Zoom

Svět vzhůru nohama

Během ročního cestování po Novém Zélandu si člověk všimne, že je tady leccos jinak. Kiwi není jen výraz pro ovoce a nelétavého ptáka, ale označují se tak i obyvatelé Země dlouhého bílého oblaku, jak se pacifickému souostroví říká v maorštině. Barbie není panenka. A ve světě hlavou dolů má prádlo dost času na pověšení.

  • Ilustrace, text: Karolína Slováková
AddThis

Choďte bosky, budete jako lokálové! Bez bot se chodí nejen na pláž, ale opravdu všude, děti tak chodí i v zimě či dešti. V některých firmách se rozhodli dokonce pro informační systém o stavu povrchu na cestách, abyste se třeba vyhnuli střepům na zemi po cestě do práce. A v případě, že byste přece jen chtěli mít něco na nohou, doporučuji sáhnout po „jandalsech“, což je v kiwi angličtině výraz pro žabky.

Na Zélandu jsou občas zemětřesení. No a nejlepší obrana proti tomu, aby vás při zemětřesení zabil dům, co na vás spadne, je postavit takový, který na vás sice spadne, ale nezabije vás. Většina místních domů je tudíž postavená víceméně z papundeklu. Je v nich trochu zima, taky zdi úplně zvukově neizolují a jsou v nich díry, ale zase si všichni připadají bezpečně.

I praní tu má svá specifika. Ve většině rodin se v žádném případě nepere v horké vodě, dokonce ani ve vlažné. To je zbytečný luxus. Po vyprání ve speciálním pracím prášku do studené vody přichází na řadu sušení. Uvnitř to nejde, protože v papírových domech je poměrně vlhko, a tudíž i plíseň. A když nemáte sušičku, čekáte, až vyjde sluníčko. A na to prádlo v pračce čeká někdy i pár dní.

„Ne, my přece nepotřebujeme centrální topení a zateplené domy,“ tvrdí Novozélanďané suverénně. A tak se v jejich papírových domech s dírami v oknech pouští přímotopy na plné otáčky, protože zateplit si dům a vybavit jej topením by zkrátka bylo ne­eko­nomické. A navíc jsou otužilci. A tak budou raději kolektivně a hrdě mrznout.

Marmitem, kvasnicovou pomazánkou těšící se oblibě i v Británii či Austrálii, jsou tady posedlí. Přitom vám na dotaz, jak tuhle věc konzumovat, místní odpoví, že cesta k nejlepší chuti spočívá v namazání co nejtenčí vrstvy. Není divu, Marmite sice vypadá jako čokoládová pochoutka, ale chutná divně slaně a kysele. Kam až marmitová posedlost jde, ilustruje událost z roku 2011, zvaná Mar­ma­ge­ddon. Zvěsti, že se výroba Mar­mitu na pár měsíců přeruší kvůli následkům zemětřesení v městě Christchurch, přiměly Novozélanďany nakoupit Marmite do zásoby. Takže se totálně vyprodaly veškeré zásoby v obchodech.

Ne, není to panenka. Barbie se říká zkráceně barbecue a griluje se opravdu hojně. Patří to i k Vánocům, které se na Novém Zélandu slaví 25. prosince. Nejlépe celodenní zahradní slavností či rovnou na pláži.

Tuhle hlášku Novozélanďané říkají pořád a při každé příležitosti. Používají ji místo "Díky", "Prosím", "V pohodě" atd. atd. 

AddThis
0 comments

Kácíme modly

Kdy prošlé ještě projde

Ponoříte s chutí lžíci do jogurtu a ve chvíli, kdy ho vkládáte do úst, si všimnete, že té dobrotě prošla záruční lhůta. Co teď? Jogurt vypadá v pohodě, nesmrdí, penicilín na něm neraší a ta kapka, co vám skanula na vyplazený jazyk, taky nechutná nijak divně. Nojo, ale je to po záruce. Určitě v něm vyrašily jedy a zemřete okamžitě poté, co se vám dostane do žaludku. Vydržte. Nejdřív si řekneme, jak to s tou dobou trvanlivosti vlastně je.

Sporák

Máma mele králíka

„Zase králíka, každý den máme králíka,“ zní hláška ze Slunce, seno, jahody a možná si to říká každý, kdo měl babičku s králíkárnou. Ta ho ale nepřipravovala po našem: pěkně vymletého a vymaštěného. Po takovém se zapráší dřív, než stačíte říct „máma mele maso“.

Podobné články: Zoom

2017 | 5 | Harddiskobolos

Tajné zákony, které řídí život, vesmír a vůbec

Asi každý, kdo se někdy začetl do sbírky Murphyho zákonů, si řekl „ježiš, to je úplně pravda tohleto“. Kromě legračních zákonů pana Murphyho a jeho kamarádů ale existují i zábavné zákony, na které přišly opravdové intelektuální kapacity. A myslely je úplně vážně.

2017 | 1 | PF 2007

Úžasný umělý úd

Ještě před pár lety jsme považovali za nejlepší protézu na světě umělou paži šíleného profesora Orfanika z Tajemného hradu v Karpatech. Během posledních několika let ale věda udělala slušný pokrok a nechává jeho dílo daleko za sebou.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Mámo, už nám vyrostlo maso?

„Za padesát let už nebudeme muset pěstovat celé kuře, abychom mohli jíst prsíčka nebo křidélka. Vypěstujeme si jednoduše jeho jednotlivé části,“ tvrdil údajně v roce 1931 Winston Churchill. Trvalo to trochu déle, ale ta doba se blíží.
COOKIES
Google+