Reportáž

Lepší bejt hajzl než panic aneb Příběh pickupera

„Lidi jako my se od zbytku populace vždycky lišili. Vždycky jsme byli elita, který ostatní záviděli a přáli si být jako my. A to už od počátku lidstva. Co si myslíte, že bylo vyrytý na tabulkách v Sumeru? O čem myslíte, že je Bible? A o čem se filozofovalo ve starým Římě?“ Týpek v kožené bundě, který právě začal svůj proslov, dramaticky rozpřáhne ruce.
AddThis
  • Dominik Presl

S rozpaženýma rukama pokračuje: „O svádění! Protože to je to, co hrálo v průběhu dějin tu nejdůležitější roli. A já pro vás teď mám skvělou zprávu. Nastává nám zlatý věk. Nám, alfa samcům. Protože dlouhé období nadvlády monogamie ve společnosti končí – a nastává věk svádění!“ Publikum, složené hlavně z uhrovitých mladíků a připlešatělých obtloustlých strejců, nadšeně tleská. I když vstupenka na tuhle akci nebyla levná, osazenstvo místnosti zřejmě už teď považuje investici za pořádnou trefu.
Jasně že jsem tušil bizár, na akci, jako je tahle, člověk nemůže čekat nic jinýho. Ale tenhle úvod je slušná nálož i na mě a týpek v bundě se zjevně teprve rozehřívá. Jsem na semináři „Trendy ve svádění v roce 2017“.

Copak holky, ale pickup

Seminář pořádá organizace Streetgame.cz, která sama o sobě prohlašuje, že „prolomila kód do ženských kalhotek“. V praxi to znamená, že pořádá kurzy balení holek a semináře s bizarními tématy. A taky sdružuje komunitu lidí, jež sami sebe označují za „pickupery“ – lidí, pro které se stalo balení holek hlavním životním cílem. Zatímco většina z nás tuhle činnost provozuje po pár panácích někde v baru bez většího přemýšlení, pickupeři to berou jinak. Proces, jak dostat holku do postele, studují, analyzují, rozebírají na prvočinitele a věnují se mu s úsilím fanaticky zapálených vědců. Je to přesně tak creepy, jak to zní, a stejně jako každý správný vědec, i pick­uper se věnuje především teoretické stránce výzkumu.
I když se tenhle zvláštní druh soustřeďuje většinou na různých internetových fórech, tentokrát je to naživo – akce se koná v podivně vypadajícím sklepě na pražské Palmovce. A vzhledem k tomu, že začíná v sobotu brzy ráno, přicházím těsně před začátkem s mohutnou kocovinou, kterou se před vstupem do jámy lvové snažím zahnat prvním ranním cigárem. Po příchodu do sklepa ke mně přistupuje jeden z organizátorů, zřejmě zástupce hlavního šéfa. Hubený kluk, kterému je sotva osmnáct a konec puberty má ještě daleko před sebou, se mi představuje přezdívkou, kterou okamžitě zapomínám, a v duchu si ho radši překřtím na Kuře – fyzická podoba je přesná. Začíná pěkně zostra.
„Ty jsi kouřil?“ 
„Jo.“
„Tak to jsi právě přestal,“ oznámí mi s veškerou autoritou kluka, kterýmu ještě nezačaly růst vousy. 
„A to jakože proč?“
„My pickupeři nekouříme.“ 
Obecně nemám rád, když mi někdo říká, co mám a nemám dělat, a ještě víc v případě, že se ve stejné větě stihne daný člověk označit za pickupera. Ale autor bizarních reportáží toho musí skousnout hodně, a tak jsem potlačil chuť praštit Kuře do obličeje a šel si sednout.
V publiku kromě mě sedí ještě asi dvacet dalších mužů, nebo spíš kluků, zhruba od osmnácti do třiceti. Nikdo s nikým moc nemluví, většina jen v rukou žmoulá připravené poznámkové notesy a na něco zjevně čeká. Napětí stoupá. 
A pak na scénu přichází šéf. Blonďatý kluk kolem dvacítky s atletickou postavou a hezkým obličejem se od většiny posluchačů vzhledově dost liší. Projde mezi publikem, potřese si rukou s několika častými návštěvníky a usadí se na židli u tabule před publikem. Slova se ale nejdřív ujímá Kuře, který zkouší uvést přednášku s pompou, s níž se vyhlašuje vítěz Oscarů – což v olezlém sklepě před publikem ve třech řadách dodává naší seanci slavnostně absurdní atmosféru. 
„Dovolte mi předat slovo tomu, kvůli kterému tu dnes všichni jsme. Tomu, kterého všichni známe jako živoucí legendu mezi pickupery. Tomu, který v našem oboru dokázal neskutečné věci, který má za sebou tisíce zářezů, průkopníka nových metod a vizionáře. Přivítejte… Prince!“ Princ vstává a dobrou minutu za nadšeného potlesku mává v místnosti o velikosti 5 × 5 metrů všem přítomným. Přednáška začíná.

