Téma

Se zákonem se diskutuje blbě

Ivan David je specialista na mediální právo. Když se s ním dáte do řeči, zjistíte, že zákony na internetové prostředí pamatují poměrně důsledně. Takže – může vám za nějakého toho VYPATLANÝHO DEBILA, kterým počastujete kolegu debatéra, přistát ve schránce žaloba?
AddThis
  • Foto: Michael Kratochvíl

Kde se už zaťal tipec

O urážkách na sociálních sítích už naše soudy rozhodovaly. V roce 2012 dostalo pět uživatelů Facebooku tříletou podmínku za propagaci nacismu. V září 2014 dostal za urážlivé příspěvky o Romech podmíněný trest dokonce bývalý poslanec za Věci veřejné Otto Chaloupka a o rok později si podobný trest odnesl komunista Michal Kesudis za schvalování atentátu na české vojáky v Afghánistánu.

Jak zákony upravují internetové diskuse?
Vztahuje se na ně zákon o některých službách informační společnosti z roku 2004. Ten říká, že za obsah diskusí odpovídá poskytovatel služby, tedy provozovatel serveru, a stanovuje výjimky, kdy se z odpovědnosti může vyvázat. V podstatě jde o případy, kdy prokazatelně nemá prostředky a možnost diskusi monitorovat. Tyto výjimky se vztahují většinou na malá média, například na blogy na privátních webových stránkách, kam jejich autor chodí kontrolovat diskusi jen občas. Velké, profesionální servery, které mají na administraci diskusí specialisty, se z odpovědnosti vyvázat zpravidla nemohou. 

Odpovědnost se tedy odvíjí od možnosti diskusi monitorovat?
Ano. Zjednodušeně by se dalo říct, že se rozhodování soudu řídí úměrou – čím větší médium, tím je pravděpodobnější, že má možnosti, jak obsah diskusí monitorovat. Neznamená to ale, že pro malé blogy nebo amatérská diskusní fóra odpovědnost automaticky neplatí. I jejich provozovatelé mají povinnost urážlivé příspěvky mazat ihned, když se o nich prokazatelně dozvědí, nebo když je na ně ostatní uživatelé upozorní. V jejich případě se toleruje delší doba reakce a soud může uznat za přiměřené, i když je smažou dejme tomu v řádu týdnů. U velkých médií, tedy tam, kde jsou provozovány profesionálně administrované diskuse, je ta tolerovaná doba kratší, v řádu hodin, maximálně dní, a v jejich případě ani neplatí podmínka, že si na urážky musí někdo stěžovat. 

Bez nastavených mantinelů bychom nebyli schopni diskutovat a místo toho bychom se jen překřikovali. 

Je možné žalovat i přímo člověka, který mě v diskusi uráží?
Ano. V tomto případě platí stejné zákony, jako kdyby vás dotyčný urazil v normálním tisku nebo osobně někde na ulici. Na internetu je samozřejmě v mnoha případech složité zjistit pravou totožnost diskutéra. Z toho důvodu byla zavedena paralelní odpovědnost provozovatele.

Kritici namítají, že je to útok na svobodu vyjádření. Dá se stanovit, kde končí svoboda projevu a začíná urážka? 
Pokud to vezmeme do důsledků, tak je každá zákonná regulace médií „útok“ na svobodu vyjádření. Je ale nutné si uvědomit, že bez nastavených mantinelů bychom nebyli schopni diskutovat a místo toho bychom se jen překřikovali. Zákony jen reagují na to, jak se posouvají technologické možnosti a prostor, který je vyjadřování poskytován. 

Dá se tedy očekávat, že se regulace bude zpřísňovat? 
Domnívám se, že odpovědnost za uložené informace bude čím dál tím přísnější, a to jak v případě provozovatelů diskusí, tak třeba i u majitelů úložných serverů. Dnes berou soudy ohled na to, že kontrolu obsahu mohou provádět víceméně stále pouze fyzicky lidé, byť už existují některé relativně účinné automatické filtry, využívané například portálem YouTube. Pokud se v budoucnu zdokonalí nástroje, které budou automaticky vyhledávat a označovat obsah jako nezákonný, zákony tu možnost začnou brát v potaz a majitelé serverů je budou muset začít používat. 

Je tedy pravděpodobné, že se v budoucnu bude podoba a obsah internetových diskusí měnit?
Podle mého názoru se to dá čekat.

Má tato situace nějakou historickou paralelu? Zasáhly už takto někdy soudy do diskusí? 
Ano. Nejstarší mediální zákony v dnešním slova smyslu pocházejí přibližně z poloviny 19. století, tedy z doby, kdy začaly ve velkém vycházet noviny. U nás byl nejdůležitější zákon o tisku z roku 1863, který zůstal účinný takřka 100 let. Zavedl tehdy institut takzvaných „odpovědných redaktorů“, kteří odpovídali za obsah článků, později byla zavedeno právo na odpověď a postupně se regulace stále posouvala a reagovala na vývoj médií. Dnes se děje totéž. Média se přesunula na internet, a je tedy logické, že zákony začínají regulovat i online prostředí. 

AddThis
0 comments

Rozjezd

Rozjezd

Nic z toho, co byste potřebovali vědět z domova, ze světa nebo z alternativních vesmírů.

Téma

Zeptali jsme se, jak vyhrát na internetu, lidí na internetu.

Jak tedy opravdu vyhrát debatu na internetu? Zeptali jsme se těch nejpovolanějších - čtenářů našeho facebookového profilu. A měli co říct...

Podobné články: Téma

2017 | 3 | e-Bitka

Nafoťte si babiččin oběd

Když fotil venkovský fotbálek, dostal málem nafackováno. Zahradní verzi Karlštejna, která zdobila kdejakou českou zahrádku, mu skoro nacpali do auta, a ve středním věku zjistil, že vepřo knedlo zelo naaranžované na kostkovaném ubrusu může mít i jinou než kulinářskou hodnotu. Tomáš Pospěch se jako fotograf snaží zachytit prchavý fenomén češství.

2017 | 3 | e-Bitka

Jak e-vyhrát v e-bitce

Na příštích stránkách si řekneme, jak v internetové diskusi roznést soupeře na kopytech, rozšlapat ho na kaši a zadupat do země. Předtím ale musíme zjistit, proč do facebookových a komentářových válek vůbec vstupujeme. Co nás na tom tak láká?

2017 | 3 | e-Bitka

How to vyhrát na internetu

Kdo se pohybuje v prostředí opravdových webových diskusí, ten ví, že lidi, co se drží argumentů a logiky, by v nich nevydrželi ani tři příspěvky. Pravidla virtuální džungle zní úplně jinak.
COOKIES
Google+