Téma

Se zákonem se diskutuje blbě

Ivan David je specialista na mediální právo. Když se s ním dáte do řeči, zjistíte, že zákony na internetové prostředí pamatují poměrně důsledně. Takže – může vám za nějakého toho VYPATLANÝHO DEBILA, kterým počastujete kolegu debatéra, přistát ve schránce žaloba?
AddThis
  • Foto: Michael Kratochvíl

Kde se už zaťal tipec

O urážkách na sociálních sítích už naše soudy rozhodovaly. V roce 2012 dostalo pět uživatelů Facebooku tříletou podmínku za propagaci nacismu. V září 2014 dostal za urážlivé příspěvky o Romech podmíněný trest dokonce bývalý poslanec za Věci veřejné Otto Chaloupka a o rok později si podobný trest odnesl komunista Michal Kesudis za schvalování atentátu na české vojáky v Afghánistánu.

Jak zákony upravují internetové diskuse?
Vztahuje se na ně zákon o některých službách informační společnosti z roku 2004. Ten říká, že za obsah diskusí odpovídá poskytovatel služby, tedy provozovatel serveru, a stanovuje výjimky, kdy se z odpovědnosti může vyvázat. V podstatě jde o případy, kdy prokazatelně nemá prostředky a možnost diskusi monitorovat. Tyto výjimky se vztahují většinou na malá média, například na blogy na privátních webových stránkách, kam jejich autor chodí kontrolovat diskusi jen občas. Velké, profesionální servery, které mají na administraci diskusí specialisty, se z odpovědnosti vyvázat zpravidla nemohou. 

Odpovědnost se tedy odvíjí od možnosti diskusi monitorovat?
Ano. Zjednodušeně by se dalo říct, že se rozhodování soudu řídí úměrou – čím větší médium, tím je pravděpodobnější, že má možnosti, jak obsah diskusí monitorovat. Neznamená to ale, že pro malé blogy nebo amatérská diskusní fóra odpovědnost automaticky neplatí. I jejich provozovatelé mají povinnost urážlivé příspěvky mazat ihned, když se o nich prokazatelně dozvědí, nebo když je na ně ostatní uživatelé upozorní. V jejich případě se toleruje delší doba reakce a soud může uznat za přiměřené, i když je smažou dejme tomu v řádu týdnů. U velkých médií, tedy tam, kde jsou provozovány profesionálně administrované diskuse, je ta tolerovaná doba kratší, v řádu hodin, maximálně dní, a v jejich případě ani neplatí podmínka, že si na urážky musí někdo stěžovat. 

Bez nastavených mantinelů bychom nebyli schopni diskutovat a místo toho bychom se jen překřikovali. 

Je možné žalovat i přímo člověka, který mě v diskusi uráží?
Ano. V tomto případě platí stejné zákony, jako kdyby vás dotyčný urazil v normálním tisku nebo osobně někde na ulici. Na internetu je samozřejmě v mnoha případech složité zjistit pravou totožnost diskutéra. Z toho důvodu byla zavedena paralelní odpovědnost provozovatele.

Kritici namítají, že je to útok na svobodu vyjádření. Dá se stanovit, kde končí svoboda projevu a začíná urážka? 
Pokud to vezmeme do důsledků, tak je každá zákonná regulace médií „útok“ na svobodu vyjádření. Je ale nutné si uvědomit, že bez nastavených mantinelů bychom nebyli schopni diskutovat a místo toho bychom se jen překřikovali. Zákony jen reagují na to, jak se posouvají technologické možnosti a prostor, který je vyjadřování poskytován. 

Dá se tedy očekávat, že se regulace bude zpřísňovat? 
Domnívám se, že odpovědnost za uložené informace bude čím dál tím přísnější, a to jak v případě provozovatelů diskusí, tak třeba i u majitelů úložných serverů. Dnes berou soudy ohled na to, že kontrolu obsahu mohou provádět víceméně stále pouze fyzicky lidé, byť už existují některé relativně účinné automatické filtry, využívané například portálem YouTube. Pokud se v budoucnu zdokonalí nástroje, které budou automaticky vyhledávat a označovat obsah jako nezákonný, zákony tu možnost začnou brát v potaz a majitelé serverů je budou muset začít používat. 

Je tedy pravděpodobné, že se v budoucnu bude podoba a obsah internetových diskusí měnit?
Podle mého názoru se to dá čekat.

Má tato situace nějakou historickou paralelu? Zasáhly už takto někdy soudy do diskusí? 
Ano. Nejstarší mediální zákony v dnešním slova smyslu pocházejí přibližně z poloviny 19. století, tedy z doby, kdy začaly ve velkém vycházet noviny. U nás byl nejdůležitější zákon o tisku z roku 1863, který zůstal účinný takřka 100 let. Zavedl tehdy institut takzvaných „odpovědných redaktorů“, kteří odpovídali za obsah článků, později byla zavedeno právo na odpověď a postupně se regulace stále posouvala a reagovala na vývoj médií. Dnes se děje totéž. Média se přesunula na internet, a je tedy logické, že zákony začínají regulovat i online prostředí. 

AddThis
0 comments

Rozjezd

Rozjezd

Nic z toho, co byste potřebovali vědět z domova, ze světa nebo z alternativních vesmírů.

Téma

Zeptali jsme se, jak vyhrát na internetu, lidí na internetu.

Jak tedy opravdu vyhrát debatu na internetu? Zeptali jsme se těch nejpovolanějších - čtenářů našeho facebookového profilu. A měli co říct...

Podobné články: Téma

2017 | 6 | Atlas braků

Večery byly podaná ruka

I spisovatelka Hana Marie Körnerová, jejíž knihy na některých školách patří do doporučené literatury, v 90. letech vydala knihu v edici Večery pod lampou. Jak k tomu došlo a jak na to autorka seriózní beletrie dnes vzpomíná?

2017 | 6 | Atlas braků

Romantice škodí realita

Renčina červená knihovna je místo na internetu, kam chodí pro tipy, recenze a doporučení fanynky romantické literatury. Fanoušci vlastně taky. Málokdo ví o tomhle žánru víc než Renča.

2017 | 6 | Atlas braků

Atlas braků

Vedle knížek, co do nás ve škole hustila češtinářka, existuje ještě jiná literatura. Literatura mimo čítanky. A už v té škole se čte mnohem víc a s úplně jiným nadšením. Krváky, slaďáky, westerny a sci-fi nás zvou do světů, ve kterých chceme být.
COOKIES
Google+