Trendbox

Když se Harry Potter zamiluje do Voldemorta

Představte si, že by existovalo místo, kde byste našli odpovědi na zásadní otázky života. Třeba co by bylo, kdyby Jack přežil havárii Titaniku. Nebo jak by vypadaly nové epizody Star Wars, kdyby Kylo Ren žil s generálem Huxem v harmonickém, leč submisivně-dominantním vztahu. Nebyla by to krása? Tak jásejte. Míst s takovými světy existuje spousta. Najdete je na internetu, v oblastech, kde se schází autoři fan fiction.
AddThis
  • Ilustrace: Nikola Logosová

Slovník

AU – Alternate Universe, příběh, který se odehrává v naprosto jiném prostředí
než kánon


Canon – originální dějová linie příběhu a fan fiction, která se ho drží a nemění ho


Drabble – krátká povídka, zhruba 100–300 slov dlouhá


Fanon – příběh obsahující elementy, které se nevyskytují v kánonu, ale jsou zavedené ve fan fiction


Fluff – veselý, romantický příběh


Mpreg – příběh zahrnující mužské těhotenství


Mary-Sue – příběh, ve kterém zasáhne do děje vedlejší postava (a je zpravidla odměněna sexem s hlavní postavou)


OC – Original Character, postava, která se vyskytuje v původním díle


OOC – Out Of Character, označení příběhu, kde se postava chová jinak než v kánonu


Prompt – povídka s námětem navrženým někým jiným


PWP – Porn without Plot, erotický příběh bez děje (někdy se označuje jako smut
nebo lemon)


Ship – příběhy, kdy hlavní postavy prožívají romantický vztah


Slash – v povídce jsou milostné scény mezi dvěma mužskými postavami (pokud má příběh hrdinky, označuje se jako FemSlash)


Squick – obsahuje nechutné scény


UA – Universe Alteration, podobné prostředí jako v kánonu, ale s autorskými úpravami


Whump – příběhy, kde hrdina překonává bolest nebo zranění (z nějakého důvodu velmi obsáhlý žánr), jeho fanouškům se říká whump hounds


Xeno – popisuje vztah (většinou sexuální) s mimozemšťanem
(Ještě rozsáhlejší slovník najdete zde )

Fan fiction je jedna z těch záležitostí, které jsou pro neznalého značně nepochopitelné. Něco jako chov jedovatých pavouků nebo bikram jóga. Normálnímu čtenáři budete asi těžko vysvětlovat, co je tak strašně fascinujícího na příběhu, v jehož pětadvaceti kapitolách spolu Jack a Rose spokojeně stárnou a vychovávají děti. A pokud mu nebudete schopni obhájit takhle jednoduchou zápletku, těžko uspějete s tou o Harry Potterovi, který se zamiluje do Voldemorta a musí o jeho přízeň bojovat na život a na smrt s Darthem Vaderem. A věřte, že příběhů z té divné kategorie vzniká ve fan fiction daleko víc. A ještě daleko divnějších. 
Fan fiction je stručně řečeno literatura psaná amatérskými fanoušky libovolné knihy, filmu, komiksu nebo počítačové hry. Boom tenhle fenomén zažívá v éře internetu, která umožnila okamžité sdílení každé vymyšlenosti, ale jeho historie je daleko starší. Literární teoretici ho dokážou vystopovat až do antiky, kde si klasičtí autoři jako Sofoklés občas střihli divadelní kus, ve kterém vystupovaly postavy ze známých bájí, ale byly zasazeny do jiného kontextu. Když Arthur Conan Doyle nechal zahynout Sherlocka Holmese, našlo se dost fanoušků, kteří velkého detektiva udržovali při životě ve vlastnoručně psaných povídkách. V šedesátých letech, v éře rané sci-fi a fantasy, začaly v pracně kopírovaných „fanzinech“ vycházet celé ságy rozšiřující základní kánony Star Wars nebo Star Treku. 
Postupu fan fiction – tedy zasadit známé postavy do alternativního děje – se nevyhýbají ani dnešní uznávaní autoři. Geraldina Brooksová dokonce vyhrála v roce 2006 Pulitzerovu cenu za knihu March. Jejím hrdinou je otec ze slavného románu Malé ženy od Louisy May Alcottové. Ten se ale v původní knize vůbec neobjeví. Další spisovatelé naopak v žánru fan fiction začínali. Třeba Meg Cabotová, autorka bestsellerů Princezniny deníky, začínala v jedenácti letech psát alternativní příběhy ze světa Star Wars. Naomi Noviková, jejíž ságu o dracích Temeraire koupil pro filmové zpracování Peter Jackson, si zase brousila styl na příbězích o Star Treku a Sherlocku Holmesovi bojujícím po boku teamu Avengers. 

