Téma

Svět vám ušijeme na míru

Aktivista Eli Pariser přirovnal ve své TED přednášce současný internet k rané novinařině na začátku 20. století. Noviny se tehdy vydávaly pouze s cílem prodat co nejvíce výtisků a tak editoři podle toho vybírali obsah. Není náhoda, že největším úspěchem téhle éry novinařiny nebylo zvýšení obecné informovanosti, ale stvoření Jacka Rozparovače.
AddThis

<Noviny jsme začali považovat za něco víc než za zábavné čtení až poté, co jsme si všimli, že hromadné vstřebávání informací ovlivňuje lidské chování a uvažování. Zrodila se novinářská etika a kontrola toho, co se otiskne. Tedy přesně to, co dnes na internetu chybí.

#„No a co?“ řeknete si možná. „Aspoň si můžu svobodně najít jakékoliv informace a žádný editor mi nebude určovat, co mám číst.“ Podle Parisera a dalších znalců zákulisí online prostředí je ale svoboda informací na internetu pouhou iluzí. Asi už jste si všimli, že vám Facebook nezobrazuje statusy všech vašich kamarádů a už zdaleka ne dění na desítkách stránek, které jste kdy „lajkli“. Za výběr toho, co se vám zobrazuje, mohou algoritmy Facebooku, které neustále vytváří a upravují váš osobní profil a krmí váš newsfeed zprávami, které se vám podle nich líbí. Což je logické, protože čím víc budete na Facebooku spokojeni, tím víc času na něm budete trávit a tím víc reklam během prokrastinování zhlédnete. Do trochu jiné roviny se dostaneme, když tuto samou filtraci informací provádí vyhledávače v bezbřehém světě internetu.

#Když dva lidé zgooglují stejný výraz, každý dostane jiný výsledek. Nemusí jít o lidi z jiných částí světa, stačí si půjčit laptop vašich rodičů. Podle Eli Parisera Google neustále sleduje a analyzuje 57 různých ukazatelů, podle kterých vytváří váš osobní profil. Patří k nim místo, používaný prohlížeč, značka počítače a další detaily, podle kterých upravuje vyhledávací výsledky. Takzvanou personalizací se zabývá řada firem, které pracují plus mínus pro každého, kdo na internetu něco znamená. Je celkem jedno, jestli svůj přehled o světě čerpáte z Yahoo News, Huffington Post, nebo si všechno googlíte. Nikdy si nebudete jisti, jestli získáváte informace, které chcete, nebo informace, o kterých někdo soudí, že se vám budou líbit.

#Eric Schmidt, dlouholetý šéf Googlu a jeden z nejvlivnějších lidí IT světa, s trochu varovným podtónem prohlásil, že: „Technologie cílení obsahu bude zanedlouho tak silná, že bude složité najít cokoliv, co pro vás nebylo nějakým způsobem předpřipraveno.“

#Eli Pariser varuje, že fungování v takovém prostředí nás bude čím dál tím víc uzavírat do informačních bublin, kam prosáknou pouze zprávy vyfiltrované podle našeho osobního vkusu. Navíc budeme mít jen omezenou možnost ovlivnit, které informace se do naší bubliny dostanou.

#Ořezávání „nechtěných“ informací totiž neprovádí editor novin, kterému můžeme napsat naštvaný dopis, ale jakýsi anonymní virtuální robot. Fakt ovšem je, že ten robot vytváří náš profil přesně podle našeho chování na internetu.

#Takže si za to vlastně můžeme sami a možná je to všechno jedno. Eric Schmidt totiž hned po varování před neexistencí objektivního vyhledávání prohlásil, že éra vyhledávačů jako zdroje informací už stejně brzy skončí: „Myslím si, že lidé nebudou chtít po Googlu odpověď na své otázky,“ řekl doslova. „Budou po něm chtít radu, co mají dělat.“/>

AddThis
0 comments

Téma

Hack attack

Poštvat proti sobě hackery se nevyplácí, jak zjistil Kevin Roose...

Téma

Holky nepatří mezi ajťáky? Stereotyp!

V Česku není podle posledních statistik ani deset procent ajťaček. To se snaží změnit organizace Czechitas. Patří mezi ně i Pavla Randáková - studentka pedagogiky, která totálně změnila svou kariéru a pracuje jako ajťačka. Mimo jiné testuje software možná právě vašeho univerzitního informačního systému. A hraje lakros.

Podobné články: Téma

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Rodiče, k tabuli!

Ještě celkem nedávno panoval mezi rodinou a školou hezky zavedený vztah založený na pravidle „pan učitel má vždycky pravdu, tak si nestěžuj, nebo ti ještě jednu přidám“. Dnes je, zdá se, všechno úplně jinak.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Když vidím Cestu do hlubin študákovy duše, tak těm kantorům skoro závidím

Radomíra Divíšková má s učitelskou a ředitelskou rolí dlouhou zkušenost, a tím pádem i přehled o tom, jak se vztah rodičů a školy mění. Stručně řečeno: mění se hodně.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Co jste nevěděli o školních jídelnách

Školní jídelny dávno nejsou jen o koprovkách a buchtičkách se šodó. Hele!
COOKIES
Google+