Budete mít deset, dvacet, tolik holek, kolik budete chtít, jenom pro sebe. Tohle je divočina. Kdo se tomu nepřizpůsobí, ten vyhyne…

Všichni jsme alfa

Následující půlhodinu zabírá výčet úspěchů hlavního gurua. Zatímco vypráví, jak se s ním rozešla jeho přítelkyně, protože se vyspal se všemi jejími kamarádkami najednou, osazenstvo sálu ho pozoruje s výrazem čtrnáctiletých holek na koncertu Justina Biebera. A i když bych vsadil levou ruku na to, že zkušenosti většiny přítomných pánů kluků se skutečnou nevirtuální dívkou se limitně blíží nule, jejich guru vepředu jako kdyby to neviděl. 
„Vy všichni tady, vy jste elita. Monogamie končí a přežijí jen ti nejsilnější. Alfa samci, co si rozeberou všechny samice, a na ty slabé nezůstane žádná. Ale vy všichni v naší komunitě, vy budete alfy. Budete mít deset, dvacet, tolik holek, kolik budete chtít, jenom pro sebe. Tohle je divočina. Kdo se tomu nepřizpůsobí, ten vyhyne. A ten, kdo na to nemá, si nic jinýho ani nezaslouží. Ale my jsme jiní. My jsme vůdci smečky, nejlepší z nejlepších. A my budeme v novém věku vládnout.“
Najednou si uvědomím, že v závěru Princovy motivační řeči napětí v místnosti trochu zhoustlo. Mám pocit, že teď trefil tu správnou notu. Žádný z těchhle kluků na první pohled s holkama moc štěstí neměl a řekl bych, že to neměli v pubertě úplně jednoduchý. Každopádně ale určitě nikdo z nich nikdy ničemu a nikomu nevládl – jestli někdo není alfa, tak těch dvacet kluků, co tady teď sedí kolem mě. A teď jim najednou někdo říká, že to tak není – a že to všechno můžou mít. Hned. Tady a teď! Že můžou mít život, jaký vždycky chtěli, že můžou všem ukázat, co v nich je…
Nikdy jsem nebyl na setkání adventistů sedmého dne nebo svědků Jehovových, ale najednou si uvědomím, že takhle nějak to asi funguje. Najdete několik zranitelných lidí, zjistíte, v čem si nevěří a kde jsou jejich slabé body. Pak se v těch citlivých místech trochu povrtáte, zatlačíte, dokud to nebolí… A nakonec jim dáte řešení. 

CLOSES – RŮZNÉ ZAKONČENÍ BALENÍ (VÝBĚR PODLE PICKUP.CZ)

EC


(Email Close) 
Dostanete e-mailovou adresu.

NC


(Number Close)
Dostanete číslo.

KC


(Kiss Close) 
Dostanete pusu.

MC


(Makeout Close) 
Líbání.

FC


(Fuck/full Close)
Svatý grál...

Nabrat teorii

Naštěstí přichází přestávka. Ještě že tak. Mám pocit, že víc bych najednou asi nevydýchal. Guru mizí ze scény a účastníci zájezdu, nabuzení první částí, se pouští do seznamování. 
„Čau, já jsem Jirka,“ otočí se ke mně kluk sedící vedle. Vypadá docela mile, tak na pětadvacet a trochu nesměle, někdo, koho na ulici přejedete pohledem a okamžitě vám zase zmizí z paměti. 
„Čau. Tak co na to říkáš?“
„Je to super! Já jsem na něčem takovým poprvé, ale sleduju to na webu už dost dlouho a chtěl jsem zjistit, jaký to bude naživo. A Princ je neskutečnej. Zatím jsem si jenom pročítal strategie na netu a moc jsem to nezkoušel naživo, ale chci s tím začít, potřeboval jsem trochu nabrat teorii. Co ty?“
Zamumlám něco o tom, že to není špatný – asi nedokážu napodobit jeho nadšení ani předstírat, že beru balení holek jako vědecký obor, a vyrážím odchytit toho, kdo za tím vším stojí. Mám pocit, že pořád úplně nechápu, o co tady vlastně jde. Na jednu stranu si přijdu jako na semináři vášnivých entomologů, na druhou stranu na rituálu sekty, která věří, že ten konec světa už tentokrát určitě musí přijít.
Velkýho šéfa potkávám na chodbě a ptám se ho, jak dlouho už to vlastně dělá. Prý od dvanácti let. Říkám si, že by to leccos vysvětlovalo.
„A proč jsi začal pořádat tyhle akce?“
„Protože chci předat dál to, co jsem se já musel naučit sám. Já jsem se dlouho trápil, než jsem přišel na to, že je vlastně hrozně jednoduchý získat nad holkama moc. A že si s nima pak můžeš dělat, cokoli chceš. A tak se vytvořila tahle komunita lidí, který to vidí stejně jako já a věří ve stejnou myšlenku,“ říká, upřeně se mi přitom dívá do očí a plácá mě po zádech. Přijdu si trochu, jako kdyby mě balil, a není to úplně příjemnej pocit.
„Líbí se ti tady? Měl by ses přidat k nám. Nemá cenu se potácet životem jako ovce. Musíš se stát vlkem a prostě si vzít to, co chceš. Ať se to někomu líbí, nebo ne.“