Neplacená brigáda od devíti do půlnoci

Než se vrhnete k počítači a začnete bušit do klávesnice, tak je potřeba si uvědomit, že autor fan fiction, který svou tvorbu uvidí vytištěnou na papíře, je naprostá výjimka. Většinou jeho práce nikdy nepřekročí hranice internetu a s největší pravděpodobností ji ani nikdo jiný nečte. Na velkých portálech, jako jsou wattpad.com nebo fanfiction.net, se denně publikují stovky nových děl a vybudovat si v takové konkurenci nějakou reputaci vyžaduje spoustu práce a odměna je nulová. 
Autorka Phoenix Refrainová se v rozhovoru, který poskytla listu Wall Street Journal, svěřila, že píše pravidelně už několik let denně od devíti večer do půlnoci. Její nejúspěšnější dílo je román nazvaný The Phoenix – Burning Day sledující osudy Johanny, vedlejší postavy z Hunger Games.  Má 132 kapitol, Phoenix Refrainová na něm strávila bezpočet nocí a večerů a díky němu její profil sleduje kolem 20 000 fanoušků. Největším reálným oceněním je pro ni ale jen čestné uznání v soutěži, kterou pořádá portál Mockingjay.net.

STAČILO V PŘÍBĚHU VYMĚNIT UJETÉHO UPÍRA ZA UJETÉHO MILIONÁŘE A NA SVĚTĚ BYLA KNIHA, KTERÉ SE ZA TŘI MĚSÍCE PRODALO 15 MILIONŮ KUSŮ.

Proč lidé věnují tolik úsilí něčemu, co nepřináší hmatatelnou odměnu ani těm nejlepším? Literární odborníci, kteří se fenoménem fan fiction zabývají nejčastěji, označují jako hlavní motivátor touhu setrvávat ve známém a oblíbeném prostředí. Myslí tím komunitu sdílecích portálů, ale především prostředí samotných knih a filmů, ze kterých fan fiction čerpá. Někteří poukazují na fakt, že autoři fan fiction jsou ve velké míře ženy. David Bleich píše v knize  Textual Poachers, že muži a ženy hledají v příbězích rozdílné věci. Muže zajímá způsob, jakým autor vypráví příběh. Ženy daleko více vnímají postavy a svět, ve kterém se pohybují. Mají tedy daleko více důvodů, proč příběhy dále rozvíjet, i nápadů, kam je posouvat. Této teorii nasvědčuje fakt, že ve většině případů se fan fiction hodně odkloňuje od původních dějových linií. Mírně řečeno. 

