Čumenda

Tam, kde končí Londýn

Londýn je jedno z nejnavštěvovanějších měst planety, ale do jeho okrajových částí kromě místních zabloudí málokdo. Fotograf Philipp Ebeling tu sbíral materiál pět let a pak si přidal ještě desetidenní pěší túru o délce 250 kilometrů po okrajích metropole. Proto, aby tahle nesourodá předměstí zachytil a představil čtenářům v knize London Ends. „Nasednete na metro, někde vystoupíte a je to totálně jiný svět,“ říká o své sérii Ebeling.

AddThis
AddThis
0 comments

Téma

Témata, co zaručeně rozpálí debatu

Jestli chcete odpálit mnohostránkovou diskusi, tady máte spolehlivé rozbušky i s předpřipravenou promyšlenou argumentací.

Kácíme modly

Kdy prošlé ještě projde

Ponoříte s chutí lžíci do jogurtu a ve chvíli, kdy ho vkládáte do úst, si všimnete, že té dobrotě prošla záruční lhůta. Co teď? Jogurt vypadá v pohodě, nesmrdí, penicilín na něm neraší a ta kapka, co vám skanula na vyplazený jazyk, taky nechutná nijak divně. Nojo, ale je to po záruce. Určitě v něm vyrašily jedy a zemřete okamžitě poté, co se vám dostane do žaludku. Vydržte. Nejdřív si řekneme, jak to s tou dobou trvanlivosti vlastně je.

Podobné články: Čumenda

2018 | 9 | Země All Inclusive

Popcorn na kari

Všechny kasty Indie spojuje jedna věc – láska k bollywoodským filmům. Přesto její společenské rozdělení možná nejlíp odráží právě kina – jedni se noří do děje na plátně v poloprázdném sále plném sedaček potažených červenou kůží, zatímco druzí se mačkají na podlahách pouličních dílen. Rozmanitost indických multiplexů a malých „kin“ s umouněným plátnem roztaženým před dřevěnými lavicemi zachytila v Bombaji italská fotografka Vanessa Vettorello ve svém původně studentském projektu Bollywood Talkies.

2018 | 8 | Chodiči

Křížkoťap

Fotograf Dominik Bachůrek vyrůstal v hluboce věřící rodině. Každý rok v létě v ní bylo tradicí chodit na náboženské poutě. Když byl ještě dítě, prožíval je jako nutné nudné zlo, v dospělosti se ale rozhodl na poutní místa vrátit a zkusit je pochopit jinak. „Na první pohled vidíte davy lidí se sepjatýma rukama, odříkávající dlouhé hodiny modlitby, které formou připomínají východní mantry,” říká. „Proč to dělají, ale může pochopit jen ten, kdo si to sám prožil.“

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.
Google+