Téma

Když vidím Cestu do hlubin študákovy duše, tak těm kantorům skoro závidím

Radomíra Divíšková má s učitelskou a ředitelskou rolí dlouhou zkušenost, a tím pádem i přehled o tom, jak se vztah rodičů a školy mění. Stručně řečeno: mění se hodně.
AddThis

Změnil se podle vás vztah rodičů a školy od doby, kdy jste začínala jako učitelka?
Změnil, stejně jako celá společnost. Rodiče jsou si na jedné straně vědomi důležitosti vzdělání a mají daleko větší zájem o dění ve škole. Na druhé straně mají daleko větší tendenci školu kritizovat. Často i na základě nepodložených domněnek.

Nepromítá se do toho nějak i změněný vztah rodičů a dětí? 
Pokud můžu soudit ze své zkušenosti s prvním stupněm základní školy, tak asi ano. Dřív poskytovali rodiče školákům větší volnost, ale doma na ně měli víc času a věnovali jim víc pozornosti.

Na co si rodiče nejvíce stěžují?
Hodně si všímají vztahů mezi dětmi. Což je ale dáno tím, že se dnes děti mezi sebou dokážou míň domluvit, vzniká víc konfliktů a některé mohou přerůst i v tak závažné jevy, jako je šikana. Dnešní rodiče také mají větší sklony do konfliktů zasahovat. Vím o případech, kdy rodiče čekali na školáka v šatně a řešili s ním spor, který měl s jejich dítětem. To se dřív nestávalo. Co si děti nevyřídily mezi sebou, řešila škola. No a také si rodiče často stěžují na školní jídelnu. Vzpomínám si, že jedna maminka přišla až za mnou do ředitelny s tím, že jsme si dovolili dát jejímu synovi k svačině kedlubnu.

Mají rodiče také vyšší nároky na vzdělání? 
Mají a je řada případů, kdy ty nároky jsou příliš vysoké. Kdy rodiče nerespektují přirozené nadání a možnosti svých dětí, chtějí z nich mít za každou cenu vysokoškoláky, posílají je do spousty kroužků a přetěžují je. Když se jejich plány nevyplní, mají tendenci vinit z neúspěchu školu. Nedokážou si jinak vysvětlit, že jejich dítě nemá samé jedničky, když tak tvrdě pracuje.

V Česku už působí asi dvě stě soukromých škol. Velkou část z nich si založili rodiče, kteří chtějí své děti vzdělávat po svém. Je to podle vás dobrý trend? 
Co považuji za nešťastné, je, aby rodiče vyučovali své vlastní děti. Sama vím, že je velmi těžké oddělit roli rodiče a učitele, a vždy jsem zařizovala rozvrh tak, aby moje děti nechodily do mé třídy. Pokud rodiče založí soukromou školu a najdou do ní kvalitní a zapálené kantory, je to jen dobře.

Díky internetu už dnešní učitel dávno není hlavním zdrojem informací. 

Může dětem přílišný zájem a angažovanost rodičů uškodit?
Může v nich potlačovat samostatnost, což je něco, s čím se dnes setkáváme daleko častěji než dřív. Když jsem před pětadvaceti lety začínala ve školství, byl předškolák, který si neuměl zavázat tkaničky, naprostou výjimkou. Dnes takových dětí míváme v předškolním kurzu i třetinu. Stejné je to s dalšími úplně základními dovednostmi – umět se převléct do úboru na tělocvik, připravit si věci na vyučování, najíst se v jídelně. Nebo jsem zažila maminku, která vodila svou dceru do školy, doprovázela ji doslova až do lavice a kontrolovala, jestli má všechno připraveno na vyučování. Po čtrnácti dnech jsem jí to musela rozmluvit, respektive zakázat. Chápu, že rodiče sledují negativní zprávy v médiích a mají o děti starost, ale nic se nesmí přehánět. Přílišná starostlivost může u dítěte vést až k úzkostným stavům. Nehledě na to, že stejné chování budou ony dál přenášet na své děti.

Jak se do vztahu rodičů a školy promítá autorita učitelského povolání?
Výrazně. Prestiž a autorita učitelů poklesly, zatímco nároky na ně se naopak velmi zvyšují. K samotné výuce jim přibyla starost o tvorbu školních vzdělávacích programů, učebních plánů, stále větší administrativní zátěž a další a další věci, které ale rodič nevnímá. Díky internetu už také dnešní učitel nezastává roli jediného zdroje informací. Namísto toho čím dál tím více funguje jako koordinátor samostatně pracujících dětí, což jeho autoritě také nepřispívá. Jeho role, stejně jako jeho vztah s rodiči se zkrátka mění a musíme se s tím učit pracovat. Když vidím v televizi filmy o Cestě do hlubin študákovy duše, tak tehdejším váženým profesorům občas závidím.

AddThis
0 comments

Téma

Co jste nevěděli o školních jídelnách

Školní jídelny dávno nejsou jen o koprovkách a buchtičkách se šodó. Hele!

Téma

Založím ti školu, Udo

V Česku funguje 4100 základních škol, z toho přibližně dvě stě soukromých. Tedy těch, které jsou zřizované církvemi, neziskovými organizacemi nebo soukromou osobou. Jejich podíl na vzdělávání zatím není nijak velký. To se ale může brzo změnit, protože jejich počet rychle roste.

Podobné články: Téma

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Rodiče, k tabuli!

Ještě celkem nedávno panoval mezi rodinou a školou hezky zavedený vztah založený na pravidle „pan učitel má vždycky pravdu, tak si nestěžuj, nebo ti ještě jednu přidám“. Dnes je, zdá se, všechno úplně jinak.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Co jste nevěděli o školních jídelnách

Školní jídelny dávno nejsou jen o koprovkách a buchtičkách se šodó. Hele!

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Založím ti školu, Udo

V Česku funguje 4100 základních škol, z toho přibližně dvě stě soukromých. Tedy těch, které jsou zřizované církvemi, neziskovými organizacemi nebo soukromou osobou. Jejich podíl na vzdělávání zatím není nijak velký. To se ale může brzo změnit, protože jejich počet rychle roste.
COOKIES
Google+