Téma

Trubičky za kapely

Muzikant Jan Sezima vedl pětadvacet let kulturní dům v Hořicích a o jeho fungování ví první i poslední.
AddThis

Co se pro vás změnilo po revoluci? 
Mohli jsme se trochu nadechnout a začít dělat koncerty, do kterých nám nikdo nemluvil. Jinak jsme ale navazovali na předchozí fungování. Nemyslím tím agenturní program za komunistů, ale hlavně spolkovou činnost, která tu má dlouhou tradici. Jsou tu ochotníci, dva sbory, dva orchestry, loutkové divadlo… Skoro všechno tu fungovalo už od druhé půlky 19. století. Po válce ale spolky přišly o právní subjektivitu i o majetek a byly nahnány pod hlavičku kulturního domu. Zůstaly pod ním fungovat i po revoluci, protože už by samy svou činnost nedokázaly zajistit.

Kde stojí kulturní dům, tam funguje kultura? 
To určitě ne. Kultura na malém městě závisí na tradici, která se buduje desítky let. Podpora kultury je ale pro její zachování nezbytná. Nebýt kulturních domů, tak by na malých městech koncerty a divadla nikdo nepořádal, protože se to prostě nevyplatí. Tak to ale fungovalo vždycky. Třeba u nás postavil kulturní dům zdejší pivovar, v němž bylo akcionářem město.

V některých městech mají kulturáky, kde se kromě výprodejů a koncertů Dua Jamaha nic moc neděje.
On je rozdíl mezi zábavou, kulturou a uměním. Není to totéž. Já jsem se vždycky snažil protežovat kvalitní kulturu a umění, protože podle mého názoru na zábavu město doplácet nemusí. Ta se má uživit sama, což po umění naopak nikdo nemůže chtít. A je na každém provozovateli, jak si program nastaví.

Jak se tedy program sestavuje?
Vychází se z dlouhodobých, nosných akcí. My jsme například měli předplatitele divadla a Klub přátel hudby, pro které jsme pořádali cykly divadelních představení a koncertů. Pak jsou taneční, festivaly a další akce, které se musí řešit dlouho dopředu. Mezi to se pak zasazuje další program – divadelní představení, koncerty, dětské pořady, kterých je ročně třeba dvacet, třicet. Zbytek jsou estrády, zábavy, burzy.

Co jsou největší jistoty a nejistoty programu? 
Jistotou byl třeba Jarek Nohavica nebo Divadlo Járy Cimrmana. V posledních letech měly velmi dobrou návštěvnost také naše festivaly JazzNights. Hodně práce dá organizování představení pro školy.

Jezdí šňůry po kulturácích i velké kapely? 
My jsme tu mívali i kapely, jako je Kabát. Ty už dnes ale nejezdí, protože se jim nevyplatí pro pár set lidí stěhovat techniku a radši udělají pětkrát do roka stadion. Klubové kapely jako Chinaski ale normálně jezdí. 

Kulturní domy byly stavěny jako síť a měly spolu navzájem komunikovat. Platí to i dnes?
My se s provozovateli z okolí známe, ale ne že bychom spolu nějak úzce spolupracovali. Spíš si vyměňujeme tipy a doporučujeme kapely. Těch je dneska tolik, že je nikdo nemá šanci znát všechny. To je vlastně jedna z největších změn, která po revoluci nastala. Před a těsně po ní fungovaly dvě agentury – Pragokoncert a Pražské kulturní středisko. Když chtěl člověk získat nějakou zajímavou kapelu, tak musel jet do Prahy s krabicí hořických trubiček a málem se doprošovat. Dnes je nabídek bezpočet, ale poptávka je stále menší. 

Dá se ta poptávka nějak definovat? 
V osmapůltisícových Hořicích máme zhruba tři sta předplatitelů divadla a skoro sedmdesát předplatitelů v Klubu přátel hudby. Celkem je tu podle mého odhadu asi pět set lidí, se kterými můžeme počítat, že přijdou, když někoho kvalitního přivezeme. Pak jsou lidé, kteří by ani nevěděli, kde kulturní dům je, kdyby si do něj nepřišli koupit deku. O zbytek se musí bojovat a budovat jejich zájem. Ze dne na den to ale nejde. 

Přispěly kulturní domy české kultuře, nebo ublížily? 
Ublížili jí komunisté, kteří po válce nepovolili obnovení spolkových tradic. Na druhou stranu kulturní domy město potřebuje. Už jen proto, že je to často jediné místo, kde se dá uspořádat větší setkání lidí.

05-Lesk_a_bida_kulturaku-Cilichili-Tema-13A

DŮM KULTURY HOŘICE

V hořickém kulturním domě dnes pracují čtyři lidé. Ředitel, který má na starosti provoz a koordinaci programu. Účetní se stará o finance, účetnictví, archiv a prodává vstupenky. Dále zaměstnanec, co má na starosti část programu, školní představení, propagaci a produkci. Čtvrtá je uklízečka. 

AddThis
0 comments

Téma

S foťákem v kulturáku

Fotograf a dobrovolný hasič Martin Studený pro nás nafotil, jak to žije ve Společenském domě ve Velkém Týnci u Olomouce.

Téma

Za co vděčíme kulturákům

Kulturní domy sice vznikly jako realizace zrůdného konceptu centrálně řízené kultury, ale nemůžeme šmahem říct, že by byly k ničemu. Naopak.

Podobné články: Téma

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Čeká nás robotopie

Vzestup myslících strojů bude buď nejlepší, nebo nejhorší věc, která se lidstvu přihodí, říká Stephen Hawking.

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Budou roboti makat za nás?

Kdybyste se měli rozhodnout, jestli zaměstnáte člověka, nebo na jeho místo posadíte robota, kterou možnost byste zvolili? Robota, že ano? Nebojte, v roli zrádců lidské rasy nejste sami. S výhodami zaměstnávání robotů se totiž dá těžko polemizovat. Pracují přesně, rychle, nechodí na záchod ani na cigáro a neotravují s dovolenou.

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Nové verze zábavy

Víc než polovina mileniálů se v průzkumech vyjádřila, že před televizí dává přednost YouTube. Kromě kanálů se přitom mění i samotná zábava. V budoucnosti ji budou mít v rukách a hlavách sami uživatelé. Budou její součástí, budou ji v reálném čase ovlivňovat, vstupovat do ní a prožívat ji všemi smysly. Roboti nám dají čas zábavu si užít, a ještě ji sami připraví.
COOKIES
Google+