Výkop

Vypěstuj si ráj

Zahrádkaření není jen symbolem normalizace. Spousta lidí i dnes fandí domácí zelenině, chajdám a bazénkům, které představují ráj a oázu klidu na pár metrech čtverečních. Zahrádkaří dokonce i měšťáci, protože je to cool. A to všechno se dočtete v dubnovém Čili!

AddThis
PECKA

Fakebook

Že už jste dávno čekali na Fakebook Katky Kristelové? Že jo? Tak tady ho máte.
TÉMA: Vypěstuj si ráj

Pro tisíce Čechů představuje ráj pár desítek metrů čtverečních. Těch, na které se vejde chatička, záhony a když na to přijde, tak i nějaký bazének. V dobách minulých lidem ani nic jiného nezbývalo. Zahrádkaření má ale něco do sebe i dnes. A bude mít i do budoucna. Kouzlo zahrádkářského života odhalujeme v dubnovém Čili.

Než na vás dojde řada v pořadníku čekatelů na členství v zahrádkářské kolonii, můžete se směle vrhnout do zahradničení přímo ve městě. Příležitostí máte dost a dost. Pravidelně aktualizovaná mapa spolku Kokoza ukazuje, že nějaká forma urbánního zemědělství se pěstuje na 390 místech v republice. Jen v Praze je jich celých 237.
David Macháč si zahrádky a zahrádkáře zvolil za téma svých fotografií náhodou. Nakonec se z jednorázového cyklu stalo dlouhodobé téma, které mu vloni vyneslo nominaci na Czech Press Photo.
Jak se ryje v hlíně za hranicemi?
Zahrádka je obrazem duše svého majitele, a protože je každý zahrádkář unikát, nenajdete dvě stejné ani v té největší kolonii. Pár základních druhů zahrádek a zahrádkářů se ale vysledovat dá.
Když byl v Parlamentu České republiky v roce 2001 projednáván „zahrádkářský zákon“, vystoupil v rozpravě Jiří Payne a zavzpomínal, jak provázel po republice návštěvu z USA a cestou projížděli kolem zahrádkářské kolonie. Hosta to zaujalo a ptal se, zda u nás mnoho lidí žije v takových slumech. Nedovedl prý pochopit, že pidipozemky se sflikovanými boudami nejsou sídliště živořících chuďasů, ale výsledek národní posedlosti stěhovat se o víkendech do zahrádkářských kolonií, rýpat se v zemi a na pěti čtverečních metrech pěstovat zeleninu.
ROZJEZD

Komiks

Na Bedřicha by byla krátká i celá psychiatrická klinika.
ČTENÍ

Čumenda

Navštívit mezinárodní festival dvojčat a vícerčat v americkém Twinsburgu je zvláštní zážitek. V sérii House of Surprises se ho snaží zachytit fotografka Kathryn Allen Hurniová. Na svých portrétech představuje sourozence tak, jak se v sobě navzájem odrážejí. Jejich propojení je vizuální i genetické, a přesto jde pokaždé o dvě různé bytosti, kterým nemůžeme upírat osobní originalitu. Záhada „identických“ osobností láká i vědce, kteří na festivalu často sbírají materiál pro své studie.

Pokec

Antropolog Radan Haluzík strávil v devadesátých letech delší čas na Kavkaze a na Balkáně. V oblastech, kde doutnaly nebo už hořely válečné konflikty. Bez pušky, ale s diktafonem. Z původní reportérské touhy být u toho se stala zvědavost vědecká. Dvacet let po návratu vydává výpravnou publikaci Proč jdou chlapi do války.

Reportáž

Na hlubokém Jižáku je k vidění leccos a zdejší peneři jen tak kvůli něčemu obočí nezvednou. Když ale po eskalátoru metra Háje vyjede elfka v loveckém hábitu a s mečem na zádech, zástup cestujících na zastávce se přece jen zavlní. Tauriel si prostých smrtelníků nevšímá. Přičísne průvanem rozcuchanou růžovou paruku a zamíří směrem, kterým ukazuje šipka s nápisem Modrá škola.

Zoom

Kdybychom vám řekli, že vám pustíme osmihodinový záběr na norské pobřeží, kývli byste na to? Kývli! Protože drama už lidi dávno omrzelo, teď frčí o poznání pomalejší zábava. Slow TV.

Remix

Duben, za kultůrou půjdem. Třeba do kina, na výstavu a tak. Mrkněte na naše tipy.

Sporák

„Lidé v Nigérii jsou možná chudí, ale také jsou vděční, milující a vstřícní. Takže když už se doma něco vaří, nevaří se jen pro blízkou rodinu, ale pro celou ulici. Dveře jsou otevřené a každý může přijít a najíst se – takhle se to dělá v Africe.“ A tak jsme se s věčně usměvavou Jessicou rozhodli udělat tradiční „stew“ čili dušené maso pro celé pražské Modřany. Kdyby to totiž bylo jenom na nás, tak tam sedíme a jíme ještě dnes.
Google+