Téma

Děsím se, že to jednou skončí

David Grudl je úspěšný programátor, publicista a sociálněsíťový živel. Před časem se rozhodl, že se odstěhuje ze svého vlastního bytu do pronájmu, který sdílí se dvěma spolubydlícími.
AddThis

Jak jste ke spolubydlení přišel?
Než jsem spolubydlení vyzkoušel, tak jsem si absolutně nedokázal představit, že bych s někým sdílel byt. Žil jsem sám v krásném velkém bytě, extrémně mi vyhovovalo, že v něm nikdo jiný není, že se na nikoho nemusím ohlížet. Pak jsem se ale rozhodl, že už nechci bydlet ve Stodůlkách a že bych chtěl někam blíž k centru. Kamarád mi nabídl, že se můžu na pár měsíců nastěhovat k němu, ale že v tom bytě žijí ještě dva spolubydlící. Moje reakce byla: „V 35 letech máš dva spolubydlící? Nejsi divnej?“

Takže jste do toho nešel?
Naši diskusi o tom, jestli je sdílení bytu v našem věku normální, nebo ne, poslouchala kamarádka a najednou mi říká: „Hele, od nás z bytu teď odchází jedna holka a děláme konkurs na spolubydlícího. Nechceš to zkusit?“ A mně to začalo vrtat hlavou. Uvědomil jsem si, že mě osamělé bydlení už vlastně úplně nebaví. 

Litoval jste toho někdy? 
Ani na okamžik.

Vážně? Přece se občas člověku může zastesknout po tom, jak chodil po bytě v trenýrkách.
No, to já pořád dělám, protože pracuju z domu a holky chodí do práce. Ale jo, jsou okamžiky, kdy ke mně třeba přijde nějaká přítelkyně a já se snažím si vzpomenout, jestli jsme v bytě sami, nebo jestli se máme krotit. Na spolubydlení dospělých lidí je fajn, že každý má nějaký svůj společenský život. Není to tak, že bychom věčně byli v bytě tři.

Jednou jsme se se spolubydlící pohádali. Druhý den jsem ji přistihl, jak mi na jídlo v ledničce stříká čistič na okna. 

Máte se spolubydlením zkušenosti i z dřívějška? Z kolejí nebo privátu? 
Mám, na vejšce jsem bydlel na privátu, kde to bylo podstatně horší. Spali jsme tři v jednom pokoji. Bratránek, který s námi bydlel, si tam přivedl slečnu. Svou první slečnu. No a my jsme předstírali, že tvrdě spíme, abychom mu to nepokazili, a hrozně jsme mu fandili, ať se to povede. Zásadní rozdíl je v tom, že tehdy to byla nutnost a dnes je to volba. 

Jsou mezi spolubydlením z nutnosti a spolubydlením dobrovolným nějaké paralely?
U obojího je důležité si na rovinu a v klidu říkat věci, co vám vadí, a nedělat věci, které vadí zase těm druhým. Prostě být normální a ohleduplný. U obou taky záleží na tom, s kým bydlíte. Zažil jsem spolubydlícího, se kterým jsme měli velké problémy – a něco takového dokáže úplně otrávit život. Na život s nepříjemným člověkem si nezvyknete.


Jak rychle si člověk zvykne na život s fajn lidmi?
Mně to trvalo asi měsíc. Nastěhoval jsem se v listopadu, pak byly Vánoce, a když jsme se druhého ledna sešli, tak už jsem se cítil jako doma. Do té doby jsem se v bytě cítil pořád jako na návštěvě. Dokonce jsem si i zubní kartáček bral zpátky do pokoje. 

Co je na spolubydlení nejlepší?
Společenský život. Kolikrát přijdu domů a doma probíhá párty. A ne takové ty obvyklé mejdany, jako že se pozvou kámoši a jen se sedí, kecá nebo třeba kouká na filmy. U nás se hrají společenské hry, navíc na ně chodí lidi, které mnohdy neznám, a hodně často holky. Hezký. Prostě samá pozitiva. 

Co na to říkají vaši známí?
Je jim to trochu divné, stejně jako to bývalo divné mně. Většinou mám tendenci je ujišťovat, že jsem fakt v pohodě, že jsem nezkrachoval. Že spolubydlení není životní nutnost, ale moje volba. Nedávno za mnou přijel na návštěvu kamarád, který žije a pracuje na Ukrajině. Sedíme, já mu vykládám, že je všechno ok, a úplně jasně na něm vidím, že mi nevěří ani slovo. Po dvou dnech, když odjížděl, tak se s námi všemi objímal a pořád opakoval, jak mi to bydlení hrozně závidí a že už chápe, co na tom mám, a jak se netěší do Kyjeva do svého prázdného bytu. 

