Zoom

Tajné zákony, které řídí život, vesmír a vůbec

Asi každý, kdo se někdy začetl do sbírky Murphyho zákonů, si řekl „ježiš, to je úplně pravda tohleto“. Kromě legračních zákonů pana Murphyho a jeho kamarádů ale existují i zábavné zákony, na které přišly opravdové intelektuální kapacity. A myslely je úplně vážně.

AddThis

Amarův zákon

Roy Amara byl vedoucí institutu zkoumajícího budoucnost, který se nápaditě jmenuje Institut pro budoucnost (Institute for the Future). Ve svém zákoně popisuje naši tendenci jásat nad každou technologickou vychytávkou, pak ji zklamaně odsoudit jako předražený a naprosto zbytečný krám a po několika letech bezmyšlenkovitě využívat důsledky jejího zavedení jako naprostou samozřejmost. Naši pradědečkové zažili jeho efekt s příchodem prvních automobilů, dědečkové s televizí a telefonem, dnešní generace s počítači a internetem. V současnosti se prý nacházíme v první fázi fascinace v oblasti nanotechnologií a 3D tisku.

 

V krátkodobém hledisku máme tendenci přeceňovat vliv technologií na náš život, v dlouhodobém ho naopak podceňovat.

Maximální počet věcí, které je průměrný člověk schopen udržet v krátkodobé (operační) paměti, je sedm. 

Millerovo číslo

Tenhle poznatek vyslovil v roce 1956 kognitivní psycholog George Miller v článku „Zázračné číslo sedm, plus minus dvě“. Článek se stal jednou z nejcitovanějších prací v psychologii a jeho závěry mohou poskytovat vysvětlení, proč jsme si tak oblíbili počítače a mobilní telefony. Podle Millerova pozorování totiž naše mozkovna pracuje s operační kapacitou zhruba 2–3 bity a paměťové protézy se nám tím pádem docela hodí. 

Zipfův zákon

Na myšlenku, že četnost slov v jazycích je vyjádřitelná matematickou funkcí, přišel americký lingvista George Kingsley Zipf. V jazykovědě ho potvrdily například výzkumy Brownovy univerzity, které v 60. letech vedl Čechoslovák Henry Kučera. Jeho tým našel Zipfův předpoklad výskytu nejčastějších slov (the, of, and, to, a, in, is atd.) ve standardizovaných souborech textů. Slovo „the“ v nich opravdu představovalo 7 % slov, „of“ 3,5 % atd. Později byly jejich závěry potvrzené, když jazykovědci našli stejné rozmístění slov dokonce i v Joyceově Odysseovi, který je jinak neanalyzovatelný. Zipfův zákon ale lze pozorovat takřka všude. V počtu citovaných zdrojů vědeckých prací, ve velikosti kráterů na Měsíci, v intenzitě válečných konfliktů nebo ve velikosti měst. V geografii je varianta Zipfova zákona pojmenována Korčákův zákon fragmentovanosti krajiny. Jméno dostala podle českého vědce Jaromíra Korčáka, který potvrdil, že Zipfem předpovězené rozložení platí i pro velikosti ostrovů (měřil ostrovy bývalé Jugoslávie), jezer a dalších geografických objektů. 

Dunbarovo číslo

To, že jsou lidé schopni udržovat stabilní sociální vazby (tedy dobře je znát a mít přehled o jejich dalších přátelích) jen s omezeným počtem protějšků, poprvé nadhodil britský antropolog Robin Dunbar. Svůj výzkum zakládal na hledání souvislosti velikosti mozku primátů a počtu členů skupin, ve kterých se pohybují. Přesné číslo sice nebylo nikdy stanoveno, ale pohybuje se mezi 100 a 250, nejčastěji je uváděno kolem 150. Sám Dunbar tuto skupinu definoval jako „počet lidí, se kterými byste bez rozpaků zašli na pivo, kdybyste je náhodou potkali v baru“.

Maximální počet lidí, se kterými je možné udržovat stabilní sociální vazby, je asi 150.

Betteridgeův zákon novinových titulků

Zákon definoval v roce 2009 britský novinář Ian Betteridge, ale existence tohoto univerzálně platného pravidla je známá už dlouho. Například ve světě částicové fyziky koluje pod jménem Hinchliffeho pravidlo. Ian Hinchliffe je teoretický fyzik, který prohlásil, že pokud se v názvu odborného článku vyskytuje otázka ano/ne, jeho závěr potvrdí tu negativní možnost. Jelikož teoretičtí fyzikové tvoří jednu z nejvtipnějších komunit na světě, reagovali na výrok kolegy Iana Hinchliffeho publikováním odborného článku „Je Hinchliffeho pravidlo opravdu platné?“. 

