Pokec

Pytlíkování s pytlíkářem

Sáčky na nevolnost, znalci zvané bličáky. V letadlech, pokud vás tedy okolnosti nedonutí, si jich moc nevšimnete. Přitom jde o artefakty rychle se rozvíjejícího druhu sběratelské vášně. Majitelem jedné z největších tuzemských sbírek je Miloš Kubišta z Plzně. Její částí má vyzdobený celý jeden pokoj.
AddThis
AUTOR: Jan Drtil

Autor

Jan Drtil
  • Michael Kratochvíl: Foto

Pracoval v plzeňské Škodovce, učil na elektrotechnické a dopravní průmyslovce.
Přes pětačtyřicet let sbírá sáčky na nevolnost a už jich má několik tisícovek.

Pro srovnání, Nizozemec Niek Vermeulen prý vlastní přes šest tisíc sáčků a se sbírkou se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů. Nicméně Američan Bruce Kelly z Aljašky se dnes pyšní sbírkou s více než šesti a půl tisíci položkami. 

Na adrese airsicknessbags.com  najdete jakési virtuální muzeum těchto pytlíků.

Musel jste někdy použít pytlík na zvracení? 
Nemusel. Ani jsem v letadle nikoho neviděl, že by ho použil. Naštěstí!
 
A proč jste je tedy začal sbírat? 
Kdysi jsem u jednoho kamaráda v pokoji viděl, jak tam má na zdi přilepený pytlík. Napadlo mě, že bych je mohl sbírat, protože to asi nikdo jiný nedělá. A opravdu. Dlouho jsem byl tady jediný. 

Dnes už nejste? 
Dávno ne, strašně se to rozmohlo. V Česku je nás několik a jeden Pražák, co pracoval na letišti, má dnes taky pěknou sbírku. Má ji v šanonech. Ostatně v cizině, myslím, že v New Yorku a ve Frankfurtu nad Mohanem, se pořádají burzy a v Texasu žije člověk, který sběratele pytlíků dokonce eviduje. Asi největší sbírku má Holanďan žijící v Hongkongu Niek Vermeulen, který snad nedělá nic jinýho, než že je sbírá. U mě už byl dvakrát. Vždycky jsme něco směnili. 

05-Lesk_a_bida_kulturaku-Cilichili-Pokec_Pytlikovani_s_pytlikarem-2B

Nedělají si z vás přátelé kvůli tomu srandu? 
Ani ne. Občas se s někým pozdravím: Zdar pytlíkům! Když někdo řekne, že jsem pytlíkář, nevadí mi to. Kamarádi si ze mě už srandu nedělají, vozí mi je taky. 

Jak jste vlastně vybudoval tak velkou sbírku? 
Dřív jsem pomáhal při stavbách elektráren, dělal jsem elektronickou regulaci na turbíny. Bylo nás málo, co jsme to uměli. Takže i když jsem nebyl komunista, mohl jsem jezdit po světě. Kromě Austrálie jsem byl snad na všech světadílech, tak jsem pár pytlíků nastřádal. Jinak jsem je měnil po internetu a dnes žiju z pytlíků, který mi lidi přinesou. 

Takže mají alespoň ty první za sebou i příběhy? 
Určitě, ale už si toho moc nepamatuju, vždyť mi je jedenasedmdesát. Cestování mě v mládí hodně bavilo. Jet někam na tři nebo víc měsíců, poznáte život, místní lidi. To s cestovkou nezažijete. V Argentině jsem se třeba za tři čtvrtě roku naučil obstojně španělsky. Když jsem si šel něco koupit, přečetl jsem to ze slovníku, prodavačka mi opravila výslovnost a bylo. Pak mě ale tyhle dlouhé pobyty začaly štvát. Létám stále, ale jen občas a ne na tak dlouho. Nicméně kdybych měl jen pytlíky ze svých letů, tak jich moc nemám.
 

