Téma

Atlas braků

Vedle knížek, co do nás ve škole hustila češtinářka, existuje ještě jiná literatura. Literatura mimo čítanky. A už v té škole se čte mnohem víc a s úplně jiným nadšením. Krváky, slaďáky, westerny a sci-fi nás zvou do světů, ve kterých chceme být.
AddThis

Řekněme si to na rovinu. Brak je kulturní outsider, do kterého se každý naváží, a přitom se ani nedokážeme shodnout na tom, co to brak vlastně je. Nejčastější definice tvrdí, že brak je produkt, který bezmyšlenkovitě a mechanicky využívá pravidla určitého žánru, popřípadě že je to dílo s nulovou uměleckou hodnotou. V prvním případě se ale zpravidla dostaneme do nekonečných debat o hranicích mezi brakem, komercí a popkulturou. Druhá zase naráží na to, že dnes dost dobře nedokážeme definovat ani pojem „umění“. Naštěstí ale existuje daleko zajímavější definice, se kterou přišel náš významný literární teoretik Eduard Petrů. Ten představil brak jako dílo, ve kterém autor přesně odhaluje představu čtenáře o tom, v jakém světě by chtěl žít, a tento svět mu prezentuje. Jinými slovy, že brak je druh zábavy stvořený k obrazu nás samotných.

ČiliChili Všechno, co jsme milovali

Dalo by se říct, že brak se od opravdové kultury liší jen tím, že si na nic nehraje. Svou rezignaci na cokoli uměleckého dává hrdě najevo svým obsahem i zpracováním. Anglický termín „pulp“ označuje nekvalitní laciný papír, na který se knihy tiskly. Červená knihovna dostala jméno podle červených obálek, které zamilované romány odjakživa signalizovaly. Výtvarníci sci-fi a fantasy sérií dokážou namalovat svalnatého barbara tisíckrát stejně, ale pokaždé trochu jinak. Stejná pravidla platí i pro spisovatele, scenáristy a režiséry, kteří musí zkrotit své umělecké ego a sešroubovat dílo z přesně daných prefabrikátů. Zní to sice jako nuda, ale milionové náklady Padesáti odstínů šedi a osm pokračování série Rychle a zběsile naznačují, že ta pravidla fungují. Spisovatel a teoretik fantastické literatury Andrzej Sapkowski prohlásil, že všechny fantasy romány v čele s Pánem prstenů jsou jen variací artušovské legendy o hledání svatého grálu. Tolkiena přitom za brak nikdo nepovažuje, stejně jako klasická díla antické literatury, existenciální dramata, hrdinskou poezii nebo náboženskou literaturu, která má pravidla neméně přesně daná. 

Všechny fantasy romány v čele s Pánem prstenů jsou jen variací artušovské legendy…

Dalo by se namítnout, že brakoví autoři pravidla jen mechanicky sledují a rezignují na invenci. Jenže to taky není úplně pravda. Stejně jako malíř fantasy obálek musí namalovat stejnou obálku pokaždé trochu jinak, musí autor braku vynaložit velkou dávku invence, aby v úzkých žánrových mantinelech vytvořil aspoň něco originálního. Lingvista a literární teoretik Jiří Starý píše v eseji Populární literatura a brak, že „schematičnost nízké literatury se pojí se silným sklonem k variaci, a to občas i velmi radikální“. Ve snaze vymyslet tisící variantu příběhu, kdy detektiv honí zločince, dokáže brakový autor odvyprávět příběh pozpátku, prohazovat ženské a mužské postavy a podle libosti si půjčovat témata, odkud ho napadne. Jiří Starý pak upozorňuje, že stejně tak to dělají i spisovatelé, které v literárních učebnicích vynášíme do nebe za odvahu posunout literaturu za hranice toho, co bylo v jejich době obvyklé. A když už mluvíme o odvaze, brakoví autoři ji často projevovali i jinak než v odhalení, že bratr hlavního hrdiny je ve skutečnosti jeho žena. Například čeští brakoví autoři se v době těsně před druhou světovou nebáli vpašovávat do svých knih protiněmecké postoje.
Za odvahu ani za zábavu jsme se našemu braku nikdy moc neodvděčili. Když ho neproklínali literární krasoduchové, tak ho rovnou mýtili cenzoři prvorepublikoví, protektorátní i komunističtí. Pořád ale spokojeně přežívá. Když ho soudruzi poslali do klatby, schraňovaly se svázané ročníky Rodokapsů a Večerů pod lampou v rodinných knihovnách jako největší vzácnost. Když po revoluci začal nakladatel Ivo Železný poklady českého a zahraničního braku znovu vydávat, dokázal za patnáct let poslat na trh skoro 7500 titulů. 

AddThis
0 comments

Téma

Romantice škodí realita

Renčina červená knihovna je místo na internetu, kam chodí pro tipy, recenze a doporučení fanynky romantické literatury. Fanoušci vlastně taky. Málokdo ví o tomhle žánru víc než Renča.

Téma

Nejdražší braky

Literární vědci se braku sice posmívají, ale to neznamená, že by se na něm nedal trhnout nějaký ten peníz.

Podobné články: Téma

2017 | 6 | Atlas braků

V Jordanově těle vybuchl gejzír vášně

Vybrali jsme intimní scény z oblíbených svazků červené knihovny a ze sci-fi či fantastiky. Nutno říct, že až na sem tam nějaké chapadlo či elfa není rozdíl moc velký. Poznáte ho vlastně jenom z toho, že jsme romantické čtení podbarvili růžově.

2017 | 6 | Atlas braků

Večery byly podaná ruka

I spisovatelka Hana Marie Körnerová, jejíž knihy na některých školách patří do doporučené literatury, v 90. letech vydala knihu v edici Večery pod lampou. Jak k tomu došlo a jak na to autorka seriózní beletrie dnes vzpomíná?

2017 | 6 | Atlas braků

Petr A. Bílek o humusu, ze kterého roste umění

Když jsme profesora Petra A. Bílka poprosili o rozhovor o braku, varoval nás, že je to téma na sérii přednášek. Každou odpověď tedy berte jako návod k samostudiu.
COOKIES
Google+