Reportáž

Klírovat bórd

Poslali jsme na šampionát v mobilních hrách holku, co o nich nemá ánunk.
AddThis
  • V rámic projektu #jetovtobě: Markéta Lukášková a Jan Rosenthaler
  • Foto: Patrik Klema

Akce Life 2017 se konala v areálu brněnského výstaviště a v každém pavilonu byl úplně jiný druh zábavy. V céčku se konal pokus o to, překonat rekord v počtu lidí, co tančí najednou jednu sestavu, pod dohledem Leoše Mareše. V dalším pavilonu se na pódiu střídaly taneční skupiny a lidi, co stepují rychleji, než Pavel Novotný mluví. Taky tam byl sportovní pavilon, kde se jezdilo na BMX kolech a skákalo do duchny a hrálo frisbee. Na všechny tyhle druhy pohybu koukaly fascinovaně skupinky dětí mladších 14 let, které do té doby znaly pohyb jen z YouTube.

No a v béčku se soustředili nerdi a lidé v divných kostýmech středověkých postav, kombinovaných s draky a anime nebo co. A tam jsem zamířila já. Pavilon byl pomyslně rozdělený na dvě půlky. V jedné se konalo mistrovství v hraní mobilních her a ve druhé mistrovství v hraní her počítačových. Všude okolo byly desítky stánků s konzolemi, počítači a různými interaktivními blbostmi, každé místečko obsypané bandou kluků v tričkách s nápisy typu WARLORD a podobně. Okolo chodili už zmínění lidé v kostýmech, cosplay se to říká správně, převlečení za různé herní postavy, a pak taky spousta nadšených dětí s hlavou koně nebo želvy. Nevím proč, tomu my staří už nerozumíme. 

Rozhodla jsem se něco zjistit o průběhu mistrovství a o tom, jak to vlastně celé funguje. Investigativně jsem se rozhodla jít se zeptat dvou uhrovatých kluků u pódia, jak to mistrovství vlastně funguje. „Ahoj, vy to tady nějak organizujete?“ „Ne, my jsme youtubeři a za chvíli jdeme vystupovat.“ Tak jsem se jim omluvila, že jsem stará a nemožná, oni mi za to do mobilu naťukali svoje nicky a já zjistila, že jsem právě urazila dva lidi, co mají dohromady 150 tisíc followerů. Tímto se FiFqovi a Petráčkovi ještě jednou omlouvám. Na pódiu se střídali hosté, moderátor s nimi řešil hraní her a po stranách byly takové dvě kukaně, ve kterých se odehrávalo mistrovství. Vlevo Clash Royale a vpravo Hearthstone.

Martin Rota a DeeThane, dva vyslanci projektu #jetovtobě od Vodafonu. Martin Rota a DeeThane, dva vyslanci projektu #jetovtobě od Vodafonu.

Pokaždé nastoupila dvojice hráčů, připojili se k obrazovkám a jelo se. Souboj se odehrával před zraky diváků na velkém plátně. Všichni fascinovaně hleděli na to, jak se dva kluci vybíjejí v hraní virtuálních kartiček. Publikum fandilo, pískalo, celý zápas dokonce komentovalo několik komentátorů, pár z nich v převleku za sci-fi orly nebo co to bylo. Ozývaly se fráze jako, cituji: „Je to lepší plej, tak to Skrafi asi developne.“ „Uvidíme, jak to Gumicuk teď vyklíruje.“ „Šáhnul bych po pětkovým poušnu. Hlavně vyklírovat bórd, no.“ Ale abych ze sebe zas nedělala úplného retarda, tak vězte, že ve finále Hearthstone byli hráči s přezdívkami Scruffy a Gumicuk. Oba měli na sobě týmové dresy, oba měli své sponzory, ostatní členy týmu, tohle je už prostě normální regulérní sport. 

odér z pubescentních triček

První mistrovství ČR v mobilních hrách se konalo teprve loni, druhý ročník má mnohem větší ohlas. Už teď to vypadá, že příští rok bude trhák. Vodafone zjevně ví, co dělá, když tuhle akci v rámci projektu #jetovtobě podporuje. Když se na mistrovství zrovna neklírují bórdy, diskutují na pódiu youtubeři jako DeeThane a Martin Rota. Třeba DeeThane nejen hraje hry a komentuje hraní jiných, ale taky vydává rapové songy a měl po střechu Akropole vyprodaný koncert. 

Rozhodla jsem se jít trochu provětrat na vzduch. Vzduch v béčku obecně nebyl nic moc, zkuste si smíchat odér propocených warlord triček na tělech pubescentů, co si právě zkusili poprvé udělat dřep při virtuální sportovní hře, k tomu majonézu z burgrů, co tam všude měli, chipsy, cukr a adrenalin.

