Téma

Co nám dělá dobře

Ten pocit, když se vám rozlije po těle omamné šimrání, pusa se vám roztáhne od ucha k uchu a mžouráte na svět polozavřenýma očima. Navodí ho leccos. Na dovolené se poprvé rozplácnete na rozpálený písek. Cinkne vám smska, že přišla výplata. Zahryznete se do nejlepšího hambáče pod sluncem. A víte, co je na tom nejlepší? Tělo vám tak signalizuje, že pro sebe děláte to nejlepší. No, není to příjemná zpráva? A tak jsme sem dali spoustu věcí, co by vám mohly udělat dobře, a ptali jsme se, proč tomu tak je.
AddThis
  • Text: Stanislav Komárek
  • Obrázky: Michael Kratochvíl, Tereza Ščerbová, Shutterstock

Příjemno je pocit, kterým nás mozek odměňuje za činnost, která je pro nás podle dlouhodobě zakódovaných schémat užitečná. Sladké jídlo v nás vyvolává příjemné pocity, protože s ním přijímáme energeticky výhodné sacharidy. Příjemné zvuky jsou pro nás ty, které se nevztahují k žádné nebezpečné situaci. Příjemné dotyky vnímáme především těmi částmi těla, ke kterým pouštíme jen naše nejbližší. Vědomě se samozřejmě necpeme čokoládou kvůli utváření energetických rezerv a hudbu neposloucháme proto, že nám nepřipomíná vrčení tygra. V hlubinách našeho mozku ale tyto činnosti dekódujeme jako životně prospěšné a za každou takovou „správnou“ činnost se odměňujeme dávkou látky, které se říká dopamin.

Na rauš, který v nás dopamin vyvolá, si velmi rádi a rychle zvykáme a s činnostmi vyvolávajícími jeho produkci to můžeme snadno přehnat. Nejde jen o to, že si můžeme dávat velké porce sladkostí nebo moc často jezdit na dovolenou. Dopaminovou odměnu lze vyvolat i uměle, například pomocí drog anebo elektrod zavedených do mozku. To se naštěstí ví jen díky pokusům na krysách, které ovšem reagovaly až s hrozivou spolehlivostí. Jakmile jim začal elektrický proud stimulovat dávky dopaminu, ztratily zájem o svět kolem sebe a zanedlouho zemřely hladem a žízní, nicméně evidentně spokojené. 

Existuje nějaký způsob, jak si příjemné pocity navozovat, aniž by se z nás stali závisláci? Radujte se, existuje. Škála a intenzita příjemných pocitů závisí ve velké míře na nás samotných. Paul Bloom, profesor psychologie na Yale University a autor knihy Co nám dělá dobře (How Pleasure Works) například tvrdí, že příjemné prožitky můžeme zintenzivnit jednoduše tím, že se budeme učit. Znalec umění, který slintá rozkoší nad žralokem v láku, nemusí být nutně fouňa a blázen, ale prostě jen člověk, který se modernímu umění dlouhodobě věnuje a díky tomu dokáže vstřebat jiné rozměry uměleckého díla než neškolený laik. Stejné je to v podstatě se vším, co v nás nějaké příjemné pocity navozuje. S hudbou, s jídlem, sexem a dokonce i s učením samotným. Vážně. Podle Paula Blooma v sobě máme mechanismus, který nás odměňuje příjemným pocitem, když se něco naučíme. Je tomu tak proto, že učení je důležité pro přežití jednotlivce i jeho rodu. Stejně jako příjem kvalitní potravy nebo sex s přitažlivým protějškem. 

Možná si říkáte, že je to celé pitomost. Že nevěříte, že v někom může navozovat příjemné pocity srkání kyselého vína a že si to dotyční rádobyodborníci jen namlouvají, aby byli za hvězdy. A víte co? Můžete mít do jisté míry pravdu. Naše receptory rozkoše jsou tak závislé na procesech v mozku, že je dokážou oblbnout dokonce i pouhé představy. „Příjemné pocity nejsou úplně závislé na tom, co vidíme, slyšíme nebo cítíme,“ říká Paul Bloom. „Ve velké míře jsou naše pocity ovlivněny tím, co od jejich zdroje očekáváme.“ Na důkaz popisuje pokus, při kterém si jeden z nejlepších houslistů světa, Joshua Bell, stoupnul do podchodu ve Washingtonu a asi hodinu hrál. Prošlo kolem něj asi 1000 lidí a vydělal si 32 dolarů, tedy zhruba třetinu toho, co stojí jeden lístek na jeho vyprodané sólové recitály. Proč se nikdo z kolemjdoucích nezastavil a se zavřenýma očima se neoddával slastnému pocitu z virtuózní hry? Protože ji neočekával a slastný pocit se tedy nedostavil. 

Spoustu příkladů najdete i v opačném gardu. Paul Bloom má svůj oblíbený příklad: webové stránky s obnaženými fotkami celebrit. Vzhledem k návštěvnosti přináší spoustu potěšení spoustě lidí, i když na nich najdete jen rozostřené fotky střelené teleobjektivem skrz houští a často ani nepoznáte, kdo vlastně na fotce je. Pocit rozkoše přináší pouze očekávání, naše představivost a víra, že ten flek vlevo nahoře je opravdu prso Jennifer Aniston. Přesto je tak silný, že v nás budí nutkání sjíždět mizerné fotky namísto super HD 3D videí, která jsou jen o klik vedle, ale vidíme v nich jen anonymní herce. Zkrátka, s příjemnými pocity a rozkoší je to složité. Což vlastně nevadí. Stačí si pamatovat, že příjemné věci jsou pro nás užitečné. Pokud to s nimi nebudeme moc přehánět. 

AddThis
0 comments

Rozjezd

Rozjezd

Daniela Nekonečného prohlásili za sjetce, soutěž o nejlepší dětskou chůvu vyhrál tablet a 3D ultrazvuk zavání pedofilií. To všechno se dozvíte v přehledu nejzajímavějších vymyšlených pitomostí z domova i ze světa.

Téma

5 smyslů v rauši

Člověk má pět smyslů a každý z nich nám může zprostředkovat příjemné pocity. Aby se tak stalo, musí být splněno pár podmínek.

Podobné články: Téma

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Rodiče, k tabuli!

Ještě celkem nedávno panoval mezi rodinou a školou hezky zavedený vztah založený na pravidle „pan učitel má vždycky pravdu, tak si nestěžuj, nebo ti ještě jednu přidám“. Dnes je, zdá se, všechno úplně jinak.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Když vidím Cestu do hlubin študákovy duše, tak těm kantorům skoro závidím

Radomíra Divíšková má s učitelskou a ředitelskou rolí dlouhou zkušenost, a tím pádem i přehled o tom, jak se vztah rodičů a školy mění. Stručně řečeno: mění se hodně.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Co jste nevěděli o školních jídelnách

Školní jídelny dávno nejsou jen o koprovkách a buchtičkách se šodó. Hele!
COOKIES
Google+