Téma

Mohykáni silnic

Aniž bychom chtěli generalizovat, troufáme si tvrdit, že skoro každý malý kluk aspoň na chvíli zatouží být profesionálním řidičem. Vyšplhat se do kabiny nadupaného tiráku a vyjet do světa, jen on sám na cestách toulavých, kterých už se nikdy nezbaví. Jenže když už tu citujeme slavné tirácké songy, tak je potřeba odzpívat i ten, který v refrénu připomíná, že řidič, ten tvrdej chleba má.
AddThis

Abychom pochopili a patřičně docenili situaci, ve které se řidiči nachází, je potřeba si připomenout pár věcí. Za prvé: Řidič je jedno z nejdůležitějších zaměstnání na světě. Na jeho schopnosti probojovat se s nákladem zasekanými dálnicemi, ucpanými přivaděči a houštinou jednosměrek závisí pořádný kus naší civilizace. Podíl silniční dopravy na veškeré světové logistice se pohybuje kolem 80 % a po silnici se přepravuje až 90 % celkové hodnoty veškerého zboží. Za druhé: Řidič je také jedno z nejrozšířenějších zaměstnání na světě. Kamionová doprava poskytuje obživu více než šesti a půl milionu Evropanů a další miliony pak pracují v odvětvích, která jsou na řidičích přímo závislá. Za třetí: Povolání řidiče patří na celém světě k nejnáročnějším a nejrizikovějším. Pracovní doba šoférů je rozdělena na práci a spánek. Volný čas v podstatě neznají, pracují daleko od domova, rodiny, jediný komfort jim poskytuje kabina náklaďáku a zázemí čerpacích stanic. Stres, únava a nebezpečné pracovní prostředí se podepisují i na počtu pracovních nehod, které řadí řidičské povolání mezi nejnebezpečnější na světě. Větší počet úrazů než řidiči mívají jen námořní rybáři a dřevorubci. Vzato kolem a kolem, profi řidiči jsou něco jako kovbojové naší doby. Jejich práce se zdá být romanticky dobrodružná, ale kdo ji zažije na vlastní kůži, ten ví, že je to hlavně pořádně náročná a nic moc placená fuška. A ještě další paralela se dá mezi kovboji a řidiči najít. Oběma povoláním hrozí, že se brzy odporoučí do věčných lovišť. 

… řidiči jsou kovbojové naší doby… 

Řidičů ubývá. Staří šoféři odchází do důchodu a mladí je nenahrazují ani zdaleka v dostatečném počtu. Jen v USA se odhaduje, že v nejbližších pěti letech bude přepravním společnostem chybět skoro čtvrt milionu řidičů, a Evropa je na tom podobně. Příčin, proč se za volant mladí lidé nehrnou, je celá řada. Stále horší poměr náročnosti práce a finančního ohodnocení, výpadek přísunu zaškolených řidičů, který generovala povinná vojenská služba, a další. A asi nejvíce fakt, že auťáky přestávají nejmladší generaci přitahovat. Zatímco pro dnešní čtyřicátníky představovala nadupaná kára symbol úspěchu, u jejich dětí už auto daleko zaostává za mobilem. Na něm pak pravděpodobně mají nějakou aplikaci, díky které budou namísto naleštěného mazlíka řídit nějakou plečku sdílenou se spolubydlícími. Znamená to, že se v blízké budoucnosti konvoj tiráků a s ním i tok zboží prostě zastaví? Nejspíš ne. Jen za volantem pravděpodobně nebude sedět řidič.

Před roboty za roboty

O samořídících autech už se mluví poměrně dlouho, a i když nikdo přesně není schopen odhadnout, kdy se jich dočkáme, je celkem jisté, že první z nich budou auta nákladní. Proč? Protože v logistice 21. století už jsou řidiči v podstatě jediným živým, a tím pádem nespolehlivým, a především drahým článkem. Náklady na řidiče kamio­nů tvoří až 75 % nákladů kamionové dopravy, ale zároveň nesmí jezdit víc než 11 hodin denně a musí dodržovat povinné přestávky. Kamion řízený robotem, který by byl schopen jet bez zastavení a bez přestávek, by zdvojnásobil výkon dopravní sítě, snížil náklady na čtvrtinu a eliminoval chybující lidský faktor. V moderních skladech, třeba v Amazonu, stroje zajišťují nakládku a vykládku i rozvoz zboží. Posadit robota za volant tedy dává smysl. 
Někteří dopravci jsou přesvědčeni, že ke změně tak rychle nedojde. Pro plně automatizovaný dopravní provoz podle nich chybí infrastruktura, experimentální modely samořídících aut stále bourají a navíc je politicky dost těžko průchodné připravit šmahem o zaměstnání miliony řidičů. První kroky už se ale dějí. V několika státech USA již jezdí náklaďáky v takzvaných synchronizovaných kolonách. První kamion v koloně řídí řidič, další auta se drží v přednastavených rozestupech a kopírují jeho jízdu pomocí wifi komunikátoru. V jejich kabinách sice jsou řidiči, ale jen sedí a vše kontrolují. Firma Budweiser zase využívá poloautomatické kamiony Otto, ve kterých řidič točí volantem pouze při průjezdu městem a na dálnici přepíná vůz na autopilota. Na plně automatizovaných náklaďácích pilně pracují jak technologičtí giganti typu Google, Uber, Tesla a Amazon, tak velcí autovýrobci DAF, Daimler, Iveco, MAN, Scania a Volvo. Takhle mocná parta by mohla stvořit robotického řidiče poměrně brzo. Až se tedy zase octnete na dálnici zaseklí za náklaďákem, který potřebuje deset kilometrů na předjetí svého kolegy, tak ho neproklínejte. Važte si toho, že máte tu čest doprovázet na cestě jednoho z posledních živých mohykánů silnic a dálnic. 

