Pokec

Reprezentuju český hiphop v Bronxu

Když se řekne breakdance, většina z nás si představí týpka, který se točí na hlavě. Za tímhle zjednodušeným pohledem se ale skrývá celosvětová komunita tanečníků, kteří se odkazují na čtyři dekády starou kulturu vzniklou v newyorském Bronxu. Někteří, jako třeba pražská Bgirl Sweemo, tam dokonce jezdí vstřebávat inspiraci osobně.
AddThis

V Česku se počátky breakdance spojují s Jirkou Kornem. Jak to bylo doopravdy?
První Bboys u nás byli už v osmdesátkách a k ukázkám, jak tanec vůbec vypadá, se dostávali všelijak. Nejstarší, kterého znám, je Tonda Kaňok. Vyprávěl mi, že byl na vojně někde u hranic, kde se dala chytit rakouská televize. Viděli v ní nějaké video s tanečníky, které je úplně nadchlo, a zkoušeli napodobovat, co si z něj pamatovali. 

Počítám, že ten jejich tanec musel vypadat trochu jinak, než jak se dělal ve světě. 
Ona celá první scéna byla hodně svérázná. Neexistovaly akce, jak je děláme dnes. Tancovali s ostatními styly na akcích jako Přehlídka mladého tance, kde vedle nich vystupovali lidi, co tancovali standardy, rokenrol nebo jazzgymnastiku. Další generace tančily na stejných soutěžích s holkami, co dělaly aerobik.

Tehdy se ani nemohl brát Bboying jako jeden z elementů hiphopu.
Jasně. Protože tehdy u nás ještě hiphop neexistoval. Je zvláštní, že tanec byl jeho první element, který se rozjel nejen u nás, ale i v Evropě. Další bylo graffiti, které se u nás začalo dělat na konci 80. let. Až writeři zjistili, že to, co dělají, je jen kus nějaké ucelené kultury a začali zkoušet její další součásti. Rapovat, tancovat, dělat DJing. Třeba zásadní pražskou crew 02 Redstars založili writeři.

„Break je prostě break. Jakmile se ho snažíš nějak zaškatulkovat, přicházíš tím o zbytek jeho obsahu. Když z něj uděláš umění a dáš ho do divadla, přijdeš o battle.“

Souznění všech elementů hiphopu u nás fungovalo v devadesátkách? 
Jo. Já jsem ho bohužel nezažila, ale znám ho od lidí, co u něj byli. Centrální bod byla Sedmička na Strahově, kde se každou sobotu scházeli úplně všichni. DJové, Bboys, writeři, MCs. Mohlo to trvat tak sedm osm let.

2017-05-CILICHILI-HARDDISKOBOLOS_Pokec-Reprezentuju_cesky_HIPHOP

Dnes mám ale pocit, že se jednotlivé komunity rozešly a každý si jede po svém.
Připadá mi, že řada lidí z nových generací, které na scénu přichází, už tu původní soudržnost nevnímá. Spousta z nich ani hiphop neposlouchá a třeba ani neví, že graffiti tvoří součást hiphopové kultury. MCs k hiphopu přistupují čistě jako k hudebnímu žánru a šoubyznys je nasměroval někam jinam. Na druhou stranu vím, že v každém elementu existuje pár lidí, kteří si ty původní souvislosti uvědomují a společně se je snaží zachovávat.

Co k tancování přivádí děti, které chodí na tvé kurzy? 
Slovo breakdance je už tak zavedené, že si pod ním každý něco představí. Většinou člověka, co se točí na hlavě. My to slovo nemáme moc rádi, ale výhodou je, že když dítě dělá doma skopičiny a válí se po koberci, tak se mamince vybaví, že by třeba mohlo zkusit chodit na „breakdance“.

Když jsme u toho, proč nemáte rádi slovo breakdance? 
Protože je to výraz, který vymysleli novináři v době, kdy se break začal objevovat v médiích. Nepřišel z kultury, sami tanečníci nikdy tohle slovo nepoužívají.

2017-05-CILICHILI-HARDDISKOBOLOS_Pokec-Reprezentuju_cesky_HIPHOP

A ty svým žákům souvislosti, historii a kulturu vysvětluješ? 
Hned od první lekce je vedu k tomu, že tanec je jen jedna součást něčeho většího. Možná si to hned nezapamatují, ale doufám, že to v nich zůstane a časem si to dají dohromady. Je to podle mě důležité nejen pro zachování tradic, ale i pro tanečníka samotného. Velká část jeho projevu je v hlavě. Musí vědět, proč dělá to, co dělá. A to se bez povědomí o kultuře, ze které Bboying pochází, dost dobře nedá. Těžko se to popisuje, ale zkušený tanečník to vycítí. Když jsem vyhrála svůj první battle, jeden z porotců mi řekl, že to byl důvod, proč nám dal hlas.