Glee ve Středozemi

S tím, jak se fan fiction vyvíjela, muselo dojít nevyhnutelně k momentu, kdy si nějaký autor řekl: „Jako pardon, ale proč bych měl psát něco normálního“ a posunul žánr do končin, kde se nachází dnes. Popisovat bizarní zákoutí, která se ve zdejší komunitě vyvíjí, je dost složité, ale hodně napoví už jen výčet zavedených subžánrů. Například „denialfic“ je ještě založen na celkem normální úvaze „co by bylo, kdyby můj oblíbenec nezemřel“. „Futurefic“ zase popisuje, jak se historická postava přenese do budoucnosti, a „wingfic“ zastřešuje příběhy, kdy mají hlavní postavy křídla. „Crossovers“ kombinují postavy z různých nesouvisejících vesmírů a můžete si zde například užívat příběhy hrdinů seriálu Glee v Tolkienově Středozemi. Velkou část fan fiction univerza tvoří žánr „slash“, který popisuje milostný a sexuální vztah hrdinů mužského pohlaví. Tyto povídky se mimochodem objevily už ve sci-fi fanzinech v sedmdesátých letech, kde rozebíraly do důsledků vztah Kirka a Spocka ze Star Treku. Jestli vám to pořád připadá jakžtakž normální, tak zkuste (velmi obsáhlý) žánr „mpreg“, který často na slash navazuje a zabývá se tématem mužského těhotenství. Není nad to, dát si před spaním pár set stránek o Aragornovi, Frodovi a jejich sladkém tajemství. Postupem doby se můžete dopracovat až do podivného světa „crack fiction“, kde žádná pravidla neexistují, a kruh uzavřít v žánru „mundane AU“. Ten vypráví příběhy, kde hrdinové nemají své zázračné schopnosti a žijí nudný všednodenní život. Kdo by nechtěl číst příběh o Batmanovi, který vypráví komisaři Gordonovi, jak miluje svůj nový iPhone? 

Autorův fanoušek a fanouškův autor

Jestli se vám tyto kategorie zdají šílené, tak si uvědomte, že počet povídek, novel a románů v každém z těchto (a desítek dalších) žánrů sahá do statisíců. Některé jsou dokonce tak populární, že si jich všimnou samotní autoři originálního díla. Jejich reakce jsou smíšené. Anne Riceová nebo G. R. R. Martin je nemají rádi. Nora Robertsová a Terry Goodkind si dokonce vyžádali, aby povídky na náměty jejich knih nebyly na velkých portálech archivovány. Někteří autoři, jako J. K. Rowlingová nebo Stephanie Meyerová, se svými fankolegy naopak komunikují a ohrazují se jen v případě největších šíleností. Většina z nich se ale shodne na tom, že fan fiction je pro ně důkazem fanouškovské přízně a reklamou zdarma. Některé firmy dokonce experimentují s přímým využitím v marketingu. Sony Music si nedávno najalo fan fiction autora, aby psal povídky o britské chlapecké skupině One Direction. Na stránkách wattpad.com dosahují milionových čteností a z členů kapely, po které za chvíli nikdo ani nevzdechne, se stali regulérní literární hrdinové. 
Vesmír fan fiction se může zdát nezasvěcenci hodně podivný, ale ve skutečnosti je nejkrásnějším příkladem, jak elektronická média zpřístupňují tvůrčí potenciál amatérům. Na rozdíl od zbastlené písničky nebo krátkého filmu nahraného na iPhone je napsání povídky zdlouhavá a náročná záležitost. Jenže ani to neodrazuje statisíce lidí od toho, aby písmenko po písmenku tvořili sice divnou, ale naprosto svobodnou výspu literárního undergroundu, kde vládnou nespoutaná fantazie a témata, do kterých by se normální autor nikdy nepustil.

Nejrozsáhlejší

Je logické, že platí přímá úměra mezi popularitou předlohy a četností fanfikčních odnoží. Stejně
tak ale platí pravidlo, že čím více autorů se na jednu sadu postav zaměřuje, tím divnější příběhy začnou vymýšlet. Nejvíc autorů, a tím pádem nejvíc úchylek schytává Harry Potter. Jeho příběhy jsou suverénně nejoblíbenějším námětem, na portálu fanfiction.net má vlákno s jeho povídkami neuvěřitelných 23 224 stránek. Najdete tu vážně psané příběhy, ale i povídku o řediteli Brumbálovi a jeho zvláštním vztahu s Moudrým kloboukem. „Albus sáhnul do klobouku a nahmátl cosi tvrdého. Meč Godrika Nebelvíra to ovšem nebyl...“ Stejně žhavá je i sága Nesmrtelný, která z Harryho dělá upíra se sexappealem neodolatelným pro příslušníky jakéhokoliv pohlaví. Je tak bizarní, že když si pak přečtete krátkou povídku, ve které  Severus Snape laškuje s Dipsym z Teletubbies, tak ani nezakroutíte hlavou. Ve fan fiction věnované seriálům vedou příběhy postav z Glee, manze dominuje Naruto a hrám Kingdom Hearts a Pokémon.

