Téma

Osobní ráj na dvaceti metrech čtverečních

David Macháč si zahrádky a zahrádkáře zvolil za téma svých fotografií náhodou. Nakonec se z jednorázového cyklu stalo dlouhodobé téma, které mu vloni vyneslo nominaci na Czech Press Photo.
AddThis

Proč jste začal fotit zahrádkáře a zahrádky? 
Já mám k zahrádkám osobní vztah. Pocházím z Opavy a moje rodina včetně tetiček a strýců vždycky na zahrádky do kolonií jezdila. Když jsem před dvanácti lety studoval Institut tvůrčí fotografie, musel jsem v rámci bakalářské práce předložit ucelený fotografický soubor. Zahrádky a lidé na nich mi přišly jako hezké téma. 
Co jste se za tu dobu o zahrádkářích dozvěděl? Mají něco společného? 
Jsou to lidé z paneláků, kteří na zahrádku utíkají z města. To vlastně platí i pro chataře, ale zahrádkáři jsou trochu jiní. Do svého kousku přírody musí být schopni dojet na kole nebo městskou dopravou, necestovat déle než dejme tomu dvacet minut. 
Spojuje je tento společný rys do nějaké homogenní komunity, nebo jsou to pořád různí lidé, co prostě náhodou vlastní zahrádku?
Když se podíváte na kolonii, tak je to ohromně pestrá mozaika různých životních stylů a sociálních vrstev. Jeden ryje v zahrádce, sází mrkev a pěstuje rajčata, další má vilku se saunou a bazén s protiproudem, třetí chatku poslepovanou ze všeho možného a u ní necky. Každá stavba nějak odráží osobnost zahrádkáře, stejně jako ji odráží třeba jeho oblečení. Komunita zahrádkářů je tak různorodá, že mi na nafocení práce stačilo zůstat na Opavsku. Když jsem v jedné kolonii udělal deset fotek, tak každá je úplně jiná. Jediné, co lidé měli společného, bylo, že byli všichni hrozně v pohodě. Požitek ze zahrádky na penězích nezáleží.

Spousta lidí v mém okolí začala zavařovat a dělat džemy, protože jim ty kupované nechutnají. Třeba se díky tomu zase začne na zahrádkách zahradničit.

Fotil jste pak i někde jinde než v Česku?
Fotil jsem v Polsku, ale velké zahrádkářské komunity jsou třeba v Německu, ve Francii, v Itálii, ve Skandinávii. Na polských zahrádkách je zajímavé, že je v nich vidět hodně kutilství, všechno je stavěné svépomocí. U nás je oproti tomu vidět, jestli zrovna měli v Hornbachu v akci bazény, nebo grily. 
Jak zahrádkářská komunita funguje? Nebo nefunguje? Dělají si tam lidé naschvály? 
Nechci být idealista a říkat, že mezi zahrádkáři neexistují konflikty, ale já jsem žádné nezažil. Ono by to asi ani moc nešlo, protože zahrádky jsou miniaturní, a když se pohádáte se sousedem, tak se mu pak nemáte šanci vyhnout. Jasně, asi se vyskytne případ, že vám soused vynadá, že mu od vás foukají na jeho anglický trávník pampelišky. Většinou se zahrádkáři navzájem respektují. Sousedi se znají, hlídají si navzájem své chatky, jakmile vidí cizího člověka, už po něm startují. Každá kolonie má svého předsedu, pořádá schůze, kde se řeší společné záležitosti, jako je přívod vody, elektřiny a podobně. 

Bují tam tedy i nějaký společenský život?
To bych neřekl. Záleží samozřejmě na velikosti kolonie. V menší se lidé budou víc znát a fungovat společně než v nějaké, kde jsou zahrádek stovky. Celkově bych ale řekl, že sem lidé jezdí za kouskem svého soukromí. Což je zvláštní, protože všude kolem jsou obklopeni lidmi, stejně jako v paneláku. Zahrádkář si ale dokáže na dvaceti čtverečních metrech zařídit svůj osobní ráj. A opravdu to funguje. Když jezdíme v létě grilovat na zahrádku k tetičce, tak ty okolní lidi vůbec nevnímám. 

