Kácíme modly

Plochá země a pokřivený selský rozum

Až vyrazíte o dovolené směrem na jih, dávejte si pozor, abyste nezajeli moc daleko. Mohli byste totiž narazit do zdi ohraničující okraj světa, popřípadě být zastřeleni agentem NASA. Aspoň tak nás varují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že nežijeme na zeměkouli, ale zeměplacce.
AddThis

Tim Berners-Lee, jeden z tvůrců původního internetu, si nedávno v rozhovoru pro Reuters povzdechl, že jeho vynález, původně zamýšlený jako nástroj pro svobodné šíření myšlenek, se poněkud zvrtnul. Poprvé v historii lidské komunikace jsme se kvůli němu octli v sit­uaci, kdy má i sebepitomější názor možnost existovat a množit se. Důsledky tohoto vývoje jsou vidět všude kolem nás. S lidmi, kteří popírají evoluci nebo vliv člověka na klimatické změny, se naprosto běžně setkáte na nejvyšších místech v politice. Masáže čaker se považují za plnohodnotné medicínské praktiky. Zastánců kdejaké bizarní víry od detoxu přes chemtrails po breatharináství jsou plné časopisy. Když už si myslíte, že jste narazili na úplné dno, zjistíte, že existují plochozemci. 
Kromě tisíců uživatelů diskusních fór na serverech Flat Earth Socie­ty a podobných výspách internetového podivínství se víra v zeměplacku rozšiřuje mezi celebrity druhého řádu. „Hodně lidí odrazuje termín plochá země… ale když uvidíte všechny důkazy, tak to nemůžete nevidět,“ píše na twittru rapper jménem B.o.B. A Tila Tequila, jedna z prvních internetových hvězdiček vzešlá z éry MySpace, zase tweetuje: „Jako, vy věříte, že Země je kulatá, jen proto, že vám to NASA řekne a ukáže obrázek vesmíru z fotošopu? LMAOOOOO!!! LOLOL.“ Víra v placatou zemi je z nějakého důvodu velmi rozšířená mezi hráči basketbalu. Hlásí se k ní Kyrie Irving, Wilson Chandler, Draymond Green a dokonce i samotný veliký Shaquille O’Neal, který se nebojí svůj názor podpořit pádným argumentem: „Když jedu z Kalifornie na Floridu, tak přece jedu rovně. Nejedu nahoru a dolů v 360stupňovým úhlu, nebo co.“ 
Dělat si z plochozemců jenom legraci je sice lákavé, ale dost dobře to nejde. Víra v zemědisk je sice naprosto absurdní, ale zároveň až děsivě dokonale propracovaná. Přestaňte teď na chvíli číst a schválně zkuste jen tak z hlavy přijít na argument, kterým byste spolehlivě prokázali, že naše planeta má tvar koule. Pravděpodobně vás napadne fotografie z vesmíru, možná fakt, že lodím na moři jsou nejprve viditelné pouze stěžně, zatímco trup je skrytý za horizontem, a to bude asi tak všechno. Pokud byste ale s tímto vyrukovali na plochozemce, s úsměvem by vás umlátil svými důkazy. Navíc takovými, které zní velmi vědecky. Koneckonců, nemysleli si vlastně vědci spoustu let, že země je placatá? 

Řekové vs. Rowbotham

Nikoliv. Na rozdíl od často citovaného zdůvodnění jsme v podstatě nikdy v plochou Zemi nevěřili.  O její kulatosti už byli přesvědčeni staří Řekové. Pythagoras to zdůvodňoval tvarem stínu, který Země vrhá na Měsíc. Aristoteles si všiml, že se mu při cestách za obzorem odkrývají souhvězdí, která ze svého domu neviděl. Jejich úvah se pak chopil kolega Erastosthenés, který si všiml, že zatímco u něj doma stojí Slunce přímo v nadhlavníku, ve vzdálené Alexandrii ve stejný okamžik ještě chrámové sloupy vrhají stín. Usoudil, že je to tím, že se sloupy jeden od druhého odchylují kvůli zakřivení zemského povrchu. Jelikož byl zdatný matematik, neváhal odchylku stínů změřit a pomocí jednoduché trigonometrie spočítal v roce 240 př. n. l. obvod Země, který se od současného měření odchyluje pouze o asi 2 %. Zkrátka – o kulatosti Země jsme nikdy nepochybovali. Debatovali jsme sice o tom, jestli se otáčíme kolem Slunce, či naopak, ale na tvaru jsme se, až na pár podivínů, shodli. Pak v 19. století přišel Samuel Rowbotham.