Je to důvod, proč ses rozhodla jet poznávat hiphopovou kulturu do New Yorku, kde vznikla? 
Ano. V Bronxu existují místa, kde se dá vidět a zažít ve své původní podobě. Pořád tam pořádají „park jamy“. Akce v parku, kam se přiveze soundsystém, vystupují DJs, rappeři, tanečníci, stejně jak se to dělalo v dřevních dobách hiphopu. Na nich se dají potkat opravdoví zakladatelé. Potkala jsem se tam s praotcem hiphopu DJem Kool Hercem. Učila jsem se rocking od lidí, jako jsou Willie Estrada nebo Papo, kteří zažili jeho úplné začátky. Stejně tak se tam dají potkat legendární writeři, první MCs. Ta atmosféra dává člověku možnost pochopit úplné základy a stavět na nich autentický projev.

Když jsme mluvili o soudržnosti hiphopové komunity, zajde na tyhle akce nějaká opravdová současná rapová hvězda?
Chodí tam třeba Large Professor, Lord Finesse nebo Pharoahe Monch. Jay-Zho jsem tam nepotkala.

Jak ses tam vlastně ocitla ty?
Poprvé jsem se rozjela do New Yorku jen zkusmo, na čtrnáct dní, bez přesného plánu. Našla jsem si na internetu, kde se budou konat akce, a šla jsem. Najednou jsem byla na místě, kde je za gramofony Jazzy Jay a Grand Wizzard Theodore, mikrofon má Grandmaster Caz a tancuje Crazy Legs. Do té doby to pro mě bylo něco neuvěřitelného.
 
Čili jako by fanda rokenrolu přišel na akci, kde hraje Chuck Berry, Rolling Stones a Elvis Presley. Jak tě tam jako holku z Čech brali?
Všichni na těchhle sešlostech jsou strašně milí a otevření lidem, kteří se o kořeny hiphopové kultury zajímají. Bylo úplně jedno, odkud jsem.

Takže ti nedělalo problém mezi ně zapadnout? 
Své první známé jsem potkala v metru, kde si vydělávali tancováním. Tanečníci si obecně navzájem rozumí, takže jim nedělalo problém mě mezi sebe přijmout. Přes ně jsem pak poznala členy skupiny The Bronx Boys, které jsem dnes členkou. 

Jak se člověk stane členem takové skupiny?
Poté, co jsem s nimi tancovala při své první cestě do New Yorku, jsme byli celý rok v kontaktu. Sledovali, kdo jsem a co dělám, a když jsem se za rok vrátila, tak mi nabídli, že se můžu stát jejich „prospektem“, uchazečem o plné členství. Moje třetí návštěva připadla na čtyřicáté výročí jejich založení a stala jsem se členkou. 

Proběhl nějaký rituál?
Musela jsem odtancovat battle proti všem členům a obstát v něm. Když jsme se před chvílí bavili o tom, jestli je nutné znát historii a tradice, tak tohle je přesně ten moment, kdy se ukáže, jak hrozně důležité to je. Bez nich bych nevěděla, co se ode mě v takové chvíli očekává. Jak se mám chovat, co mám dělat. 

Jak to teda teď máš? Jsi členka The Bronx Boys, nebo jsi pořád česká Bgirl? 
Pořád tancuju s vědomím, že reprezentuju český hiphop, ale zároveň se snažím energii, kterou jsem zažila v Bronxu, šířit u nás. A v podstatě kdekoli, kde se ocitnu. The Bronx Boys je dnes mezinárodní crew, která má odnože po celém světě a má přesně tady to za úkol. 

Vnímají český break jako svébytnou odnož?
My jsme v mezinárodním měřítku hodně malá komunita. Pár našich jedinců ve světě znají, ale jako celek se nemůžeme srovnávat třeba s Polskem, Ruskem, Ukrajinou nebo Finskem, což jsou opravdové breakové evropské velmoci. 

Abychom nemluvili jen o minulosti, současné téma v Bboyingu je, že se má stát olympijským sportem. Jaké na to ve vaší komunitě panují názory?
Odpůrci olympiády říkají, že break není sport, ale tanec. Ve skutečnosti ale není ani sport, ani tanec, ani umění. Break je prostě break. Jakmile se ho snažíš nějak zaškatulkovat, přicházíš tím o zbytek jeho obsahu. Když z něj uděláš umění a dáš ho do divadla, přijdeš o battle, soutěživost. Když z něj uděláš sport, ignoruješ například jeho společenskou funkci, lidovost. Taky hrozí, že upřednostníš technickou náročnost na úkor estetického rozměru, který se ptá: Je to vůbec hezký? Vypadá ten pohyb dobře? Názor zastánců je, že se break díky olympiádě posune dál. Jak se ale může posunout dál, když z něj uděláš něco, čím není? Můj názor je ten, že když break degraduješ na sport, tak tím přicházíš o to nejlepší, co v něm je.