Mění se nějak věkový profil zahrádkářů? 
Když jsem před dvanácti lety začínal fotit, tak na zahrádky jezdili starší lidé. Jejich děti za nimi občas přijely v pátek odpoledne posedět a nechat tam vnoučky na hlídání. V poslední době ale sleduji, že na zahrádky začíná jezdit i střední a mladší generace. Jen tak. Vypadnout z bytu, lehnout si na sluníčko a číst si. 

Na zahrádky začíná jezdit i střední a mladší generace. Jen tak. Vypadnout z bytu, lehnout si na sluníčko a číst si.

Takže na zahrádku se nejezdí zahradničit?
Mrkev dnes pěstuje málokdo, většinou si tam lidé jezdí odpočinout nebo pěstovat nějaké okrasné květiny, kolega z práce tam šlechtí exotické dřeviny. To je možná i největší rozdíl mezi tím, jak si zahrádky pamatuji a jak fungují teď. Tetička na zahrádce mívala rajčata, zeleninu, okopávala záhony a zavařovala tam marmelády. Dnes je na většině zahrádek bazének, houpačka, šlechtěný trávník a gril. 
Možná se to zase otočí zpátky.
Je to dost dobře možné, protože zahrádky tak nějak odráží módní trendy ve společnosti. Spousta lidí v mém okolí začala zavařovat a dělat džemy, protože jim ty kupované nechutnají. Třeba se díky tomu zase začne na zahrádkách zahradničit. 
Jak na vaše fotografie reagují lidé ze zemí, kde zahrádkářská kultura nebují?
Myslím si, že to vnímají jako trochu zvláštní, ale celkem sympatickou zálibu. Občas se někdo pozastaví nad tím, proč je na fotce zahrádka s kaktusy a v pozadí stojí hradba paneláků. Anebo proč má paní zahrádku přímo pod mostem dálničního obchvatu Opavy. Celkově ale ty fotografie působí velmi příjemně. Lidé jsou na nich sice občas v neuvěřitelném prostředí, ale jsou spokojení, v klidu a pohodě. 

AddThis
0 comments

Téma

Druhy zahrádkářů

Zahrádka je obrazem duše svého majitele, a protože je každý zahrádkář unikát, nenajdete dvě stejné ani v té největší kolonii. Pár základních druhů zahrádek a zahrádkářů se ale vysledovat dá.

Téma

Kdo nerýpe, není Čech

Když byl v Parlamentu České republiky v roce 2001 projednáván „zahrádkářský zákon“, vystoupil v rozpravě Jiří Payne a zavzpomínal, jak provázel po republice návštěvu z USA a cestou projížděli kolem zahrádkářské kolonie. Hosta to zaujalo a ptal se, zda u nás mnoho lidí žije v takových slumech. Nedovedl prý pochopit, že pidipozemky se sflikovanými boudami nejsou sídliště živořících chuďasů, ale výsledek národní posedlosti stěhovat se o víkendech do zahrádkářských kolonií, rýpat se v zemi a na pěti čtverečních metrech pěstovat zeleninu.

Podobné články: Téma

2018 | 10 | Holky & koně

Holky a hřebci a hnůj

„Máme ve třídě koňařku, je to nafoukaná čúza, pro kterou jsou všichni póvl. Spolužačky jí nemůžou přijít na jméno, ale zároveň jí všechny lezou někam jen proto, aby se občas mohly povozit. Fakt nechápu. Anebo plno jiných holek tak šílí po koních, že chodí zadara uklízet někam do stájí hnůj. Pochopila bych, kdyby to byla záliba sem tam nějaké holky, ale z koní šílí snad úplně všechny. Proč jako?“ – Zpovědnice.cz

2018 | 10 | Holky & koně

Holky byly u koní vždycky v převaze

Zdenu Motyginovou přivedl ke koním dědeček povozník. Jezdí odmalička, koním se věnuje syn i manžel a k tomu dělá šéfredaktorku časopisu Jezdectví. Ideální zdroj informací o čemkoliv se čtyřmi kopyty a hřívou.

2018 | 10 | Holky & koně

Koňský kšeft aneb Jak se na tom hrabe

Kůň je nákladný mazlíček, stejně jako třeba golf nebo jachting. Ale na první pohled to nemusí být vidět...
Google+