Slunce není obří hvězda ani není vzdálené 150 milionů kilometrů. Má v průměru jen asi 50 km a krouží zhruba 4500 km nad zeměplochou.

Bylo by hezké říct, že pan Rowbotham hodlal prověřit zakřivení Země kvůli nepřekonatelné vědecké zvídavosti a lásce k experimentu. Ve skutečnosti byl ale sveřepý kreacionista, věřil, že Země je pár tisíc let stará a navíc placatá, a vše měl přesvědčivě podloženo citáty z Bible. Přesto byl jeho experiment velmi zajímavý. Vypravil se za ním do severní Anglie, kde poblíž vesnice Welney teče řeka Old Bedford. Její koryto je zde naprosto rovné, takže tvoří skoro desetikilometrovou vodorovnou hladinu. Experimentátor si vlezl do vody s dalekohledem a poručil asistentovi v lodičce, aby vesloval směrem od něj. Spočítal si, že při zakřivené Zemi by po deseti kilometrech musela být loď asi tři a půl metru za obzorem. To se však nestalo a Rowbotham ji nikdy z očí neztratil. Přesvědčen, že dokázal, že Země je plochá, usedl ke stolu a sepsal dílko Země není koule (Earth not Globe, 1849), které plochozemci rádi citují, a takzvaný Bedfordský experiment dodnes hraje velkou roli v jejich víře. Samozřejmě ignorují fakt, že jeho výsledky byly vyvráceny už pět let po publikaci, když se o experimentu dozvěděl Alfred Russel Wallace. Jeden z největších vědců historie a spoluautor evoluční teorie byl na rozdíl od pana Rowbo­thama zkušený experimentátor a bylo mu okamžitě jasné, že se milý Samuel stal obětí optického klamu. Světlo se totiž na rozhraní dvou prostředí s rozdílnou teplotou ohýbá a dalekohled umístěný těsně nad chladnou hladinou řeky tedy může vidět daleko za obzor – jev znají důvěrně cestovatelé na poušti jako fata morganu. Wallace se dokonce s Rowbothamem vsadil, že jeho pozorování vyvrátí, a jím provedený experiment na stejném místě samozřejmě zakřivení země potvrdil. Uražený Rowbotham ale odmítnul porážku uznat, stejně jako jeho následovníci popírají desítky dalších měření, která proběhla v následujících letech. Semínko pochybností bylo zaseto a stejně jako ostatní konspirační teorie vzklíčilo v době internetu.