Co říkají vaše známosti na to, že sdílíte byt se dvěma dámami?
Moje bývalá přítelkyně to nesla velmi těžce, i když paradoxně sama taky bydlela se spolubydlícím. Teď mě napadá, že díky tomu, jak si spokojeně žiju, tak ani nemám potřebu si hledat přítelkyni. Třeba nedávno jsem se s jednou slečnou vrátil domů z párty, a asi dost pozdě, protože jsme v kuchyni potkali Verču, která zrovna vstávala. Tak ji zveme, ať si s námi dá panáka, když je sobota. A ona na to, že super, ale že není sobota, ale čtvrtek, takže si panáka nedá, ale že nám udělá snídani. Kde bych takovou druhou našel? 

Rozmáhá se tenhle styl bydlení?
Nedávno jsem se bavil s Ondřejem Austem, co dělá Médiář. Taky začal spolubydlet a taky si to hrozně chválí. Další kamarád se rozvedl a okamžitě si našel spolubydlící, aby na to nemusel myslet a měl kolem sebe neustále kamarády. Osobně bych si tipnul, že takových domácností bude přibývat, protože to zapadá do současného životního stylu. Lidé se později berou, mají později děti, chtějí si déle užívat svobody. Spolubydlení je pro takový životní styl ideální, nehledě k tomu, že lidem šetří peníze a můžou díky sdílení nákladů bydlet ve čtvrtích, kde by sami nájem bytu neutáhli. Já třeba peníze řešit nemusím, ale stejně je fajn, že když jedu na dovolenou, tak nemusím myslet na to, že kromě ní platím ještě prázdný byt v Praze. 

Není to jen snaha prodloužit si mládí?
Spíš bych řekl, že jsou lidé, kteří si mládí chtějí prodloužit, a spolubydlení díky tomu najdou. A proč by vlastně ne? Přece není nic špatného na tom, že si někdo chce užívat. Ze zkušenosti vím, že takový způsob života neznamená jen večírky a odsouvání zásadních životních rozhodnutí. Patří k němu i chuť něco sdílet, potkávat lidi a něco jim dávat. Jeden kamarád ze stejného důvodu nabízí spolujízdu přes BlaBlaCars, ačkoli peníze na benzín nepotřebuje a příspěvek si ani nebere. Dělá to jen proto, že ho baví mít kolem sebe lidi. Ti lidi zase ocení, že pro ně přijede Lexus za tři miliony. 

V čem vás spolubydlení nejvíce změnilo? 
Když se přestěhuju z bytu, který mám sám pro sebe, do jednoho pokoje, tak se logicky musím zbavit nějakých věcí, protože se mi tam prostě nevejdou. Když jsem se stěhoval, tak jsem jimi zarovnal mamince sklep. Většinu z těch věcí jsem už rok nepotřeboval, a to si pak člověk uvědomí, kolika zbytečnostmi se obklopuje. Snažím se být minimalista.

Přemýšlíte někdy, co budete dělat, až tahle fáze vašeho života skončí? 
Mě to popravdě řečeno děsí, ale samozřejmě chápu, že to jednou nastane. Asi bych byl rád, aby to dopadlo jako v Přátelích. Ti se rozešli až ve chvíli, kdy každý z nich měl někoho nebo něco, co jim ten společný vztah nahradilo.

AddThis
0 comments

Téma

Spolubydlící

Z mileniálních mamánků parazitujících na rodičích už je trochu unavené klišé. Ale lidé, co sdílí byt? To je, přátelé, regulérní fenomén.

Téma

Ti, co s vámi sdílí telku

Pro scenáristy sitkomů není vděčnějšího prostředí než byt, který spolu sdílí nesourodí jedinci. Většina děje se odehrává v jedné místnosti, čímž se šetří rozpočet, všichni protagonisti jsou hezky pohromadě a kvůli jejich povahovým rozdílům mezi nimi vznikají třecí plochy, čímž vzniká humor. Není divu, že dějiny televizní zábavy se spolubydlícími přímo hemží.

Podobné články: Téma

2018 | 1 | Spolubydlící

Spolubydlící

Z mileniálních mamánků parazitujících na rodičích už je trochu unavené klišé. Ale lidé, co sdílí byt? To je, přátelé, regulérní fenomén.

2018 | 1 | Spolubydlící

Když spolu žijou dědové

Může se zdát, že spolubydlení je doménou studentů a mladších ročníků obecně. Ale není to pravda. Ve světě existuje hned několik modelů spolubydlení, které se týká všech generací. A některé se začínají prosazovat i u nás.

2018 | 1 | Spolubydlící

Ze spolubydlení jsem měl depky

Alan Hrdlička si spolubydlením prošel před pár lety a rozhodně by ho jako životní styl nedoporučoval.
COOKIES
Google+