Téma

Žánrová literatura je řemeslo

Ivo Železný svá nakladatelství řídil podle filozofie: „Nakladatel má tři povinnosti: přežít, uživit svoje lidi, a teprve potom vydávat knížky.“ Aby mohl vydávat své oblíbené autory, musel na jejich knihy vydělat edicemi populární žánrové literatury.
AddThis

Ivo Železný

Redaktor, překladatel, tlumočník, polyglot, autor antologií sci-fi literatury.
V 90. letech vlastnil Nakladatelství a vydavatelství Ivo Železný, jeden z největších nakladatelských domů u nás.

Jak jste se k populární literatuře dostal?
V nakladatelstvích jsem pracoval od roku 1974 a vždy jsem razil myšlenku, že něco musí být na uživení a něco pro potěšení. Vydával jsem tedy knížky, které se dobře prodávaly, a za to jsem si pak mohl vydat i poměrně dost dobrých knih v menších nákladech. Žánrová literatura má zvláštní pravidla, hlavně v tom, že místo s jednotlivými knihami pracuje s edičními řadami. Ty mají za desetiletí vývoje vytvořené přesné zákony, kvůli kterým je lidé kupují. Věděl jsem, že u nás existoval časopis Večery pod lampou, který přestal vycházet ve 40. letech, ale jeho výtisky se dodnes schraňují a půjčují. Takže jsem si hned zaregistroval ochrannou známku Večery pod lampou a začali jsme vydávat reedice. To samé jsme udělali s Rodokapsy. Postupně jsem nabral redaktory, co měli žánry načtené a mohli pracovat s novými autory. S tou registrací ochranných známek jsem mimochodem jen o pár týdnů předběhl další nakladatele, co chtěli udělat totéž.

Byli ti noví autoři specialisté na žánrovou literaturu?
Někteří ano, ale žánrové literatuře se věnuje a věnovala i spousta renomovaných autorů. I za první republiky vážní spisovatelé psali pod pseudonymy rodokapsy. Pro člověka, který umí psát, je výzva si to zkusit.

Dá se psaním žánrové literatury uživit?
V naší jazykové oblasti se psaním uživí jen hrstka autorů. Odhadoval bych, že kolem patnácti. Můj známý, úspěšný spisovatel, se mi svěřil, že je schopen napsat román za dva měsíce a dostane za to zhruba dvacet tisíc. O nic lepší to ale není třeba ani v Německu. Když jsem byl na jednání s jedním úspěšným nakladatelem, tak se mi pochlubil, že zaměstnává jen osvědčené profesionální autory a že žádný z nich nenapsal méně než čtyři sta knih.

Vydavatelé jsou na tom líp?
Čtyřmi nakladatelstvími, která jsem vlastnil nebo spoluvlastnil, prošlo na tisíc zaměstnanců, většina na plný úvazek. Externích překladatelů, korektorů a autorů bylo možná kolem pěti set, spíš víc. Mívali jsme roční obrat až 170 milionů, celkem jsme vydali asi sedm a půl tisíce titulů a bývaly doby, kdy jsme vydávali pět titulů denně. Pak ale přišly povodně. Během tří měsíců, kdy jindy probíhal předvánoční prodej a dělalo se zhruba 60 % celoročního obratu, se knihy neprodávaly vůbec. Celý trh to změnilo. Byly problémy s platbami, distributoři místo tisíce knih objednávali několik set, obrat nám spadl na polovinu a po čase jsem se rozhodl s nakladatelstvím skončit.

Je možné v takovém množství ještě sledovat jednotlivé knihy? 
Jak už jsem říkal, žánrová literatura pracuje s řadami. Vážná literatura taky, protože zavedená ediční řada je něco jako značka, která prodává, ale v žánrové literatuře je této značce podřízené všechno. Od obálek po strukturu knihy. Mého známého přestalo bavit akademické prostředí a stal se redaktorem Harlequina. Popisoval mi, jaká u nich existují pravidla. Mají vypracovanou šablonu, která předepisuje, že do patnácté stránky se musí stát tady to, do pětadvacáté tamto.

Proto jsou tak rozpoznatelné obálky? 
Ano. Obálka musí dát na první pohled najevo, o kterou řadu se jedná. Ale pozor, obálky mají v různých zemích různá pravidla. Francouzské obálky vypadají jako odbyté, často pracují jen s textem bez valné grafické úpravy. Američané si zakládají na barevnosti a nebojí se mít na obálce třeba pět různých druhů písma. Je zajímavé, že když se nakladatelé pokoušeli americké obálky přejímat, tak se na Slovensku chytly, ale v Česku ne. Pravděpodobně v sobě máme nějaký zažitý vztah ke grafické úpravě a písmu.

Je česká žánrová literatura ještě něčím výjimečná?  
Já jsem se hodně věnoval sci-fi a humoristické literatuře. Čeští, ale i slovenští a polští autoři jsou mnohem lepší než ti slavní američtí. Hlavně proto, že jsou originální a rozpoznatelní. U klasické americké sci-fi nejsem schopen u pětadevadesáti knih ze sta rozpoznat jednu od druhé.

Takže existuje dobrá a špatná braková literatura?
Samozřejmě. Jako dobrá i špatná dechovka, jazz atd. Já osobně jsem třeba z romantické literatury přečetl jediný titul – jeden sešit Doktor Norden od Patricie Vandenbergové. Naprosto chápu, proč jsme v té řadě vydali čtyři sta titulů. Je to perfektně strukturovaný a napsaný příběh. Na druhou stranu jsem četl sci-fi knihy, jež si z hecu střihli renomovaní severští autoři nobelovského ranku. Ani jedna nebyla dobrá. Přežvýkávali stokrát omletá témata. Psaní žánrové literatury je řemeslo. A bez zvládnutí řemesla nemůžete být umělec, ale dobrý řemeslník může v umělce přerůst.

AddThis
0 comments

Téma

Nejsem jogurt

František Kotleta je jeden z nejúspěšnějších autorů nové vlny české fantastiky. Žije údajně v Bruntálu a svoje soukromí nepouští ven moc často. Nám ale rozhovor dal.

Čumenda

Pokusní lidokrálíci

Fotograf Daniel Stier fotí lidi při vědeckých pokusech evropských a amerických výzkumníků. Jeho projekt Ways of Knowing je částečně dokument, částečně snaha zachytit krásu, důmysl a možná i trochu ujetost současné vědy a jejích experimentů. Takhle se simuluje normální prostředí, takhle lidstvo dochází k novému poznání.

Podobné články: Téma

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Dojemně přehnaná show

Češi své herce milují a vztahu s nimi věnují nebývalé úsilí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Kam to dotáhli

Jesse Ventura to v USA dotáhl na guvernéra Minnesoty, Arnold na guvernéra Kalifornie a Ronald Reagan k tomu přihodil roli prezidenta. U nás ale máme taky herce velkých rolí.

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Jací vlastně jsou?

Lidí, kteří se s herci znají a vídají je dnes a denně, jsme se zeptali, v čem jsou herci zvláštní. Co je dělí od nás, normálních smrtelníků. Výpovědi byly upřímné, a tak jsme u některých odpovídajícíh radši změnili jména.
COOKIES
Google+