Téma

Městské zahrádky

Než na vás dojde řada v pořadníku čekatelů na členství v zahrádkářské kolonii, můžete se směle vrhnout do zahradničení přímo ve městě. Příležitostí máte dost a dost. Pravidelně aktualizovaná mapa spolku Kokoza ukazuje, že nějaká forma urbánního zemědělství se pěstuje na 390 místech v republice. Jen v Praze je jich celých 237.

AddThis

Zahrádky ve vnitrobloku

Forma komunitní zahrady, kterou spravují sousedé domu (či domů), ke kterému náleží pozemek. Neplatí se za členství, ale přispívá se na investice do nářadí, půdy, osiva a podobně. 

Komunitní kompostéry

Abyste měli pro své rostlinky kvalitní výživu, můžete se domluvit s podobnými nadšenci na zřízení společného kompostéru. Zařízení na výrobu humusu se běžně prodávají, jsou to v podstatě dva nebo tři vedle sebe stojící izolované boxy s perforovaným dnem pro odvod zbytkové vody a odvětrání. Vrchem se do nich vkládá materiál (většinou domácí bioodpad), uzamykatelnými dvířky se odebírá hotový kompost. Pokud se v kompostéru zpracovávají pouze odpady z domácnosti, stačí kompostér o objemu cca 0,8m3 pro 20 až 30 domácností.

Guerilla Gardening

Nejekologičtější forma zásahu do veřejného prostoru. Namísto s batohem plným sprejů vyráží guerilloví zahradníci do nočního města s pytlem kompostu, lopatkou a zásobou semínek. Výsledkem jejich nájezdů jsou miniaturní zahrádky v okolí stromů, ve výmolech, u obrubníků, na nástupištích a dalších zanedbaných koutech ulic. Vzhledem k tomu, že jejich činnost je veskrze bohulibá a prospěšná, se s ní partyzánští zahradníci netají. 

Zahrádka na balkoně

Pokud máte balkon nebo terasu, nic vám nebrání založit si zahrádku na nich. Pro mikrozahradničení dnes existuje doslova všechno od pěstitelských pytlů přes speciálně vyšlechtěné odrůdy zeleniny až po důmyslné samozavlažovací systémy. Na internetu najdete celá diskusní fóra, kde se probírají nejvychytanější metody alternativního hnojení jíchami, zákvasy, čajovým výluhem, mulčováním nebo žížalím čajem. Nadto se nemusíte bát, že vám vaši úrodu někdo očeše.

zelené střechy

Střechy pokryté vegetací se po staletí používají v zemích, kde je nutné domy co nejvíce izolovat od extrémů počasí – nejčastěji je najdete ve Skandinávii a v afrických zemích, jako je Tanzanie. Zelených střech ale přibývá po celém světě, protože jsou přínosné i jinak. Zachycují oxid uhličitý, prach a škodliviny ze vzduchu, produkují kyslík, redukují výkyvy vlhkosti vzduchu a teplot mezi dnem a nocí. Také fungují jako prevence požáru, zpomalují odtok dešťové vody z města, vytvářejí životní prostor pro hmyz a ptáčky a příjemně se na nich odpočívá. Založit si na nich zahrádku už je jen třešničkou na dortu.

 

Komunitní zahrada

Komunitní zahradničení vzniklo jako forma městského aktivismu v sedmdesátých letech v USA. Spolky jako newyorští Zelení partyzáni nebo bostonští Městští zahradníci zakládaly záhonky v opuštěných městských čtvrtích a dvorech vybydlených budov. Dnešní komunitní zahrádkaření funguje ve dvou hlavních modelech. Původní směr spočívá v tom, že se o zahradu někde v prostoru města stará celá parta společně. Rozpis určuje provozní dobu, zalívací službu, zahrádkáři se pravidelně schází a na konci sezony si sklizeň rozdělí. Druhý model komunitních zahrad funguje tak, že si každý člen spolku pronajímá svůj kousek půdy, záhonek nebo pěsticí pytel se zeminou.

Odběrné místo

Místo, kde městští zemědělci sdílí své výpěstky. Bývá to buď bedna na zahradě, skříň v klubovně, nebo pult v hip kavárně. Pokud u něj nestojí obsluha, bývá napojená na appku, přes kterou zájemce kontaktuje správce a dostane od něj instrukce, jak se do odběrného místa dostat. Za produkty v něm se platí formou dobrovolného příspěvku, který se hodí do kasičky. 

AddThis
0 comments

Téma

Zahrádkaření jinde

Jak se ryje v hlíně za hranicemi?

Téma

Druhy zahrádkářů

Zahrádka je obrazem duše svého majitele, a protože je každý zahrádkář unikát, nenajdete dvě stejné ani v té největší kolonii. Pár základních druhů zahrádek a zahrádkářů se ale vysledovat dá.

Podobné články: Téma

2018 | 8 | Chodiči

Jezděte pěškobusem

Chůze z nás udělala pány tvorstva. Vážně. Celý příběh naší cesty na vrchol potravního řetězce začal v Africe někdy před 5 až 7 miliony lety, když se náš praprapředek australopiték rozhodl opustit bezpečí lesa a vydat se na pochod savanou. Aby ve vysoké trávě nezabloudil, musel se naučit chodit po zadních a s hlavou vzhůru. Když už mu to tak hezky štrádovalo, pouštěl se dál.

2018 | 8 | Chodiči

Proč šlapete?

Zeptali jsme se lidí, kteří chodí opravdu hodně, co na tom vidí.

2018 | 8 | Chodiči

Chodicí starter pack

Pár tipů na dlouhý pochod.
Google+