Mezinárodní

Žárn fan fiction se neomezuje na anglicky psané texty. V Japonsku má dlouhou tradici subkultura dójinshi, která píše a kreslí alternativní příběhy slavných manga komiksů. Na rozdíl od zbytku světa je dójinshi scéna velmi uznávaná, funguje paralelně vedle oficiálních knih a vydavatelství zpravidla nejlepší kreslíře a scenáristy dříve nebo později najmou do svých ateliérů. Obrovskou popularitu zažívá fan fiction v Indii, kde se napojila na už tak dost divný svět bollywoodských filmů. Na rozdíl od zbytku světa, kde se příběhy drží ve fiktivních vesmírech, Indové píší s oblibou příběhy slavných herců, které se odehrávají v reálném světě (a většinou obsahují love story autora s obdivovanou hvězdou). České fan fiction není mnoho, nemá společnou platformu a většinou jde o příběhy ze světa Harryho Pottera, Hunger Games a Glee. Zdá se, že čeští fanové raději čtou anglické kolegy.

 

Nejslavnější

Nejslavnějším dílem vzešlým z fan fiction komunity je eroticky dusná variace na téma Stmívání, kterou pod názvem Pán vesmíru (Master of the Universe) začala v roce 2010 publikovat autorka Snowqueens Icedragon. Dnes je známá pod svým pravým jménem E. L. Jamesová a její dílko pod poněkud méně bombastickým titulem 50 odstínů šedi. Stačilo v příběhu vyměnit ujetého upíra za ujetého milionáře a na světě byla kniha, které se za tři měsíce prodalo 15 milionů kusů. Životní cyklus příběhu mimochodem pokračuje nepřerušeně dále. Fanoušci Odstínů totiž pilně píší další příběhy, včetně (jak jinak) crossoverů se ságou Stmívání. 

AddThis
0 comments

Reportáž

S Němcem ve Stalingradu

Je to zvláštní místo. Zvláštní místo, které umí vyvolat zvláštní pocity a silné emoce – a na mladého kluka v uniformě, která mu je moc velká, to zjevně funguje. Jsme v hale památníku Mamajev Kurgan, kde hoří Věčný oheň za všechny ty, co tu padli, a na stěnách kolem nás jsou vypsaná jejich jména, nebo spíš některá z nich, protože všechna se ani do téhle chladné obří haly nemůžou vejít.

Sporák

Někdo to rád špenát

Většina z nás by vsadila svoje polobotky na to, že nejlepší karbanátky umí jeho máma. Až na nás. My se sázíme, že ty nejlepší dělá máma Iva a že si je zamilují žravci všeho druhu, i když jsou to špenátové karboše bez masa.

Podobné články: Trendbox

2016 | 6 | Všechno, co jsme milovali

Snapchat - aplikace, co žere vaše fotky

Nevíte, co je Snapchat? Pak jste starý. Odchyťte nějakého teenagera v dosahu, koukněte mu do mobilu a bude tam. Je to něco mezi sociální sítí a chatovací mobilní aplikací. A stovky milionů teenagerů mu propadly jen proto, že nechá zmizet jejich obrázky...

2016 | 2 | Soumrak hospod

Bun bó nam bo není všechno

Vietnamská kuchyně je mezi odborníky velmi ceněná. Je zdravá, chutná a dokáže beze zbytku zpracovat všechny suroviny. Asi i díky nátlaku prvních foodblogerů, kteří ji okusili v gastronomicky pokročilejších sousedních metropolích, začala před pár lety naše asijská bistra přiznávat barvu a ukázalo se, že leckterá „čína“ může být vlastně apoštolem vietnamské kuchyně u nás.

2016 | 1 | Národ v akci

Devatero kraťasů

Napsali je slavní spisovatelé, stihnete je přečíst během posezení na záchodě a rázem budete za intelektuálního giganta.
COOKIES
Google+