Téma

Večery byly podaná ruka

I spisovatelka Hana Marie Körnerová, jejíž knihy na některých školách patří do doporučené literatury, v 90. letech vydala knihu v edici Večery pod lampou. Jak k tomu došlo a jak na to autorka seriózní beletrie dnes vzpomíná?
AddThis
  • Text: Hana Marie Körnerová

Netuším, jak vyhlížely prvorepublikové Večery pod lampou – tatínek by doma nic takového nestrpěl. Co se týče těch po roce 89, tam je to jiné.
Dnes je trh zaplaven ženskými časopisy a neustále vycházejí nové, což znamená, že je pořád někdo čte. Já se k nim dostanu dvakrát do roka, když čekám v kadeřnictví, až na mě přijde řada. Jsou pěkně barevné, mají spoustu fotek a křídový papír. Ale promiňte, Večery z devadesátých let měly sice špatný papír, ale lepší úroveň.
Tenkrát byl po ženských časopisech obrovský hlad, protože čtyřicet let vycházel jen jediný – Vlasta. Díry nebo spíš propasti na trhu využil po revoluci Ivo Železný, který to rozjel ve velkém. Měl výhodu, byl první a mohl si vybírat mezi špičkovými redaktorkami, které za předchozího režimu jako politicky nespolehlivé vyhodili z práce. Redakci  Večerů proto tvořily vzdělané a kultivované dámy s vysokoškolským diplomem, které vyrazili uprostřed redigování Baudelaira, Villona nebo Zeyera. Za trest pak léta nosily špinavou kasu s písmeny někde v tiskárně, takže teď s nadšením vzaly práci v ženském týdeníku. Nebraly to jako ponížení, ale jako krok na cestě zpátky k profesi.

Ohlasy byly ohromné. Legrační je, že i od mužských čtenářů týdeníku pro ženy. 

Do redakce běžně docházeli známí výtvarníci nebo lidi od filmu a divadla. Byla to rozmanitá a hlavně zajímavá společnost, pamatuji si proslulou dramaturgyni paní Pittermannovou, která byla podepsána třeba pod filmem Páni kluci. 
V jednom z těch životopisů, co mi na internetu napsal někdo jiný, jsem se dočetla, že jsem pro Železného do Večerů psala krátké šedesátistránkové věci. Nevěřte tomu, to je pustá lež, já nic tak krátkého neumím. Já jsem epická. Železnému jsem střelila rovnou dva tisíce šest set stran Pána hor. Nebudu se vymlouvat, že to bylo kvůli tomu, že jsem umírala na rakovinu, nebo z hladu kvůli invalidnímu důchodu. Pravda je daleko prozaičtější. Pěta­dvacet let jsem psala do šuplíku a neměla ani tušení, jestli je to dobré, nebo špatné, protože jsem to nikdy nikomu neukázala. Vůbec jsem si nevěřila. A vidět cokoli svého v tištěné podobě bylo hodně lákavé. Ty dámy z nakladatelství mě půl roku přemlouvaly, že je to úžasné, že se to vymyká tomu, co vydávají, a že je škoda, aby to leželo v šuplíku. V něčem měly asi pravdu, jakmile román začal vycházet na pokračování, Železnému výrazně stoupl náklad. Ohlasy byly ohromné. Legrační je, že i od mužských čtenářů. Já mezitím uspěla v soutěži Knižního klubu s realistickým románem Prosím vás, sestřičko a postoupila tím pádem do kategorie „solidní literatura“. O několik let později Knižní klub Pána hor bez mrknutí oka vydal ve velmi vysokém nákladu.
S rozumem, který má člověk dnes, by některé věci nejspíš neudělal, ale já patřím k těm, co nelitují. Taky by to nemělo smysl. Večery představují jen dva nebo tři roky mého profesního života, ale vůbec nebyly zlé. A že bych si kvůli nim do smrti musela sypat popel na hlavu? Mimochodem – můj tatínek se o nich nikdy dovědět nesměl, ranila by ho mrtvice. Naštěstí tenkrát ještě nebyl internet.
Vždycky je to o lidech. Všechny ty dámy z Večerů postupně přetáhla jiná „seriózní“ nakladatelství, pro která, pokud nezemřely, s noblesou sobě vlastní pracují dodnes. Bez nich časopis rychle zašel. V životopisu se tím žádná z nich nechlubí, já to chápu a vy určitě také. Ale v těch letech byly Večery podaná ruka a odrazový můstek k návratu do normálního života. 

Hana Marie Körnerová

Je autorkou rozsáhlých historických románů i realistických knih z nedávné minulosti. Vydala téměř třicet titulů, mezi její nejznámější díla patří Heřmánkové údolí, Dům u tří borovic, Stanice odložených lásek, a také série Pán hor či Kočár do neznáma. Za román Prosím vás, sestřičko byla roku 1998 oceněna v soutěži Knižního klubu. 

AddThis
0 comments

Téma

V Jordanově těle vybuchl gejzír vášně

Vybrali jsme intimní scény z oblíbených svazků červené knihovny a ze sci-fi či fantastiky. Nutno říct, že až na sem tam nějaké chapadlo či elfa není rozdíl moc velký. Poznáte ho vlastně jenom z toho, že jsme romantické čtení podbarvili růžově.

Téma

Petr A. Bílek o humusu, ze kterého roste umění

Když jsme profesora Petra A. Bílka poprosili o rozhovor o braku, varoval nás, že je to téma na sérii přednášek. Každou odpověď tedy berte jako návod k samostudiu.

Podobné články: Téma

2017 | 6 | Atlas braků

V Jordanově těle vybuchl gejzír vášně

Vybrali jsme intimní scény z oblíbených svazků červené knihovny a ze sci-fi či fantastiky. Nutno říct, že až na sem tam nějaké chapadlo či elfa není rozdíl moc velký. Poznáte ho vlastně jenom z toho, že jsme romantické čtení podbarvili růžově.

2017 | 6 | Atlas braků

Petr A. Bílek o humusu, ze kterého roste umění

Když jsme profesora Petra A. Bílka poprosili o rozhovor o braku, varoval nás, že je to téma na sérii přednášek. Každou odpověď tedy berte jako návod k samostudiu.

2017 | 6 | Atlas braků

Romantice škodí realita

Renčina červená knihovna je místo na internetu, kam chodí pro tipy, recenze a doporučení fanynky romantické literatury. Fanoušci vlastně taky. Málokdo ví o tomhle žánru víc než Renča.
COOKIES
Google+