Plocházemě.com

Nejaktivnější plochozemskou organizaci Flat Earth Society sice založil Samuel Shenton už v roce 1956, ale nikdy se mu ani nesnilo o popularitě, kterou jí zajistil internet. Do počítačového věku posunul tuto bizarní společnost Shentonův jmenovec Daniel. Zvláštní je, že v An­glii žijící Američan není blázen v alobalovém klobouku ani antivědecký popírač čehokoliv. V debatách klidně prohlašuje, že věří v evoluci, v lidský vliv na globální změny klimatu a vůbec působí celkem normálně. Až na to, že se stejným přehledem tvrdí, že Země je placka ohraničená zdí z ledu. Opravdu. Když se na stránkách Flat Earth Society proklikáte přes videa celebritích přívrženců a pobídky k přispění na kickstarterovskou kampaň komiksu FLAT, dostanete se do částí, kde se probírají základy plochozemské víry. Vypadá to zhruba následovně:
Země je plochý disk, v jehož středu leží severní pól. Jeho jižní protějšek neexistuje. Pokud se vydáme na jih, narazíme do ledové zdi, která zabraňuje oceánům, aby se přelily přes okraj. Co je za zdí, se přesně neví. Někteří odborníci tvrdí, že další moře, jiní zase, že zde leží zapovězený kontinent Antichtone. Objevují se i názory, že se k ledové bariéře tak jako tak nemůžeme dostat, protože ji hlídají agenti celosvětového spiknutí, jehož cílem je udržovat lidstvo v nevědomosti. Obecně se soudí, že hlídání zdi má na starosti NASA. Což dává smysl, protože NASA má prsty ve spoustě dalších nepravostí. Třeba v cinknutých GPS navigátorech (pokud si pilot letadla myslí, že letí rovně, ve skutečnosti letí po křivce) anebo ve fotošopování obrázků Země z vesmíru a videí s kosmonauty. Ve skutečnosti jsme totiž do vesmíru nikdy neletěli, protože vesmír vypadá úplně jinak, než nám lžou ve školách. Slunce není obří hvězda ani není vzdálené 150 milionů kilometrů. Má v průměru jen asi 50 km a krouží zhruba 4500 km nad zeměplochou. Západ a východ je pouze optická iluze, ve skutečnosti je střídání dne a noci způsobené tím, že sluníčko svítí pouze směrem dolů, podobně jako reflektor. Osvěcuje tedy jen část plochy a na neosvícené části panuje noc. A co tvrzení, že gravitace vždy přiměje dostatečně masivní objekty – planety, hvězdy atd. – zaujmout tvar koule? Nenechte se vysmát. Zaprvé nikdo nedokázal, že planety jsou koule. To víme jen z fotografií NASA, které jsou, jak víme, zfalšované. Zadruhé gravitace neexistuje. To, co vnímáme jako zemskou přitažlivost, je ve skutečnosti způsobeno tím, že zeměplocha neustále akceleruje směrem vzhůru a přitlačuje nás tím pádem ke svému povrchu. 

Nikdo nedokázal, že planety jsou koule. To víme jen z fotografií NASA, které jsou, jak víme, zfalšované.

Pro normálně uvažujícího člověka už takovýto stručný náhled do plochozemské víry zní absurdně a část jejích zastánců se do ní zapojuje čistě pro legraci. Druhá část ji ovšem považuje za zcela pravdivou. Jejich náhled na fungování vesmíru je kupodivu možné vysledovat znovu do 19. století, kde se prosazovala takzvaná Zetetická metoda uvažování. Viceprezident Flat Earth Society Michael Wimore v rozhovoru pro magazín Life's Little Mysteries tvrdí, že metoda „klade velký důraz na empirické pozorování a racionální vyvozování faktů“. Jinak řečeno – nabádá, abychom se spoléhali na své vlastní smysly. Pokud se nám Země jeví jako plochá, pak tedy plochá je. Kupodivu se najde spousta každodenních jevů, které jim dávají zapravdu. Zkuste například vyvrátit tvrzení, že když Slunce prosvítá mraky, je jasně vidět, že jeho paprsky nejsou rovnoběžné (jak by mělo být, pokud by bylo tak daleko od nás). Nebo vysvětlete, jak je možné, že z letadla vysoko nad povrchem nevidíme zakřivení zemského povrchu. A proč z Janova dohlédnete až na 200 km vzdálený ostrov Elba, který by měl být přece daleko za ohybem zakulaceného povrchu. Význačný plochozemský specialista Eric Dubay si dal práci, že takových důkazů nashromáždil celé dvě stovky. Mimo zjevných pitomostí jsou mezi nimi i jevy, jejichž vysvětlení vyžaduje poměrně slušný přehled o geometrii, optice nebo astronomii, a ačkoliv se každý z nich dá vyvrátit, po průměrném konzumentovi internetového balastu něco takového nemůžete chtít. Stačí, když k takovéto náloži přihodíte pár tvrzení o spiknutí NASA a zednářů, kteří tu agendu řídí, a máte zaděláno na tisíce následovníků, kteří budou ochotni ignorovat dvě milénia vědeckého poznání, protože jim to velí „zdravý selský rozum“. Jen nesmíte udělat tu chybu jako Eric Dubay, který v jednom videu nepochopitelně prohlásil, že jeho prastrýc byl zednář, za což byl okamžitě komunitou plochozemců zavržen. 