Za běžné pytlíky se prý platí kolem pěti eur, ale rarity jsou hodně drahé. Historické kousky anebo sáčky od už neexistujících společností mohou stát minimálně sto eur.

Co pro vás znamená letiště, kde každé cestování začíná? 
Žádnou romantickou představu o něm, jak možná čekáte, nemám. Třikrát jsem sice obletěl zeměkouli, ale letiště pro mě bylo vždycky jen čekárnou. Není to moc příjemné místo. 

Máte hodně pytlíkových donátorů? 
Od té doby, co se ví, že takovou sbírku mám, čím dál víc. Třeba, když jsem byl před pěti lety v Show Jana Krause, viděla to jedna Američanka na Facebooku, sehnala si na mě přes televizi adresu a pak se z ní stala skoro dvorní dodavatelka. Létá po světě a posílá mi pytlíky. Navíc mi někteří menší sběratelé předali sbírky. Komu řeknu, tak mi něco přiveze. Teď už mi ale jen málo lidí přiveze pytlík, který nemám. Z třiceti pytlíků, co dostanu, většinou tak jeden. 

Jak to, že jako vážný sběratel nevíte přesně na pytlík, kolik jich máte? 
Přicházejí pořád nové. Hlavně mě nebaví je dokumentovat. S tím mi pomáhá přítelkyně. Já sbírám, ona eviduje. 

Jaká je největší vzácnost vaší sbírky? 
Mám hned několik kousků, kterých si hodně cením. Jde hlavně o pytlíky leteckých společností, které už neexistují. Třeba východoněmecký dopravce Interflug, který v roce 1990 sjednocením Německa zanikl. A pak ty s příběhy. Jeden, co jel nejrychlejší železnicí světa, jiný, co byl v základním táboře pod Mount Everestem, anebo pytlík ze vzducholodě. Ty v Německu a možná i jinde ještě pořád lítají. Jde ale jen o vyhlídkové lety. Některé sáčky mám zase podepsané od posádky, jeden dokonce čínsky. Nedávno u mě byla na návštěvě příbuzná z USA, starší dáma. Slíbila, že mi při zpáteční cestě něco vezme. Dali jí úplně bílý pytlík, tak si nechala zavolat kapitána a sprdla ho, co je to za společnost, která ani nemá na potisk sáčků. Letušky jí pak pytlík vyzdobily různými nálepkami. Mám ho tady. 

Přemýšlel jste nad sběratelskou cenou těch největších rarit? 
Nedokážu to moc odhadnout. Za běžné pytlíky se prý platí kolem pěti eur, ale rarity jsou hodně drahé. Historické kousky anebo sáčky od už neexistujících společností mohou stát minimálně sto eur. 
Začátkem osmdesátých let se na některých sáčcích nizozemské letecké společnosti KLM objevily dis-neyovské postavičky.

Nemáte třeba pytlík s podobiznou nějakého potentáta? 
Podle mě něco takového neexistuje. To by bylo hodně neuctivé, skoro na zavření. Například v Sovětském svazu vyrobili pytlíky se srpem a kladivem, ale posléze znak raději odstranili. Nicméně existují třeba pytlíky, na nichž je napsáno „berte to s úsměvem“ anebo „dokonce i nejhezčím chlapcům a děvčatům se někdy udělá špatně“.

Lepil jste někdy pytlíky? 
Taky. Když jsem učil na dopravní průmyslovce, která byla spoluvlastníkem lehkého letounu Cessna. Tenkrát přijeli nějací papaláši z firemní pobočky leteckých závodů, proletěli se školní cessničkou a každý ode mě dostal vlastní pytlík. Prostě jsem slepil několik kousků, co mám na výměnu. 

