Kácíme modly

Zlo má jméno delfín

Máme je za roztomilá a inteligentní zvířata. No možná bychom si to ještě rozmysleli, pokud bychom o těchhle milých kytovcích věděli víc. Třebo to, že by nás nejradši zatáhli na otevřené moře a znásilnili…
AddThis

O tom, že zákeřní delfíni skákaví dokážou nešťastníky odtáhnout do moře, kde je utopí, existují svědectví. Počet obětí ale nejde přesně určit, jelikož těla nikdo nemá šanci najít. Své o tom ví plavec, kterého loni u jižního pobřeží Irska napadl agresivní delfín a chtěl ho stáhnout pod vodu. Útok potvrdila skupina Irish Whale and Dolphin Group, která před kontaktem se zdánlivě roztomilým predátorem varuje: „Nenechte se zmást tvarem jeho tlamy. To není úsměv. Delfín dokáže člověku způsobit vážná zranění, známe dokonce případy z minulosti, kdy došlo k usmrcení.“

V mořském světě na Floridě dokonce delfín pokousal osmiletou holčičku. Vědci si agresivní chování vodního zvířete vysvětlují různě – delfín se chce s napadeným buď pářit, nebo s ním bojovat, protože se cítí ohrožený.

Zákeřný kruťák

Delfíni jsou prý navíc podle knihy Sexuální život zvířat od Michaela Miersche jediná mořská zvířata, která vraždí pro radost. Útočí třeba na sviňuchy a zabíjí je. Nežerou je, prostě je kdoví proč odrovnají.  Tihle „roztomilouši“ si rádi zapinkají volejbal s mládětem žraloka. To samozřejmě nepřežije.

Nehezky se ale chovají i k mladým svého vlastního druhu. Robin Perrtree z americké Savannah State University na vlastní oči viděl, jak se dva samci vrhli na mládě delfína skákavého hned dvě minuty po porodu a začali ho stahovat pod vodu. Bezmocná matka se své mládě snažila marně zachránit. Samci to pravděpodobně dělají proto, že samice jsou biologicky nastaveny tak, že jakmile jim mládě zemře, jsou znovu připravené k páření.

Zvrácená zábava je delfínům vlastní – někteří z nich se dokonce rádi sjíždějí neurotoxinem ze čtverzubce. V dokumentu stanice BBC delfín jedovatou rybu provokuje, aby ze sebe vypustila toxický tetrodotoxin, který pak nasaje a dostane se do transu. A tohle zlo navíc nikdy nespí. Delfín dokáže vydržet bez spánku až 15 dní, aniž by ho to unavilo. Umí totiž přepnout polovinu mozku, aby odpočívala, zatímco druhá ho drží při vědomí, aby dokázal zareagovat na případné napadení. Strašidelné, že? 

Nadržený prasák

Možná vůbec nejhorší je na delfínech jejich záliba v násilném sexu. „Delfíní sex je v podstatě znásilnění,“ potvrzuje kalifornská oceánoložka Miriam Goldsteinová. Gang dvou až tří samců oddělí od hejna mladou samici a nutí ji k páření. Často jí nedají pokoj celé dny, a pokud odmítá, koušou ji, mlátí hlavami a drží pod vodou, aby se začala topit.

A když zrovna není v dohledu přitažlivá samice, delfíni hledají jinde. „Zkoušejí to se vším, a nemusí to být ani živé. Dojde tak třeba na odtokovou trubku,“ říká americká ekoložka Georgia Cranmoreová. A zkoušejí to i s lidmi.  Nedělají přitom rozdíly mezi pohlavími – když na to přijde, vrhnou se i na potápěče. A je potřeba zmínit, že jejich penis je 45 cm dlouhý, chápavý (tedy schopný úchopu) a zakončený háčkem, jímž dokáží zachytit třeba úhoře.

Ostatně YouTube je plný strašidelných videí, které je zachycují při neúspěšných pokusech o mezidruhový sex. Svůj pověstný úsměv neztrácí, ani když si užívají s rybou, které předtím ukousli hlavu. Delfíni můžou navíc trpět sexuálně přenosnými nemocemi.

Jistě, my lidé také nejsme žádní beránci (a beránky si třeba necháme na některé příští Modly). Pokud jsme ale narušili vaši romantickou představu o delfínech, doufáme, že si nás nevyecholokuje jejich oddělení pro vztahy s veřejností.

Delfína chci za muže

Američan Malcolm Brenner v sedmdesátých letech udržoval sexuální vztah s delfínicí Dolly. Chodil ji „navštěvovat“ do vodního světa na Floridě a společně prožili půlrok plný romantiky. „Milovat se s delfínem bylo jako milovat se s oceánem,“ nechal se slyšet svérázný milovník. 

AddThis
0 comments

Pokec

Na vraždách se dřív proplácel rum

V policejním vyšetřovacím týmu najdete spoustu profesí. Tomáš Doubek, forenzní fotograf a znalec Kriminalistického ústavu, tvrdí, že na televizní seriál o jeho profesi by nikdo nekoukal. No nám to tedy zase taková nuda nepřijde.

Zoom

Opravník obecně oblíbených omylů

Když člověk zaslechne formulku „každej přece ví“, měl by zbystřit. Může se totiž stát, že se právě stal svědkem fenoménu stokrát opakovaného nesmyslu, který se stal pravdou. Od vydání Obrazového opravníku Ludvíka Součka uplynulo už skoro pětatřicet let. Je nejvyšší čas udělat ve studnici všelidové moudrosti zase trochu pořádek.

Podobné články: Kácíme modly

2017 | 6 | Atlas braků

Plochá země a pokřivený selský rozum

Až vyrazíte o dovolené směrem na jih, dávejte si pozor, abyste nezajeli moc daleko. Mohli byste totiž narazit do zdi ohraničující okraj světa, popřípadě být zastřeleni agentem NASA. Aspoň tak nás varují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že nežijeme na zeměkouli, ale zeměplacce.

2017 | 5 | Harddiskobolos

Někdo to rád ostré

Jestli jste někdy zašli do kina na Tarantina, zhlédli pár epizod Walking Dead nebo otevřeli libovolný manga komiks, museli jste zákonitě nabýt dojmu, že ve vesmíru neexistuje nic mocnějšího než japonský meč neboli katana.

2017 | 3 | e-Bitka

Kdy prošlé ještě projde

Ponoříte s chutí lžíci do jogurtu a ve chvíli, kdy ho vkládáte do úst, si všimnete, že té dobrotě prošla záruční lhůta. Co teď? Jogurt vypadá v pohodě, nesmrdí, penicilín na něm neraší a ta kapka, co vám skanula na vyplazený jazyk, taky nechutná nijak divně. Nojo, ale je to po záruce. Určitě v něm vyrašily jedy a zemřete okamžitě poté, co se vám dostane do žaludku. Vydržte. Nejdřív si řekneme, jak to s tou dobou trvanlivosti vlastně je.
COOKIES
Google+