Plochá Země a ohnutá realita

Chtělo by se říct, že víra v placatou zemi je vlastně celkem psina. Máme demokracii, tak ať si každý věří, čemu chce. Samotný fakt, že existují lidé ochotní věřit tomu, že žijeme na placce svištící vesmírem směrem vzhůru, ale není legrační. Naopak. Skutečnost, že na světě existují tisíce lidí, kteří jsou připraveni trávit hodiny a hodiny ohýbáním reality a vymýšlením spletitých pavučin lží, falešných nařčení a pseudoargumentů, je děsivá. V prostředí, kdy vědecké poznání degradujeme na „jeden z mnoha názorů“, je totiž velmi snadné prosadit v podstatě cokoliv. Už v roce 1906 učinil pan Wilbur Glenn Voliva víru v plochou zemi oficiální doktrínou v americkém městě Zion a přikázal ji spolu s kreacionismem a dalšími pseudovědeckými teoriemi vyučovat ve školách. V roce 1981 proběhl v USA dlouhý soudní proces, ve kterém se kreacionisté dožadovali práva vyučovat víru v 6000 let starou zemi a potopu světa jako plnohodnotné vysvětlení historie naší planety. Prohráli ho jen velmi těsně, ale svých snah se nikdy nevzdali a podobné soudní procesy probíhají dodnes. Pokud si na takovéto ohýbání reality zvykneme, dostaneme se do stavu, kdy fakta už nebudou základem fungování naší společnosti a pravdu bude mít ten, kdo za sebou dokáže shromáždit největší a nejhlasitější dav.

AddThis
0 comments

Reportáž

Vítejte v nebi, pařmeni

Ocitli jsme se v muzeu, kde sice nemají na stěnách obrazy starých mistrů, ale zase tu můžete někomu vyrvat srdce v Mortal Kombatu.

Sporák

Blesková roláda bez chyby a lepku

Recept na tuhle roládu pamatuje hodně, ale zároveň je přísně trendy. Je totiž bezlepková. A taky rychlá, nadýchaná, ukrývá všechno dobré, zdravé i nezdravé. A pro jahody teď navíc nemusíte běhat daleko, rostou snad i v parku.

Podobné články: Kácíme modly

2017 | 5 | Harddiskobolos

Někdo to rád ostré

Jestli jste někdy zašli do kina na Tarantina, zhlédli pár epizod Walking Dead nebo otevřeli libovolný manga komiks, museli jste zákonitě nabýt dojmu, že ve vesmíru neexistuje nic mocnějšího než japonský meč neboli katana.

2017 | 3 | e-Bitka

Kdy prošlé ještě projde

Ponoříte s chutí lžíci do jogurtu a ve chvíli, kdy ho vkládáte do úst, si všimnete, že té dobrotě prošla záruční lhůta. Co teď? Jogurt vypadá v pohodě, nesmrdí, penicilín na něm neraší a ta kapka, co vám skanula na vyplazený jazyk, taky nechutná nijak divně. Nojo, ale je to po záruce. Určitě v něm vyrašily jedy a zemřete okamžitě poté, co se vám dostane do žaludku. Vydržte. Nejdřív si řekneme, jak to s tou dobou trvanlivosti vlastně je.

2017 | 2 | Tohle budeš nosit za rok

Kvanta nesmyslů

Vztah ezoteriků k vědě je složitá záležitost. Některé vědecké poznatky, například evoluci nebo kulatost zeměkoule, prohlašují naši milí šamani za podvrhy. Jiné, daleko složitější, si naopak rádi přivlastňují a ohýbají podle svých poněkud pokřivených představ. Těžko říct, co je horší.
COOKIES
Google+