Vystavoval jste někdy sbírku na veřejnosti? 
Nikdy. Věnoval jsem ale asi sto pytlíků do muzea kuriozit tady v Plzni. Byl jsem se tam podívat a mají je opravdu vystavené. Jinak zájemce většinou vodím sem do místnosti, kde mám část sbírky na zdi. Vyzdobit si ještě druhou místnost už mi přítelkyně nepovolila. Občas je proto i obměňuju, ale hlavně kolem kanape, abych se jimi mohl kochat. Je to dobré před spánkem. Ve snu pak obletíte celý svět. Kongo, Filipíny, Zanzibar, Jamajku, Austrálii, Spojené arabské emiráty a tak dál.

Pytlíkové zajímavosti

První doklad o existenci těchto pytlíků u nás je uložen v archivu Československých státních aerolinií. Je jím schválení objednávky deseti tisíc sáčků na nevolnost z roku 1928.

Australský zpěvák Nick Cave si v roce 2014 při turné po USA psal zápisky na sáčky na zvracení. Kniha, jakýsi deník s verši, texty a vzpomínkami, pak vyšla ve dvou edicích. 

Album skupiny Nahoru po schodišti dolů band, kde jsou písničky z let 1983 až 1993, obsahuje i song Pytlíky ČSA. V něm se zpívá: „Pytlíky ČSA nejen dle návodu, pytlíky ČSA celému národu, ne třeba na záchod, ani do houští, pytlíky ČSA nepropouští.“ 

Ještě v osmdesátých letech minulého století musela letuška mongolské letecké společnosti MIAT na požádání pasažéra složit z pergamenu a bez lepidla dokonalý sáček. 

Na pytlících jedné společnosti lze hrát piškvorky, jiné mohou sloužit i jako sáčky na vyvolané fotografie či vypálené digifotky na cédéčku. Když se v roce 2012 brali na palubě letadla snoubenci z Edmontonu, v pytlících rozdávali svatebčanům výslužku. 

AddThis
0 comments

Čumenda

Malí velcí hasiči

Když loni vyšla jeho fotografická kniha s názvem Chai Wan Fire Station, Chan Dick z Hongkongu ještě netušil, že snímky jedné „obyčejné“ hasičské stanice budou mít takový úspěch. Pitoreskní záznam života na hasičské stanici z ptačího pohledu připomíná sledování broučků v trávě a zachycuje výjevy, které běžní lidé nemají šanci spatřit.

Zoom

Ceny za každou cenu

Každému je příjemné, když ho okolí ocení, a někteří z nás dokonce sní o tom, jak stojí na nasvíceném pódiu a uklání se aplaudujícímu davu. Podobné sny sice mohou být známkou duševních trablů, zvlášť když v nich stojíte na pódiu bez kalhot, ale spíš se zdá, že bývají projevem touhy být za hvězdu za každou cenu.

Podobné články: Pokec

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Rozhovor o hovně

„Když nejde o život, jde o...“ Realita však známý bonmot Jana Wericha převrací naruby. Mizerná hygiena kolem vyměšování je jednou z nejčastějších příčin úmrtí a nemocí ve „třetím světě“. Každé zlepšení má efekt. Antropoložka Helena Humňalová zkoumá sanitační zvyklosti v Asii a v Africe a její výzkum pomáhá zachraňovat lidské životy i lidskou důstojnost.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Můj feminismus není dívčí válka

Marie Čtveráčková neboli Mary C aka Egon Bomby je hudební publicistka, moderátorka, kulturní aktivistka, DJka Radia Wave a vydavatelka feministického zinu Obrovská, který se zaměřuje především na postavení žen v umění, kultuře a popkultuře.

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Budeme jen mozky v nálevu?

Díky jeho nástrojům udělalo Disney Studio z klasického Lvího krále 3D film. Daniel Sýkora, programátor s duší výtvarníka, píše algoritmy, které mají do animáků vrátit ruční práci. Bez úmorné dřiny. Teď ohromil svět počítačové grafiky videem rozhýbaných obličejů, které na sebe berou podobu jakékoliv fotky, sochy nebo obrazu. Z umělé inteligence má ale trochu strach.
COOKIES
Google+