Kácíme modly

Kdy prošlé ještě projde

Ponoříte s chutí lžíci do jogurtu a ve chvíli, kdy ho vkládáte do úst, si všimnete, že té dobrotě prošla záruční lhůta. Co teď? Jogurt vypadá v pohodě, nesmrdí, penicilín na něm neraší a ta kapka, co vám skanula na vyplazený jazyk, taky nechutná nijak divně. Nojo, ale je to po záruce. Určitě v něm vyrašily jedy a zemřete okamžitě poté, co se vám dostane do žaludku. Vydržte. Nejdřív si řekneme, jak to s tou dobou trvanlivosti vlastně je.
AddThis

Potraviny označujeme datem expirace už poměrně dlouho. Začali jsme s tím někdy v 70. letech, když jsme si zvykli na to, že potraviny nerostou na polích, ale v supermarketech. Je to logické. Člověk, který si nakope brambory na vlastním poli, ví přesně, který pytel kdy do sklepa přinesl a do kdy ho má sníst. U potravin, které vypěstoval bůhvíkdo a bůhvíkdy, to nefunguje a spotřebitelé své obavy začali dávat najevo. Prodejci potravin na to zareagovali přijetím takzvaného Open Dating System, který na každém obalu uváděl datum předpokládané trvanlivosti. Všimněte si prosím klíčového slova „předpokládané“. 

V lidské nátuře je zakódovaná tendence chtít jen to nejlepší a díky ní jsme brzy začali brát datum předpokládané trvanlivosti jako zákon. Doslova. Okamžitě po zavedení označování doby trvanlivosti vznikly v USA desítky norem a opatření, které se trvanlivosti potravin nějak týkaly, a jejich počet během následujících let nijak neklesal. Dnes existuje nesouvislá změť označení jako „spotřebujte do“, „nejlepší před datem“, „neprodávat po“, ve kterých se pravidelně ztrácí nejen zákazníci, ale i prodejci. 

03_17-2017_cilichilli-e-Bitka-Modly_2C

Použij nebo vytrvej

V našich končinách máme přece jen v označování doby trvanlivosti trochu větší ordnunk. Jak se můžeme dočíst na stránkách Státní zemědělské a potravinářské inspekce, stačí se vyznat ve dvou termínech: „Datum použitelnosti“ a „Datum minimální trvanlivosti“. Datum použitelnosti (anglicky „Use by Date“) je na obale uvedeno slovy „Spotřebujte do“. Používá se pro potraviny, které se rychle kazí, tedy například pro mléčné výrobky, ryby, chlazenou drůbež, výrobky studené kuchyně a podobně. Po uplynutí data už je obchody nesmí nabízet k prodeji, což ale neznamená, že by byly ze dne na den jedovaté. Jen už za ně výrobce a prodejce nechtějí ručit. Datum minimální trvanlivosti (anglicky „Best before“) se používá u trvanlivých potravin, jako jsou například konzervy, sušenky, čokoláda, nápoje nebo těstoviny. Je určeno datem na obalu, po jehož uplynutí už výrobce nezaručuje, že bude výrobek pěkně vypadat a bude mít zachované všechny výživové hodnoty. Jinak ho ale i prodejny mohou dále prodávat ve slevových regálech. 

Francie přijala jako první země na světě zákon, který zakazuje supermarketům jídlo vyhazovat.

Na první pohled to není nic složitého, ale bohužel si tyto termíny neustále pleteme. V Česku na toto téma zatím nikdo průzkum neuspořádal, ale v Británii nerozeznává pojmy „minimální trvanlivost“ a „spotřebujte do“ zhruba 80 % spotřebitelů. V praxi to znamená, že pro jistotu raději vyhazujeme cokoli, co má na obalu „prošlé datum“, a že potraviny, kterým se toto datum blíží, nikdo nekupuje. Jejich přeskladňování do speciálních regálů je navíc pro prodejce natolik komplikované, že k němu obchody většinou nepřistupují a raději zboží vyhodí. A pozor, nevyhazují se jen potraviny po záruční době. Průzkum vývojářů aplikace Food Loop ukázal, že se běžně vyhazují i potraviny deset až jedenáct dní před koncem životnosti. Jen proto, že se obchodům vyplatí udělat v pultech prostor pro nové, čerstvější zboží. Možná si říkáte, že je lepší hrát na jistotu, protože žvýkat oschlou housku a zvadlý salát je ekl. Pokud ale toto uvažování dovedeme do důsledků, dostaneme se do situace, kdy bude bez problémů poživatelné jídlo končit na skládkách. To se už děje a v míře doslova hrozivé.