Na jakýkoli titulek končící otazníkem lze odpovědět slovem „ne“. 

Paretův princip

Jednoduchá rovnice aplikovatelná na dění v přírodě, ekonomice, kvalitě výroby a každodenním životě je pojmenovaná podle italského ekonoma Vilfreda Pareta, který ji navrhl už v roce 1896. Původně začal rozdělení sledovat podle poměru vlastnictví půdy v Itálii (20 % lidí vlastní 80 %), ale postupně začal onen magický poměr on i ostatní ekonomové nacházet v podstatě všude. Například v poměru výroby a zmetků, poměru zisku a počtu klientů, a dokonce i ve výnosech pěstování hrášku. Při sklizni na své zahrádce prý Pareto zjistil, že 80 % kuliček pochází z 20 % lusků.

80 % důsledků vyplývá z 20 % příčin.

Cunninghamův zákon

Ward Cunningham je duchovní otec wiki webů a softwaru, ve kterém jsou programovány. Postřeh odhalující zákonitosti internetové komunikace pronesl už v dřevních dobách diskusních fór na usenetu. Jeho platnost se s postupující dobou nijak nezměnila, pouze je stále složitější rozeznat, která odpověď je správná a která ne.

Nejsnadnější způsob, jak na internetu získat správnou odpověď, není položit otázku, ale publikovat nesprávnou odpověď.

Clarkova trojice

Arthur C. Clarke je jeden z nejslavnějších spisovatelů sci-fi a vizionář s až neuvěřitelnou úspěšností předpovědí technologických vynálezů. V jeho knihách se poprvé objevila například satelitní komunikace, internet, mobilní telefony, 3D tiskárny, vzpoura robotů a další, dnes běžné fenomény, takže jeho trojici pravidel je dobré brát vážně.

Nejsnadnější způsob, jak na internetu získat správnou odpověď, není položit otázku, ale publikovat nesprávnou odpověď.

Když starý a slavný vědec prohlásí, že je něco možné, má pravděpodobně pravdu. Když prohlásí, že je něco nemožné, pravděpodobně se mýlí.


Jediný způsob, jak odhalit hranice možného, je alespoň na chvíli je překročit do oblasti nemožného.


Jakákoli dostatečně pokročilá technologie je nerozeznatelná od magie.

AddThis
0 comments

Kácíme modly

Někdo to rád ostré

Jestli jste někdy zašli do kina na Tarantina, zhlédli pár epizod Walking Dead nebo otevřeli libovolný manga komiks, museli jste zákonitě nabýt dojmu, že ve vesmíru neexistuje nic mocnějšího než japonský meč neboli katana.

Sporák

Candát plave v citronu

Candát je lahodná ryba. Zvláště když je marinovaný ve všem, co je dobré, a hlavně zdravé. A podle nás tenhle salát s candátem bude chutnat i těm, kterým ryby normálně nevoní.

Podobné články: Zoom

2017 | 3 | e-Bitka

Svět vzhůru nohama

Během ročního cestování po Novém Zélandu si člověk všimne, že je tady leccos jinak. Kiwi není jen výraz pro ovoce a nelétavého ptáka, ale označují se tak i obyvatelé Země dlouhého bílého oblaku, jak se pacifickému souostroví říká v maorštině. Barbie není panenka. A ve světě hlavou dolů má prádlo dost času na pověšení.

2017 | 1 | PF 2007

Úžasný umělý úd

Ještě před pár lety jsme považovali za nejlepší protézu na světě umělou paži šíleného profesora Orfanika z Tajemného hradu v Karpatech. Během posledních několika let ale věda udělala slušný pokrok a nechává jeho dílo daleko za sebou.

2016 | 11 | Řemeslník – nová šlechta

Mámo, už nám vyrostlo maso?

„Za padesát let už nebudeme muset pěstovat celé kuře, abychom mohli jíst prsíčka nebo křidélka. Vypěstujeme si jednoduše jeho jednotlivé části,“ tvrdil údajně v roce 1931 Winston Churchill. Trvalo to trochu déle, ale ta doba se blíží.
COOKIES
Google+