, kteří mají nutkání si ubližovat. Na první pohled normálních lidí se zálibou v nepříjemných zážitcích je spousta. 

Extrémní saunaři

Lidé, co považují standardních 80 °C za přízemní mrazík a k rozkoši potřebují vedro tavící zubní sklovinu, se každoročně schází ve finské Heinole. Během soutěže se zavřou do místnosti vytopené na 110 °C a každých 30 vteřin vylijí na rozpálená kamna půllitr vody. Kdo vydrží nejdéle, vyhrává (rekord je 17 minut). V roce 2010 se ráchání v rozžhavené páře nevyplatilo dvěma finalistům, Vladimirovi Ladyženskému a Timo Kaukonenovi. Oba vynesli ze sauny v bezvědomí s těžkými popáleninami, Ladyženský už se neprobral. 

Suspendoři 

Fakir Mustafar (rodným jménem Roland Loomis) tvrdí, že bolest je převážně psychická záležitost, kterou lze použít k prozkoumávání lidského nitra. Studoval kvůli tomu rituály primitivních a starověkých kmenů, zkoušel a vymýšlel techniky tetování, piercingu a dalších tělesně modifikačních praktik. Například si pomocí vlastních vymyšlených korzetů stahoval pas, až dosáhl obvodu 48 cm. Jeho oblíbeným rituálem bylo zavěšování na háky zabodnuté do kůže. Jeho následovníci to provozují dodnes. 

Noisaři

Vyznavači „noise music“ opustili rytmus, melodii a vůbec všechny elementy, které pro normálního posluchače dělají hudbu hudbou, a ponechali si jen amorfní hluk. Scéna má kořeny v avantgadrních experimentech ze začátku 20. století a je rozvinutá hlavně v Japonsku. Tamější „noizu” neboli „japanoise“ koncerty se pořádají zpravidla v malých místnostech s hrozivě silnými a hrozivě přebuzenými zvukovými soustavami. Pro představu – je to asi, jako byste namačkali aparát na zvučení Metalliky do školní tělocvičny, všechny zesilovače nastavili na maximum a na pódium postavili partu týpků s motorovými pilami. Vyznavači téhle zvláštní hudební odnože mluví o tom, že extrémní hlasitost přiměje lidský organismus propojit sluch s celým tělem a vnímat zvuk jako tělesný prožitek. 

Vyznavači čili 

O milovnících pálivých pochoutek panuje obecné povědomí, že prostě mají vypálené chuťové buňky a necítí nic. Jenže to tak není. Podle studií chuťových vnímání cítí čilimilové stejnou intenzitu pálení jako všichni ostatní, ale nachází v ní zalíbení. Překvapivé je, že takto si oblíbit nepříjemný pocit je schopný pouze člověk. Doktor Paul Rozin, který výzkum vedl, například zkoušel od narození krmit jednu skupinu krys pálivým jídlem, ale když jim po mnoha měsících dal na výběr z pálivé a nepálivé varianty, krysy vždy zvolily nepálivou. 

Milovníci hororů a drastických videí 

Návštěvnost serverů publikujících záznamy drastických nehod, poprav a podobných chuťovek naznačuje, že nás k nim něco silně přitahuje. Psychologové, kteří tento fenomén zkoumají, hovoří o tendenci užívat si v bezpečí pocitu nebezpečí. Jinými slovy – vidět někoho v nepříjemné situaci a být přitom naprosto odříznut od jejího zdroje v nás vyvolává příjemný pocit. A nemusí jít vůbec o drastické záběry. Na úplně stejném principu je založena atraktivita extrémních sportů, filmových thrillerů nebo kompilací YouTube videí, kde lidé srandovně padají na hubu.

Proč nás fascinují velké věci? Moře, hory, staleté stromy…

Protože celý svět měříme z pochopitelných důvodů svými lidskými měřítky a to, co nás přesahuje, nás v typickém případě fascinuje, někdy i děsí. Staletý dub, který vidí už desátou generaci lidí, nám bere dech.

AddThis
0 comments

Téma

Extáze z bublinkové fólie

My lidé se sice považujeme za pány tvorstva, ale přitom se od našich dávných předků zas až tak moc neodlišujeme.

Téma

50 věcí, co vás spolehlivě potěší

Možná sníte o dovolené v tropickém ráji, nákupu luxusního auta nebo výhře v loterii. Možná tušíte, že nic z toho se vám v dohledné době nestane. Dobrou zprávou je, že podle vědců nic z toho není nutné, abyste zakusili sladký pocit štěstí. Průzkum, který v loňském roce proběhl ve Velké Británii, ukazuje, že nám stačí mnohem méně.

Podobné články: Téma

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Kdo chce hasit, musí hořet

Finové chodí do sauny, Američané na baseball a Berlíňané na techno. Češi a Moravané tráví volný čas motáním hadic, běháním v nehořlavém obleku a zachraňováním dvou- a čtyřnohých bližních. Naší nejpočetnější zájmovou organizací jsou dobrovolní hasiči.

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Mistrovství světa v mávání s hadicí

Hasiči spolu během přípravy soutěžili odjakživa. Hasičský sport s mezinárodně platnými pravidly k nám ale přišel až v roce 1967. Založil ho bývalý náčelník Pavel Stoklásek, inspiraci si dovezl ze služební cesty po SSSR. Soutěží se ve čtyřech disciplínách. Návod na ně zní takhle:

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Zákupští bývali vždycky nejlepší

První dobrovolný hasičský sbor u nás a jeden z prvních v Evropě vznikl roku 1850 v Zákupech. Když jsme se vypravili do města s nejstarším hasičským sborem, tak jsme rovnou vyzpovídali jeho nejstaršího člena, místní hasičskou legendu Františka Vomáčku.
Google+