Zoom

Nejstřeženější tajemství na světě

V době, kdy mají tajná společenství jako @#$!§ oficiální weby a lidé ochotně vylepují své nejniternější soukromí na internetové stránky (třeba @#$!§), by se mohlo zdát, že žádná tajemství neexistují. Pár výjimek se ale ještě najde. Možná…

AddThis

Dělat takové cavyky s tajnostmi se může zdát zbytečné, ale ruku na srdce. Není vlastně fajn, že se všechno nedá vygooglit? Tajemství bychom si měli vážit, už proto, že jde vlastně o vymírající fenomén. Třeba zrovna císařský sklad servítku jeden šťoura tak dlouho zkoušel, až ho opravdu složil. A co udělal? Místo aby se šel ucházet o místo číšníka na rakouský konzulát, vylepil ho na YouTube. Věčná škoda.

Slovíčko „možná“ má svoje důvody, protože spousta záležitostí, obecně považovaných za supertajemství, jsou často jen promyšlenou součástí marketingových kampaní. Vezměte si třeba legendární tajnou ingredienci Coca Coly, známou pod přezdívkou „7X“. Na jednu stranu ji prý znají jen dva vrcholní manažeři, kteří spolu nesmí cestovat letadlem. Na druhou stranu přibližně stejně chutnající nápoje prodávají v každém supermarketu a chemické rozbory tajného sirupu a recepty na výrobu najdete během pěti minut googlování. Nikdo vám ovšem nezaručí, že jsou to ty pravé. Ať je to, jak chce, recepty na Coca Colu, kořenící směs KFC, koblihy Krispy Kreme, tyčinky Twinkies, ústní vodu Listerine, omáčku na Big Maca a becherovku stejně spadají do kategorie fádních průmyslových tajemství. Stojí za nimi hordy nadržených právníků a pokuty tak vysoké, že je vlastně ani není komu prodat. Vážně. Když v roce 2006 chtěl manažer Coca Coly prodat tajné části výrobních receptur Pepsi Cole, sama Pepsi ho nabonzovala FBI a dokumenty vrátila. Naštěstí jsou i jiná tajemství, méně známá a o to zajímavější.

 

Císařské origami

Jedno z nejpodivnějších tajemství, které se nachází hned kousek od nás, je rakouský císařský způsob skládání servítků. Jestli nevíte, co je to servítek, tak je to ten plátěný bryndák, co si v lepší společnosti vážou lidi při jídle pod bradu, popřípadě kladou na klín. V normální snobské restauraci ho na stůl připravují poskládaný do podoby labutě. Neznámý génius pracující na habsburském císařském dvoře ale kdysi dávno vymyslel sklad, který vypadá jako květ lilie, co má po stranách  dva diskrétní zásobníčky na obzvlášť vypečené rohlíčky. Stárnoucímu Franci Josefovi a jeho potomkům se evidentně toto plátěné origami tak zalíbilo, že šéf protokolu zakázal šířit postup skládání a navěky tento konkrétní sklad vymezil pouze pro císařskou tabuli. 
Je tomu tak dodnes, kdy je k vidění pouze při příležitosti návštěv hlav cizích států. Tajemství skládání ubrousku údajně znají pouze dva zaměstnanci kanceláře prezidenta, kteří ho před smrtí sdělí svému nástupci (a pravděpodobně ihned poté spáchají harakiri vidličkou). Jestli chcete, můžete se na něj zajet podívat do kteréhokoliv z vídeňských muzeí. Pokud ho ale budete příliš dlouho okukovat nebo si ho filmovat, přitočí se k vám prý ostraha a přátelsky vás vybídne, ať toho zanecháte.  