Svádění ve víru Snapchatu

Zatímco první část se podobala vystoupení kazatele a motivačního řečníka v jednom, druhá připomíná spíš marketingovou konferenci. Už proto, že těmi slibovanými trendy ve svádění jsou digitální média a sociální sítě. „Žena chce muže, který má skvělý život, co mu ostatní závidí a jehož součástí by chtěla být. Sociální sítě vám umožní ukázat, že takový život máte. Ale musíte ho předtím sami dosáhnout. Zbohatněte, posilujte, založte si kapelu a ukažte to na Instagramu. Obklopte se dobře vypadajícími lidmi, co vás budou uznávat jako vůdce, a dejte to na Snapchat.“ 
Většina lidí má skloněnou hlavu a všemi silami si dělají poznámky. Uvažuju, které z těchhle mouder si vezmou k srdci.
Pro ty kluky, co tu se mnou sedí, je to jasný. Trocha toho podbízení, co jim polechtá ego stlačené realitou až na podlahu. Ujištění, co jim dodá sebeúctu, kterou prostě všichni potřebujeme. Exaktní návod, co neskutečně složité vztahy mezi pohlavími a ještě složitější lásku zjednoduší jenom na dostatečně zmáklou manipulaci. Partu lidí, co jsou na tom stejně jako oni, a idol, který jim ukazuje, jak by na tom chtěli být.
A co jejich guru? Myslím, že tomu, co učí a hlásá, věří. Že vyhrává největší parchant a že na následky vlastního chování se nemá cenu ohlížet. A že jeho mix sociálního darwinismu a rychlokurzu manipulace je pro tyhle zmatený a zklamaný kluky fakt nejlepší. Dělá mu sakra dobře, když ho někdo obdivuje, a tak si vytváří svoji malou soukromou sektu.

AddThis
0 comments

Pokec

Budeme jen mozky v nálevu?

Díky jeho nástrojům udělalo Disney Studio z klasického Lvího krále 3D film. Daniel Sýkora, programátor s duší výtvarníka, píše algoritmy, které mají do animáků vrátit ruční práci. Bez úmorné dřiny. Teď ohromil svět počítačové grafiky videem rozhýbaných obličejů, které na sebe berou podobu jakékoliv fotky, sochy nebo obrazu. Z umělé inteligence má ale trochu strach.

Kácíme modly

Soda s octem, na lysinu past

Jestli mluvíte anglicky a uvidíte někde napsáno „No poo movement“, asi se začnete hihňat, protože tenhle termín může docela dobře označovat lidi, kteří se rozhodli nechodit na velkou. Ve skutečnosti jde o lidi, kteří se rozhodli nemýt si hlavu. Což dává zhruba stejný smysl.

Podobné články: Reportáž

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Jo jo, ten je vopravdickej

Tržnice v pražských Holešovicích má fantastickou atmosféru. Vydali jsme se mezi stánky, levné kožené kabelky a zlaté kočky s kývající rukou zjistit, jak se za posledních deset let změnila. Odpověď je - nijak. Obchodníci i zákazníci spolu mluví pořád stejně jako v časech kuponové privatizace. Víme to, poslouchali jsme je.

2017 | 6 | Atlas braků

Vítejte v nebi, pařmeni

Ocitli jsme se v muzeu, kde sice nemají na stěnách obrazy starých mistrů, ale zase tu můžete někomu vyrvat srdce v Mortal Kombatu.

2017 | 4 | Soumrak missek

S Němcem ve Stalingradu

Je to zvláštní místo. Zvláštní místo, které umí vyvolat zvláštní pocity a silné emoce – a na mladého kluka v uniformě, která mu je moc velká, to zjevně funguje. Jsme v hale památníku Mamajev Kurgan, kde hoří Věčný oheň za všechny ty, co tu padli, a na stěnách kolem nás jsou vypsaná jejich jména, nebo spíš některá z nich, protože všechna se ani do téhle chladné obří haly nemůžou vejít.
COOKIES
Google+