Téma

Nejsem jogurt

František Kotleta je jeden z nejúspěšnějších autorů nové vlny české fantastiky. Žije údajně v Bruntálu a svoje soukromí nepouští ven moc často. Nám ale rozhovor dal.
AddThis
  • Text: František Kotleta

Může se u nás člověk psaním fantastiky uživit?
Jasně. Když se tvoje knihy dobře prodávají.

Makáte jako v Kolbence od šesti ráno do tří odpoledne, nebo píšete v záchvatech tvůrčí inspirace?
Já většinou píšu hlavně po telefonátech nakladatele, jestli píšu.

Jste tajemná persona, přesto viditelná. Měl jste autogramiádu, máte na Facebooku 4000 fanoušků. Musíte se starat o svoji komunitu? 
Starat se o komunitu zní strašně, nejsem Mára Prchal. Ty lidi baví moje knížky a já jim občas dám informaci, co bude nového. Nejsem jogurt ani Andrej Babiš, tak se moc o komunitu fanoušků nestarám. Jde hlavně o ty novinky.

Kdo na knížkách u nás vlastně vydělává nejvíc? Nakladatel? Distributor? Knihkupec? 
Nakladatel je největší chudák z celého toho řetězce. Takový zadlužený uzlíček nervů. Knihkupec má největší marži a distributor je nejvíc v pohodě. Autor je pak někde kousíček nad nakladatelem, protože když se kniha neprodává, tak tratí jen naději, že bude hvězda, zatímco nakladatel tratí peníze.

Hlavní je nedělat ze čtenáře kreténa. To je jediné pravidlo, které dodržuju. 

Máte autocenzuru a osvědčené postupy? Jakože „musim to napsat takhle, aby se to líbilo, protože žánr to vyžaduje”? 
To by byla cesta do pekla. Občas nějaký trouba přijde s tím, že jsem marketingový produkt a píšu tak, aby se to líbilo hodně čtenářům. Prd zakletý v lucerně. Píšu, co mě baví a jak mě to baví, a ono se to náhodou líbí spoustě lidí. To je, samozřejmě, skvělé.

Co musí mít dobrá žánrová knížka a co mít naopak nesmí? 
Hlavní je nedělat ze čtenáře kreténa. To je jediné pravidlo, které dodržuju.

A jak uděláte ze čtenáře kreténa? 
Třeba zabiješ hlavního hrdinu, i když k tomu nemáš důvod, jenom abys byl originální. Autor, který takovou věc udělá, je pitomec. Nebo píše scény, aby to bylo jakože intelektuální dílo, literatura s přesahem. To mi ho radši uřež, než abych se dopustil něčeho takového.

Jason Wander, autor Sirotčince, říkal, že před napsáním knihy raději nečetl Hvězdnou pěchotu, protože by se nevyhnul ovlivnění. Co čtete vy a jak to ovlivňuje vaše psaní? Inspiruje vás třeba nějak „vysoká” literatura? 
Vysoká literatura mě ovlivňuje hodně, na nejvyšších poličkách v knihovně jsou totiž knihy Jiřího Kulhánka, Miroslava Žambocha a komiksy od Marvelu.

Například Petra Neomillnerová vydala své Hry na bolest s označením 18+. Vy si kontroverzní motivy přímo užíváte. Je to záměr? A pomáhá kontroverze prodejům?
Není to tak, že scény s prsatýma zrzkama jsou to, co prodává. Prodává příběh. Kdybych psal o sexu bez důvodu, tak dělám ze čtenáře kreténa a on to pozná.

AddThis
0 comments

Téma

České brakové poklady

Jediné období, kdy se v našich končinách braku dařilo, bylo posledních pět let první republiky. Nakladatel Zdeněk Holfeld vydával edici Románů do kapsy (RoDoKaps), Melantrich mu konkuroval řadou Rozruch, kontroverzní politik Jiří Stříbrný rozjel českou verzi Harlekýna pod názvem Večery pod lampou. S přicházející světovou válkou ale proti braku začali brojit náboženští konzervativci, čeští fašisté i intelektuálové a brak dostal ohlávku až do roku 1989. Dnes už zase vychází bez hranic.

Téma

Žánrová literatura je řemeslo

Ivo Železný svá nakladatelství řídil podle filozofie: „Nakladatel má tři povinnosti: přežít, uživit svoje lidi, a teprve potom vydávat knížky.“ Aby mohl vydávat své oblíbené autory, musel na jejich knihy vydělat edicemi populární žánrové literatury.

Podobné články: Téma

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Dojemně přehnaná show

Češi své herce milují a vztahu s nimi věnují nebývalé úsilí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Kam to dotáhli

Jesse Ventura to v USA dotáhl na guvernéra Minnesoty, Arnold na guvernéra Kalifornie a Ronald Reagan k tomu přihodil roli prezidenta. U nás ale máme taky herce velkých rolí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Jací vlastně jsou?

Lidí, kteří se s herci znají a vídají je dnes a denně, jsme se zeptali, v čem jsou herci zvláštní. Co je dělí od nás, normálních smrtelníků. Výpovědi byly upřímné, a tak jsme u některých odpovídajícíh radši změnili jména.
COOKIES
Google+