Žebříček bestsellerů New York Times

Týdenní seznam nejlépe prodávaných knih v USA vydává deník The New York Times od 9. dubna 1942 a dostat se do něj je snem každého spisovatele. Kromě obrovské prestiže totiž přinese knize další tisícové prodeje, což je přesně důvod, proč systém jeho sestavování drží editoři v přísné tajnosti. Mohlo by se zdát, že termín „best-seller“, tedy „nejlépe-prodávaný“, příliš prostoru pro kreativní metodiku neposkytuje, a čím více výtisků se prodá, tím výše by se kniha měla octnout. V době, kdy většinu prodeje knih ovládají velkoobchodníci a obří prodejny typu Amazon nebo Barnes&Noble, se ale s celkovými čísly dá snadno hýbat. Stačí, aby se mezi smluvními partnery přeprodalo pár tisíc výtisků a z naprostého ležáku může být rázem bestseller. Právě takovému pingpongu s čísly se tajný algoritmus New York Times brání a podle sporadických sdělení zástupců firmy dodnes odráží „skutečný počet výtisků, které si domů odnesou jednotliví čtenáři“. Tím pádem se pravidelně stává, že se v žebříčku objeví kniha, která má nižší celkovou prodejnost než její konkurentka, ale vyšší skutečné prodeje. Autory a nakladatele to samozřejmě neskutečně štve a snaží se systém všelijak oblafnout. V roce 2013 se kasala marketingová firma ResultSource, že dokáže za patřičně tučný poplatek knihu do žebříčku dostat, a o rok později se údajně díky jejímu přispění podařilo knize Skutečné manželství dosáhnout prvního místa v kategorii životně poradenských příruček. Autor – kněz Mark Driscoll – za kampaň zaplatil skoro čtvrt milionu dolarů, načež New York Times svou metodologii okamžitě upravily a o rok později už knihu republikánského politika Teda Cruze Čas na pravdu s poukázáním na „zjevnou manipulaci s prodeji“ diskvalifikoval. Cruz sice nadával, ale žalobu si rozmyslel. Dobře udělal, protože v roce 1983 u soudu se stížností neuspěl ani spisovatel formátu Petera Blattyho (autor Exorcisty).

Výsledky Oscarů

O americké Akademii filmového umění a věd si můžete myslet, co chcete. Předávání jejích výročních cen jsou ale tak jako tak nejsledovanější televizní pořady na světě, točí se kolem nich spousta peněz a na jejich výsledky se uzavírají neméně vysoké sázky. Zkrátka, nebylo by vůbec špatné znát vítěze Oscarů aspoň pár hodin předem. Zatím se to nikomu nepodařilo s výjimkou dvou lidí, kteří to mají v popisu své práce. Systém hlasování je takový, že každý z členů Akademie (stává se jím každý, kdo byl aspoň jednou na Oscara nominován) dostane poštou hlasovací lístek označený unikátním elektronickým kódem. Na něm označí své tipy a pošle ho zpět do Akademie, respektive do PricewaterhouseCoopers k rukám Brada Oltmannse a Ricka Rosase. Tito dva pánové mají za úkol všech zhruba 6000 lístků projít, ručně sečíst hlasy ve všech 24 katego­riích, ručně napsat jména vítězů a zapečetit je do obálek. Večer v den předávání cen si každý z nich připoutá na zápěstí kufřík s polovinou obálek, ozbrojená eskorta je eskortuje až do divadla, kde osobně předávají jednotlivé obálky celebritám vyhlašujícím vítěze. Jestli jim to závidíte, tak vězte, že si nesmí ani odskočit na záchod a navíc si musí všechny vítěze pamatovat pro případ, že by se někdo z nějakého důvodu přeřekl. 

Formule předpovědí počasí Farmářského almanachu

Není to tak dávno, co hospodářské (zemědělské) kalendáře čili almanachy byly v podstatě jedinou literaturou dostupnou na vesnici. Hospodáři si je kupovali na Vánoce a pak si v nich celý rok četli pranostiky, horoskopy, anekdoty, recepty a rady. Zlí jazykové občas tvrdí, že se almanach většinou četl na záchodě, pročež byl tisknutý na měkkém papíře, ale nevěřte tomu. Kalendář byl u nás i ve světě váženou součástí domácnosti a tradiční Farmářský Almanach je v konzervativnějších částech USA ceněnou tiskovinou dodnes. Zvlášť proto, že funguje jako velmi přesný předpovídač počasí. Možná namítnete, že v éře meteoradarů je blbost chodit pro předpověď do kalendáře, který se navíc tiskne zhruba dva roky v předstihu. Pokud jde o předpověď na příštích pár hodin, máte určitě pravdu. Co se ale týče předpovědí v horizontu týdnů, tak sami meteorologové přiznávají, že v podstatě jen informovaně hádají. Farmářský almanach oproti tomu tvrdí, že jeho předpovědi fungují až s 80% spolehlivostí. Formuli předpovědi počasí prý vynalezl sám zakladatel této bohulibé tiskoviny Robert B. Thomas v roce 1792. Podle sporadických poznámek prý jde o kombinaci matematických a astronomických rovnic založených na sledování rytmu přílivů, slunečních skvrn a dalších faktorů. Zázračnou formuli má šéfeditor Almanachu zamčenou v nedobytném sejfu a kromě něj ji zná jen jeden profesionální meteorolog vázaný přísným slibem mlčenlivosti. Jestli je opravdu zázračná? To nevíme, ale v každém případě se díky ní prodává kalendář už drahně přes 200 let.