03_17-2017_cilichilli-e-Bitka-Modly_3B
03_17-2017_cilichilli-e-Bitka-Modly_4B

Co se všechno vyhodí

K jak obrovskému plýtvání zmatky kolem označování potravin vedou, ukazuje studie, kterou v USA zpracovala Harvardská univerzita společně s National Defence and Research Council. Píše se v ní například, že celých 91 % dotázaných aspoň občas vyhodí potravinu v neotevřeném obalu, pokud prošla doba její doporučené spotřeby. 25 % to tak činí pokaždé. Celkově to znamená, že skoro 40 % potravin, které se v USA vypěstují, se vyhodí. Na skládkách tak skončí jídlo v hodnotě 165 miliard dolarů ročně a „prošlé“ potraviny tak dlouhodobě vedou v soutěži o největšího zásobovatele skládek odpadků. V Evropě to není o nic lepší. Roční váha vyhozených potravin se v EU odhaduje na asi 90 milionů tun, v Česku podle zprávy platformy Byznys pro společnost na zhruba 729 tisíc tun. Nejdepresivnější je ale celosvětový pohled. Podle Organizace pro zemědělství a výživu Spojených národů (FAO) se zkazí, vyhodí nebo ztratí až třetina všech potravin vyrobených pro lidskou potřebu. Celkem to čítá asi 1,3 miliardy tun ročně. S tímto astronomickým číslem se pojí další nepříjemnosti. Na vyhozené potraviny jsme potřebovali 1,4 miliardy hektarů zemědělské půdy (rozloha větší než Čína) a 250 krychlových kilometrů vody (asi 100 milionů plaveckých bazénů). Vyhozené potraviny navíc ročně vyprodukují 3,3 miliony tun CO2  (asi dvojnásobek znečištění produkovaného Indií). Je až mrazivé postavit si tato čísla do kontextu s počtem lidí trpících chronickým hladem. Podle OSN je jich na planetě asi 800 milionů. Pokud bychom dokázali snížit množství vyhozeného jídla o pouhou čtvrtinu, dokázali bychom je uživit všechny.

Maximus Thaler se živí jen vyhozenými potravinami. A nevypadá, že by mu to škodilo.Maximus Thaler se živí jen vyhozenými potravinami. A nevypadá, že by mu to škodilo.

Se slevou v záruce

Návodů, jak tanečky kolem trvanlivosti ukončit, je spousta a naštěstí se v této oblasti začíná mnohé dít. Například Francie přijala jako první země na světě zákon, který zakazuje supermarketům jídlo vyhazovat. Iniciátor zákona Arash Derambarsh doufá, že se stejné zákony ustanoví v celé EU. U nás byla v roce 2014 zrušena patnáctiprocentní daň, kterou museli prodejci platit z věnovaných potravin, a mohli začít předávat „prošlé“ potraviny potravinovým bankám.
Dalším způsobem může být třeba aplikace Food Loop, která je vyvíjena za podpory EU. Prodejci, kteří se do projektu zapojí, propojí s aplikací své skladové databáze, a jakmile se některé zboží bude blížit datu trvanlivosti, systém je automaticky nabídne uživatelům aplikace se slevou. Zákazníci je mohou vyhledávat podle prodejny, lokality nebo dostávat upozornění na položky v seznamu často nakupovaných potravin. Aplikaci zatím používají hlavně menší obchodníci, ale zakladatel Christoph Müller-Dechent doufá, že do roku 2025 budou Food Loop používat všechny supermarkety v EU. 

Než nám do mobilu naskáčou apky podobné Food Loopu, může ještě pár let uplynout. Mezitím si ten jogurt pár dní po expiraci klidně můžete sníst. Jestli nepáchne nebo nechutná divně, tak prostě jen ležel u vás v ledničce o něco déle, než velí datum vyražené na víčku. Pořád na tom budete lépe než britští výzkumníci, kteří v roce 1958 ochutnali 135 let starou konzervu. Kapitán sir John Ross ji našel v roce 1829 na opuštěné lodi polárníka Willama Parryho a dlouhá léta ji doma používal jako zarážku dveří. Telecí pečeně prý sice měla poněkud kovovou příchuť, protože plechovky tehdy ještě neměly ochrannou vnitřní vrstvu, ale jinak si na ní vědci docela pošmákli.

AddThis
0 comments

Čumenda

Tam, kde končí Londýn

Londýn je jedno z nejnavštěvovanějších měst planety, ale do jeho okrajových částí kromě místních zabloudí málokdo. Fotograf Philipp Ebeling tu sbíral materiál pět let a pak si přidal ještě desetidenní pěší túru o délce 250 kilometrů po okrajích metropole. Proto, aby tahle nesourodá předměstí zachytil a představil čtenářům v knize London Ends. „Nasednete na metro, někde vystoupíte a je to totálně jiný svět,“ říká o své sérii Ebeling.

Zoom

Svět vzhůru nohama

Během ročního cestování po Novém Zélandu si člověk všimne, že je tady leccos jinak. Kiwi není jen výraz pro ovoce a nelétavého ptáka, ale označují se tak i obyvatelé Země dlouhého bílého oblaku, jak se pacifickému souostroví říká v maorštině. Barbie není panenka. A ve světě hlavou dolů má prádlo dost času na pověšení.

Podobné články: Kácíme modly

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Kvanta nesmyslů

Vztah ezoteriků k vědě je složitá záležitost. Některé vědecké poznatky, například evoluci nebo kulatost zeměkoule, prohlašují naši milí šamani za podvrhy. Jiné, daleko složitější, si naopak rádi přivlastňují a ohýbají podle svých poněkud pokřivených představ. Těžko říct, co je horší.

2016 | 10 | Instantní strach

Na apokalypsu buď připraven!

Skoro každý druhý film se odehrává po nějaké světové katastrofě. Na netu si apokalyptici vyměňují tipy na voděvzdorné sirky. I takový Václav Cílek prý u sebe neustále nosí filtr na vodu, aby mohl pít z Vltavy, až to bouchne. Když takhle vyvádí vědec z flegmatických Čech, tak to v survivalistických vodách pravých paranoiků musí vřít.

2016 | 4 | Ajťáci nám vládnou

Zlo má jméno delfín

Máme je za roztomilá a inteligentní zvířata. No možná bychom si to ještě rozmysleli, pokud bychom o těchhle milých kytovcích věděli víc. Třebo to, že by nás nejradši zatáhli na otevřené moře a znásilnili…
COOKIES
Google+