Čumenda

Posedlost posedy

Jana Holkupa vždycky fascinovala lidová tvořivost. Prý se v ní projevuje lidský důvtip, improvizační schopnosti a svérázná estetika. A tak se začal věnovat focení posedů. Ty si staví myslivci sami a používají k tomu různé materiály. Tyhle originální konstrukce zpočátku potkával při toulkách přírodou, časem je začal sám vyhledávat. „Když někam jedu autem, dávám přednost neznámým trasám po silnicích 2. a 3. třídy, dalekohled vždy při ruce. Navštěvuji také několik mysliveckých diskuzních serverů, kde mi dávají tipy samotní myslivci,“ svěřil se nám. A prý bude rád, když mu napíšete na mail holkup@centrum.cz, pokud nějaký dobrý posed objevíte. Kdoví, třeba pak vydá i knihu.

AddThis
AddThis
0 comments

Téma

Kolik máš APM?

Deset hodin denně, šest dní v týdnu - tak vypadá trénink špičkových e-sportovců.

Pokec

Reprezentuju český hiphop v Bronxu

Když se řekne breakdance, většina z nás si představí týpka, který se točí na hlavě. Za tímhle zjednodušeným pohledem se ale skrývá celosvětová komunita tanečníků, kteří se odkazují na čtyři dekády starou kulturu vzniklou v newyorském Bronxu. Někteří, jako třeba pražská Bgirl Sweemo, tam dokonce jezdí vstřebávat inspiraci osobně.

Podobné články: Čumenda

2018 | 2 | Mohykáni silnic

Bitva o živobytí

Sledovat přijímací testy uchazečů o práci ve státní správě, to musí být tedy zábava, říkáte si asi. Fotograf Michele Borzoni si to neřekl. Proseděl v rámci projektu Workforce – Open Competitive Examinations hodiny na takových zkouškách s tisícovkami Italů, kteří touží po práci. Na snímcích přeplněných sportovních a koncertních hal je ale nejsmutnější to, co není vidět. Selekce odosobněných mas lidí, kteří nemají na živobytí, zato mají malou šanci uspět. V Itálii je nyní bez práce víc než 40 procent mladých lidí, takže boj o potenciální výplatu u policie, v nemocnicích nebo školách přece jen napínavý je. Jen málokdo se dostane do dalšího kola.

2018 | 1 | Spolubydlící

STRACH, kam se podíváš

Prádelny, bary, obchody, kavárny, obýváky – svítící televizní obrazovky se zprávami plnými nemocí, terorismu a válek najdete ve Spojených státech doslova na každém kroku. Jakou silou vlastně znepokojivé zprávy působí na lidské podvědomí? Žijí Američané v úzkosti, které nelze uniknout? Stírá kabelovka hranice mezi tím, co je imigrace, co terorismus a co třeba epidemie eboly? Tyhle otázky si položil fotograf Michael P. Amato ve své sérii Fear Culture, USA. Podle něj média vyzdvihují znepokojivé novinky a zahlcují jimi své diváky v rutinním prostředí, ať už jde o vlastní domov, nebo veřejně navštěvovaná místa. Neustále tak zasahují každodenní život lidí skrze zdánlivě neškodnou obrazovku. Podvědomě ovlivňují naše názory a rozhodnutí, což ale za „neškodné“ rozhodně považovat nemůžeme.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

NEVIDITELNÍ

Jestli je něco opravdu na hraně, tak fotograf, který nakráčí do slumu v jedné z nejchudších periferií na světě a začne místní chudáky fotit stejně jako modelky do lesklého časopisu o módě. Má to být ironie? Nebo to naopak přiláká pozornost veřejnosti a otevře jí oči v tom, jak to na vyloučených místech v rozvojových zemích vypadá? Třiatřicetiletý fotograf Hadi Uddin z Bengálska dennodenní realitu upracovaných a extrémně chudých lidí žijících v bangladéšském hlavním městě Dháka zná. Jeho originální a syrová série z městské části Rayer Bazaar se jmenuje Here, For Now. „Chci, aby lidé viděli, že i přes chudobu a nevyhovující podmínky vzývají místní obyvatelé život, žijí naplno a jsou to zajímavé různorodé osobnosti,“ vysvětluje Uddin.
COOKIES
Google+