Vylezla jsem před pavilon a nohu mi málem přejela červená škodovka, která troubila na celý areál. Než jsem stihla zanadávat, koukla jsem se líp. Škodovka byla v obležení fotografů a dětí a já po chvíli zjistila proč. Seděli v ní Leoš Mareš a Ondřej Sokol v šusťákovkách a vpředu Simona Krainová v něčem sexy. Jeli do céčka tancovat na rekord. Vrátila jsem se do bezpečí pavilonu B, kde stále probíhalo mistrovství a diváci napětím ani nedýchali. Vyhraje v Hearthstonu Scruffy, nebo Gumicuk? Ještě pro pořádek, Scruffy byl z týmu eSuba a Gumicuk z týmu eE. Scruffy ho nakonec porazil 3:1 a odnesl si výhru 25 tisíc korun, mobilní telefon a tarif od Vodafonu na rok zdarma. 

Finále Clash Royale druhý den probíhalo vlastně úplně stejně. Utkali se v něm Adů a Brock, vyhrál to druhý jmenovaný a celý zápas komentoval můj kámoš ze soboty FiFqo (ještě jednou se omlouvám!). Všechno dobře dopadlo, nikdo nikoho nepropíchl umělohmotným středověkým mečem a já se mohla vydat na dlouhou cestu do Prahy. Sice si z toho všeho dělám trochu srandu, ale byl to pro mě poučný víkend. Aspoň trochu jsem pronikla do světa o generaci mladších lidí, který je fakt diametrálně odlišný od toho, kde jsem v patnácti žila já. Tak když budete mít zájem o takovou zvláštní exkurzi, vydejte se příš­tí rok taky. Já jdu teď developnout nějaký bórd.

Lidi na místě

Co říká na vaše sezení u obrazovky maminka?

Filip: Co tomu říká? Pořád sedíš za počítačem, padej uklízet!


David: Mámě to nevadí, pokud teda zrovna není v mým pokoji, když vystřelím a mám celý displej od krve.


Kačka: Říká, že na tom trávíme moc času. Občas vypne elektriku nebo wi-fi.

 

Nebylo by lepší hrát si venku s míčem?

Matyáš: Vůbec, při tom se člověk může zranit. Tady vás sice zabijou, ale vy se zas rychle respawnete.


Filip: To by moc nešlo, já ten míč ani netrefím.


Alfons: Chtěl bych, ale maminka mě nechce pouštět, protože venku si spíš koupím nějaké drogy než za počítačem.
Boris: Já hraju fotbal naživo i virtuálně, takže já to mám vychytaný.

 

AddThis
0 comments

Pokec

Muž, který dal syntezátor do Osady havranů

Mezi světovými znalci je Zdeněk Liška hvězda prvního řádu. Doma, tedy u nás, ale tohohle skladatele filmové hudby nezná skoro nikdo. Novinář Pavel Klusák se ho pokusil připomenout ve svém dokumentu „Hudba Zdeněk Liška“. Tak jsme si s ním o tomhle neuvěřitelném a úplně zapomenutém géniovi povídali.

Zoom

Opravdoví Frankensteinové

Vědcům vděčíme za mnohé, ale pořád jsou to jenom lidi. Na hranici dělící vědce geniálního od vědce šíleného mnozí víc než balancují. A provádějí při tom věci…

Podobné články: Reportáž

2018 | 7 | Chodiči

Kosení Pražáků

Nedávno mi bývalý spolužák tvrdil, že by se v Praze ukousal nudou. Prý tu lidi jen sedí v práci nebo v zácpě na magistrále. To je samozřejmě nesmysl, protože v naší Matičce měst se dá zažít úplně všechno. Třeba vyrazit za kuropění žnout otavu.

2018 | 5 | Ti druzí

Mrkání zakázáno!

3, 2, 1… zápas začal. Držel jsem víčka zoufale od sebe, procházel hrůzným peklem, ronil krev, pot i slzy a… po 21 vteřinách jsem mrknul. S posměchem opouštím kolbiště hned v prvním kole. Do světového rekordu 1 hodina a 58 minut bez mrknutí mi na Mistrovství světa v zírání přeci jen pár chvil zbývalo.

2018 | 4 | Vypěstuj si ráj

Poníci na Jižáku

Na hlubokém Jižáku je k vidění leccos a zdejší peneři jen tak kvůli něčemu obočí nezvednou. Když ale po eskalátoru metra Háje vyjede elfka v loveckém hábitu a s mečem na zádech, zástup cestujících na zastávce se přece jen zavlní. Tauriel si prostých smrtelníků nevšímá. Přičísne průvanem rozcuchanou růžovou paruku a zamíří směrem, kterým ukazuje šipka s nápisem Modrá škola.
Google+