Slovníček

Breaking (Bboying) – Obecně známý jako „break“ nebo „breakdance“. Vznikl v 70. letech v New Yorku. Nejlepší tanečníci tehdy vyhledávali výrazně rytmické, perkusivní pasáže tanečních hitů a vytvářeli na ně specifické taneční kroky a variace. Tanečníkovi se říká Bboy, tanečnici Bgirl. 
Break – Část hudební skladby, kde mají sólo bicí nástroje a perkuse. Hiphopoví DJs je začali pomocí dvou kopií stejné desky prodlužovat a opakovat a vytvářet tak podklad šitý na míru tanečníkům a MCs.
MC – Rapper. Původně to byl chlapík s mikrofonem, který rytmickými říkankami hecoval tanečníky.
Element hiphopu – Prapůvodní kulturu hip­hopu spoluvytvářel DJ, Bboy (tanečník), MC (rapper) a writer (sprejer graffiti).
Crew – Parta, skupina, která spolu trénuje a battluje s ostatními crew.
Battle – Soutěž, „bitva“ mezi jednotlivci nebo crew.
Rocking – Jeden z prvních stylů street dance, ze kterého se vyvinul break.

Kauza: Break na olympiádě

Nápad dostat breakdance na olympiádu se vylíhl v hlavách šéfů organizace World DanceSport Federation (WDSF). Mezinárodní olympijský výbor s jejich návrhem souhlasil a zařadil ho na pořad olympijských her mládeže v Argentině 2018. Bboy komunita se rozdělila na dva tábory. Jeden rozhodnutí vítá jako možnost zviditelnit svůj styl tance (a možná vyhrát nějakou tu medaili a být v televizi), druzí to vidí jako svatokrádež a exploataci své kultury. Na protest vznikla petice „Get the WDSF’s Hands Off Hip-Hop“ (Ať dá WDSF ruce pryč od hiphopu). Její autoři vidí hlavní problém v tom, že WDSF je sdružení zastřešující sportovní formy společenských tanců a s Bboyingem nemá nic společného. Píší, že rozhodnutí dovolit jim mluvit za Bboy komunitu je stejně nesmyslné, jako kdyby badmintonová federace pořádala mistrovství světa v baseballu. 

AddThis
0 comments

Čumenda

Posedlost posedy

Jana Holkupa vždycky fascinovala lidová tvořivost. Prý se v ní projevuje lidský důvtip, improvizační schopnosti a svérázná estetika. A tak se začal věnovat focení posedů. Ty si staví myslivci sami a používají k tomu různé materiály. Tyhle originální konstrukce zpočátku potkával při toulkách přírodou, časem je začal sám vyhledávat. „Když někam jedu autem, dávám přednost neznámým trasám po silnicích 2. a 3. třídy, dalekohled vždy při ruce. Navštěvuji také několik mysliveckých diskuzních serverů, kde mi dávají tipy samotní myslivci,“ svěřil se nám. A prý bude rád, když mu napíšete na mail holkup@centrum.cz, pokud nějaký dobrý posed objevíte. Kdoví, třeba pak vydá i knihu.

Kácíme modly

Někdo to rád ostré

Jestli jste někdy zašli do kina na Tarantina, zhlédli pár epizod Walking Dead nebo otevřeli libovolný manga komiks, museli jste zákonitě nabýt dojmu, že ve vesmíru neexistuje nic mocnějšího než japonský meč neboli katana.

Podobné články: Pokec

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

Rozhovor o hovně

„Když nejde o život, jde o...“ Realita však známý bonmot Jana Wericha převrací naruby. Mizerná hygiena kolem vyměšování je jednou z nejčastějších příčin úmrtí a nemocí ve „třetím světě“. Každé zlepšení má efekt. Antropoložka Helena Humňalová zkoumá sanitační zvyklosti v Asii a v Africe a její výzkum pomáhá zachraňovat lidské životy i lidskou důstojnost.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Můj feminismus není dívčí válka

Marie Čtveráčková neboli Mary C aka Egon Bomby je hudební publicistka, moderátorka, kulturní aktivistka, DJka Radia Wave a vydavatelka feministického zinu Obrovská, který se zaměřuje především na postavení žen v umění, kultuře a popkultuře.

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Budeme jen mozky v nálevu?

Díky jeho nástrojům udělalo Disney Studio z klasického Lvího krále 3D film. Daniel Sýkora, programátor s duší výtvarníka, píše algoritmy, které mají do animáků vrátit ruční práci. Bez úmorné dřiny. Teď ohromil svět počítačové grafiky videem rozhýbaných obličejů, které na sebe berou podobu jakékoliv fotky, sochy nebo obrazu. Z umělé inteligence má ale trochu strach.
COOKIES
Google+