Nejtajnější kouzla

Kouzelníci stráví vymýšlením originálních kouzel desetiletí, a když se jim nějaké povede, mohou na něm postavit celou kariéru. Nemůžete se jim tedy divit, když jsou na svá tajemství trochu hákliví. Třeba Edward Teller (známý coby nemluvná polovička dvojice Penn&Teller) vymyslel trik, kdy stříhá lístky stínového obrázku růže a odpadávají přitom reálné lístky květiny stojící před zástěnou. Když belgický kouzelník Gerard Dogge poslal na YouTube video, kde trik prozrazuje, promptně obdržel soudní obsílku. Není první. Mág Robert Rice zažaloval dokonce celou televizní stanici Fox kvůli pořadu Magie kouzel zbavená, který se na odhalování triků zaměřoval. Jeho žaloba ale byla zamítnuta, stejně jako neuspěl ani David Copperfield s žalobou na kouzelníka a spisovatele Herberta L. Beckeho, který chtěl zveřejnit jeho triky. Ten ovšem Copperfieldova kouzla ze své knihy Všechna tajemství magie odhalena na poslední chvíli vymazal. Ničeho takového se ale nemusí bát David Berglas, autor jediného triku, který nikdo nikdy nerozluštil. Přitom vypadá velmi jednoduše. Kouzelník položí na stůl balíček karet, nechá jednoho diváka říct náhodnou kartu a druhého diváka náhodné číslo. Dejme tomu, že jsou odpovědi srdcová dáma a 21. Berglas sejme 21 karet a objeví se srdcová dáma. Tajemství znají pouze dva lidi na světě. Berglasův učedník Marc Paul a samozřejmě sám Berglas. Ani jeden to neprozradí. Berglas proto, že je vysloužilý tajný agent a živoucí předloha Jamese Bonda, jeho učedník proto, že se pravděpodobně šéfa bojí.

AddThis
0 comments

Reportáž

Hledám vydírání, zn. Jen vážně

Zkusili jsme si založit profil na seznamce pro zlatokopky. A nestačili se divit. Že je kybersvět nebezpečný pro děti, to se ví. Ale jak riskantní je, mnohdy netuší ani dospělí chlapi. Alespoň ti naivní, kteří by vám za trochu pozornosti a příslib povyražení klidně prozradili i kódy k jaderným střelám, pokud by je znali.

Sporák

Ovčí rolování

Ovečky jsou roztomilé. Někdo je ale radši vidí na talíři. A jestli se chcete pomnít, rozhodně zkuste tenhle recept na ovčí rolování.

Podobné články: Zoom

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Festivalové průšvihy

Festivalová sezona už letos odezněla, takže si můžete oddychnout a zrekapitulovat, co se zase událo. A jestli si myslíte, že nejhorší, co se vám může na fesťáku přihodit, je, že nepřijede Krajčo, tak se pletete.

2017 | 5 | Harddiskobolos

Tajné zákony, které řídí život, vesmír a vůbec

Asi každý, kdo se někdy začetl do sbírky Murphyho zákonů, si řekl „ježiš, to je úplně pravda tohleto“. Kromě legračních zákonů pana Murphyho a jeho kamarádů ale existují i zábavné zákony, na které přišly opravdové intelektuální kapacity. A myslely je úplně vážně.

2017 | 3 | e-Bitka

Svět vzhůru nohama

Během ročního cestování po Novém Zélandu si člověk všimne, že je tady leccos jinak. Kiwi není jen výraz pro ovoce a nelétavého ptáka, ale označují se tak i obyvatelé Země dlouhého bílého oblaku, jak se pacifickému souostroví říká v maorštině. Barbie není panenka. A ve světě hlavou dolů má prádlo dost času na pověšení.
COOKIES
Google+