Téma

Rodiče, k tabuli!

Ještě celkem nedávno panoval mezi rodinou a školou hezky zavedený vztah založený na pravidle „pan učitel má vždycky pravdu, tak si nestěžuj, nebo ti ještě jednu přidám“. Dnes je, zdá se, všechno úplně jinak.
AddThis
  • Ilustrace: Karolína Slováková

Že se mění vztah rodiny a školy, vlastně není divu, protože všechno jinak je i v rodině samotné. Zatímco dřív bylo v rodičovském manuálu napsáno „občas to nakrmte“, dnes musí každá rodina pamatovat na akademické, emoční, psychologické, mentální, spirituální, fyzické, nutriční a sociální potřeby dítěte, musí ho motivovat, ale nepřetěžovat, rozmazlovat ani zanedbávat, být milující, ale zdravě autoritativní, odpouštějící, ale ne příliš benevolentní, a večeře připravovat zásadně na kokosovém bio oleji.

Teď si vezměte, co musí rodič podstoupit, když má tak vypiplané děťátko vypustit do školy. V první řadě vybere po několikaletém hledání a trojím stěhování tu správnou. Pak se zaváže ke sponzoringu, bezplatné údržbě digestoří ve školní kuchyni a k trénování družstva vybíjené, aby do ní dítko dostal. Utratí desítky tisíc za anatomické školní brašničky a trojhranné pastelky. Nechá se ukecat ke koupi fidget spinnerů a přihodí nový iPhone. Jaká odměna ho za to čeká? Čistá hrůza faktu, že se poprvé dobrovolně vzdává kontroly nad každičkým okamžikem duchovního a tělesného vývoje potomka. Nese to samozřejmě statečně a stres zahání holedbáním, že něco tak dokonalého nemůže ani školský systém pokazit. Pak přijde šok. Na prvním SRPŠ se rodina dozví, že jejich génius, který ve třech letech přečetl Vojnu a mír v originále, není schopný namalovat traktor. Anebo, a to je ještě horší, že se malý andílek ve společnosti vrstevníků mění v rozjíveného spratka ohrožujícího svým řáděním morální a duchovní hodnoty dětí, učitelů, západní civilizace a taky ty garantované chartou základních práv a svobod. Udělali snad někde chybu? Nebo chybují naopak kantoři? Neměli bychom na ně poslat inspektory? A proč se nám zdá, že je pro nás škola daleko větší zápřah než pro děti?

na dně

Když si tyto otázky začnete klást, dopracujete se ke spoustě odpovědí. Dozvíte se, že na děti i na sebe klademe čím dál tím víc úkolů, ale máme na ně čím dál méně času. Že si čím dál víc uvědomujeme důležitost vzdělání, ale zároveň od něj očekáváme, že bude suplovat výchovnou funkci rodiny. Že je těžké vzdělávat děti napojené permanentně na Google a Instagram. Což nám samozřejmě nepomůže a začneme si zoufat. Než propadneme panice úplně, zkusme se obrátit na klasiky. 

2017-09-CILICHILI-Rodice_k_tabuli-Tema_2A

žákova rada

Jak popisuje vztah rodičů a školy autor dodnes nejobsažnějšího rozboru školního prostředí Jaroslav Žák? „Ve svém boji proti kantorům jsou žáci podporováni údernou skupinou svých rodičů. Je to pomoc více než vydatná, neboť mezi rodiči jsou osobnosti vlivné, vysoce postavené, veřejně činné a vůbec hrůzu budící,“ píše. Vzápětí dodává, že každý rodič dělí studující dítky na dvě přesně ohraničené kategorie – vlastní dokonalé a ty ostatní trouby, kteří mu brání v cestě k úspěchu. Když si k tomu přičtete iPhony a fidget spinnery, zjistíte, že za těch osmdesát let od vydání Študáků a kantorů se toho zase až tolik nezměnilo. Boj rodičů a školy prostě pokračuje. Jen se v těch akademických, emočních, psychologických, mentálních, spirituálních, fyzických, nutričních a sociálních potřebách dětí trochu víc babráme. 

AddThis
0 comments

Téma

Zbourat, spálit

Jednou z největších vymožeností dneška je možnost cokoliv hodnotit. Hodnocení se tím pádem nevyhnou ani školy a bývá to docela psina. Našli jsme na webech jednotlivých ústavů opravdu peprná shrnutí. Autory jsme ohodnotili hvězdičkami za upřímnost.

Čumenda

Když jsou školačky kluci

Fotograf David Váňa jel do Tokia fotit lidi. Vstával, když bylo v Japonsku pět ráno, a chytal je ve čtvrtích Akihabara a Harajuku. Jenže japonské školačky v ujetém oblečení už viděl každý. Takže tady máte kluky. A ti jsou možná ještě zajímavější.

Podobné články: Téma

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Když vidím Cestu do hlubin študákovy duše, tak těm kantorům skoro závidím

Radomíra Divíšková má s učitelskou a ředitelskou rolí dlouhou zkušenost, a tím pádem i přehled o tom, jak se vztah rodičů a školy mění. Stručně řečeno: mění se hodně.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Co jste nevěděli o školních jídelnách

Školní jídelny dávno nejsou jen o koprovkách a buchtičkách se šodó. Hele!

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Založím ti školu, Udo

V Česku funguje 4100 základních škol, z toho přibližně dvě stě soukromých. Tedy těch, které jsou zřizované církvemi, neziskovými organizacemi nebo soukromou osobou. Jejich podíl na vzdělávání zatím není nijak velký. To se ale může brzo změnit, protože jejich počet rychle roste.
COOKIES
Google+