Reportáž

Jo jo, ten je vopravdickej

Tržnice v pražských Holešovicích má fantastickou atmosféru. Vydali jsme se mezi stánky, levné kožené kabelky a zlaté kočky s kývající rukou zjistit, jak se za posledních deset let změnila. Odpověď je – nijak. Obchodníci i zákazníci spolu mluví pořád stejně jako v časech kuponové privatizace. Víme to, poslouchali jsme je.

AddThis

Ty vole, tady je to samej stánek...

Kdyby tam aspoň nebylo tolik těch nápisů na těch tričkách! Přesně. Si připadám jako v háemku.

– Tady máš sto pade, ty kluku, a čao. 
– Netiao!
– Nečao, jo? No tak mi ukaž, co máš ještě pěknýho. Ale já už nemám ani kačku. Jo nunčaky... Za tři kila? No tak jo, milej nečao. Tady to máš a nečao.
– Nenetiao!

Miluju tenhle šoping pro chudý.

– Ngày tôt lành.
– Ban đang vãy mèo?
– Tôi so không.

Představ si, ťukám na pokladnu stovku, za tu bundu krásnou, a pani byla překvapená, že neni za padesát!

(V obchodě Vše za 50)

– Jo. Tak já se ještě podívám kolem a pak se vrátím. 
– Mám vám to schovat?  
– Cože? Jasně, klidně to někam schovejte. 

Jsou ty čokolády dobrý? 
Jsou, paní.

– Tati, meč! Vopravdickej!
– Jo jo, ten je vopravdickej jak mámino vobočí. 

– Ježiš, my jsme tam byli dlouho. 
– Teď budeme muset platit 40 korun za parkoviště. 
– No tak si mysli, že jsi nebyla ve Vše za 13,
ale ve Vše za 50, no. Ještě tři koruny ušetříš. 

Voni tu stojej od rána do večera, u těch svejch krámků, to snad ani večer nestihnou Ordinaci! 

Med? Tady chceš shánět med? Vidíš někde ňákou včelu?

Med? Tady chceš shánět med? Vidíš někde ňákou včelu?

– Nemáte tyhle v XLku? 
– Nemám, pani. 
– Hm... Vážně je nemáte v XLku?
– Nemám, pani. 
– Hm... Víte, kdybyste je měli v XLku...
– Nemám, pani. 
– Hm... Tak já si vezmu to Lko. 

– Za 80 je to bez přílohy? 
– Bes pšílohy.
– Tak mi to dej bez přílohy, kdo je zvědavej na rejži. 

Tyjo, podívej, Jiřko, zlevněný tašky, bundy, pásky, všechno!

– A pro pana necete?
– Tu sukni? Nevim, co myslíš, Láďo? 

– Ta lampička svítí jen tak jako normálně. 
– Jo jo, dobže svítí, dobže svítí.
– Nemáte nějakou, která svítí jinak normálně?

Spodní prádlo z hygienických důvodů nevyměňujeme.

(Cedule v obchodě Vše za 13)

– Já hledám slipy, co jste měli včera. 
– Paní, včera? Slipy už dávno nemáme a už nebudou.
– Dyť jsem je tu kupovala včera. V červený krabici byly. 
– Maruško, paní shání slipy, ale ty my nemáme, ne? 
– To bylo vedle. Ve Vše za 10,–.
– Ale prosím vás, já vám přinesu účtenku, i když z Podbaby se mi teda nechce... Nebo se vám tady svlíknu, abych vám je ukázala, protože mám jedny na sobě. 
– Jo vy myslíte dámský kalhotky…?
– Ale ne! Vložky myslím!
– Jo ahá. Támhle...
– No vidíte, že je na nich napsáno slipáj...

V hale alkoholických nápojů vás překvapí ceny alkoholických nápojů.

(Hlášení z amplionu)

Xin chào bà giàu.

Co je Pražská tržnice

Památkově chráněný secesní a novorenesanční areál, který původně sloužil jako ústřední pražská jatka. Stavěl se v letech 1893 až 1895 podle návrhu architekta Josefa Srdínka. Jatka tu byla až do roku 1983. V tržnici najdeme kromě stánků noční klub, supermarket, poštu, showroom Alzy a divadlo. V poslední době se vede řada soudních i politických sporů o minulé, současné a budoucí využití tržnice. Existuje dokonce občanské sdružení Tržnici všem, které by ji rádo proměnilo ve smysluplně využitý prostor.

Jak jsem fotil v tržnici

David Váňa

V redakci mě varovali, že mě v Holešovicích upíchaj hůlkama a že budu rád, když odejdu bez foťáku, ale zdravej. 
Nakonec byl agresivní jenom jeden týpek s handsfree v uchu. Věděl jsem, že s ním bude dobrá fotka, tak jsem ho sledoval a furt dělal, že nic, ale když jsem ho vzal bleskem asi popátý, tak mu to začalo bejt podezřelý. Vzácnej typ.  
A jak fotit v takovýmhle prostředí? No, hlavní je se po té fotce nekouknout lidem do očí, ale dělat, že studujete něco někde jinde… Většinou to přejdou. 

AddThis

Pokec

Můj feminismus není dívčí válka

Marie Čtveráčková neboli Mary C aka Egon Bomby je hudební publicistka, moderátorka, kulturní aktivistka, DJka Radia Wave a vydavatelka feministického zinu Obrovská, který se zaměřuje především na postavení žen v umění, kultuře a popkultuře.

Kácíme modly

Pohádka o velkém Nikolovi

Dvoumetrový srbský krasavec s uhrančivým pohledem, který přesto odmítal davy obdivovatelek s tím, že by ho avantýry rušily při práci. Geniální excentrik s dokonalou pamětí a schopností vizualizovat technologie před tím, než je sestrojil. Držitel více než 300 patentů v 26 zemích světa, se spoustou dalších vynálezů, které nikdy neopustily jeho laboratoř. Myslitel, který chtěl dát světu neomezený zdroj volné energie a byl kvůli tomu pronásledován a umlčen mocipány. Dámy a pánové – Nikola Tesla.

Podobné články: Reportáž

2017 | 7 | Strach má velká křídla

Lepší bejt hajzl než panic aneb Příběh pickupera

„Lidi jako my se od zbytku populace vždycky lišili. Vždycky jsme byli elita, který ostatní záviděli a přáli si být jako my. A to už od počátku lidstva. Co si myslíte, že bylo vyrytý na tabulkách v Sumeru? O čem myslíte, že je Bible? A o čem se filozofovalo ve starým Římě?“ Týpek v kožené bundě, který právě začal svůj proslov, dramaticky rozpřáhne ruce.

2017 | 6 | Atlas braků

Vítejte v nebi, pařmeni

Ocitli jsme se v muzeu, kde sice nemají na stěnách obrazy starých mistrů, ale zase tu můžete někomu vyrvat srdce v Mortal Kombatu.

2017 | 4 | Soumrak missek

S Němcem ve Stalingradu

Je to zvláštní místo. Zvláštní místo, které umí vyvolat zvláštní pocity a silné emoce – a na mladého kluka v uniformě, která mu je moc velká, to zjevně funguje. Jsme v hale památníku Mamajev Kurgan, kde hoří Věčný oheň za všechny ty, co tu padli, a na stěnách kolem nás jsou vypsaná jejich jména, nebo spíš některá z nich, protože všechna se ani do téhle chladné obří haly nemůžou vejít.
COOKIES
Google+