jak se stát profíkem

– Absolvovat cca měsíční kurz v autoškole a získat řidičský průkaz C+E v ceně kolem 18 tisíc Kč.
– Absolvovat měsíční vstupní školení k získání profesního průkazu v ceně kolem 30 tisíc Kč. 
– Projít zdravotním vyšetřením. 
– Projít dopravně-psychologickým vyšetřením.
– Získat kartu do digitálního tachografu.

První truckerka s oficiální dálkovou řidičskou licencí byla Lillie McGee Drennanová, která začala jezdit po USA v roce 1929. Proslula také jako výborná střelkyně a nikdy neodkládala revolver. 

pracovní doba

Řidič má ze zákona třinácti- nebo patnáctihodinovou pracovní dobu, do které se započítává řízení, odpočinek, nakládka a vykládka. Maximální doba řízení je 9 hodin, dvakrát do týdne smí řídit 10 hodin. Po 4,5 hodinách si musí dát 45 minut pauzu. Po celém pracovním dni musí mít 11 hodin pauzu, devět hodin by měl spát. V každém týdnu má řidič povinnou dobu odpočinku v délce 45 hodin, po kterou nesmí být v kabině. Jedno volno je možné zkrátit na 24 hodin, následující pauza pak ale musí trvat 60 hodin. 

A jak je to s nocováním? Velké spediční firmy mají svá vlastní parkoviště, kde smí nocovat pouze jejich řidiči. Běžně se nocuje na čerpacích stanicích. Úroveň vybavení kolísá od sprchy se studenou vodou po německé a rakouské Autohofy s restauracemi, sprchami a wifi. Prostitutky nejsou tak časté, jak se vypráví, vyhlášené jsou v tomto ohledu česká Rudná a parkoviště na španělských hranicích. 

 

odměna

Řidiči jsou placení podle odježděných hodin, za jízdu o víkendech a o svátcích jsou příplatky. V zahraničí jim přibývají diety, za které si ale musí platit jídlo a poplatky na parkovištích. O část platu ale taky můžou přijít, například při překročení nastaveného limitu spotřeby pohonných hmot, za nedodržení trasy atd. Řidičům, kteří jezdí po Česku, může plat začínat na cca 25 000 Kč, zahraniční tiráci si přijdou až na trojnásobek. 

 

AddThis
0 comments

Téma

Kdyby byly všude tři pruhy

Daniel Lynn je autor a správce webových stránek Kamionaci.com. Kromě toho je sám řidič tiráku s několikaletou praxí a o životě za volantem leccos ví.

Téma

Řidiči a muzika

Málo se to ví, ale dlouhou dobu bylo autorádio nejčastějším médiem pro poslech hudby. Producenti kvůli tomu ještě v 70. letech míchali nahrávky tak, aby zvuk co nejlíp vynikl v reproduktorech tehdejších bouráků (proto se dnes zdá, že v hudbě té doby chybí basy a zpěváci moc křičí).

Podobné články: Téma

2018 | 2 | Mohykáni silnic

Viděl jsem chlapa přeseknutého napůl

Radim Macoch si vlastní kamion pořídil před pětadvaceti lety. Zeptali jsme se, jak se tehdy jezdilo.

2018 | 2 | Mohykáni silnic

Upocení a unavení týpci s hemoroidy

Když chcete zjistit něco o řidičích, zeptejte se na pumpě. My jsme našli pumpařku Jarmilu, co si navíc vzala kamioňáka.

2018 | 2 | Mohykáni silnic

Pokojíčky

kabina tiráku je řídicí věž celé soupravy, místo k bydlení i umělecký prostor vyjadřující osobnost řidiče.
COOKIES
Google+