Fenomén

Budete žasnout! Vystupuje tisíc slonů!

Na YouTube existuje speciální disciplína nazvaná „trailer reactions“. Spočívá v tom, že si uživatelé pustí trailer na dlouho očekávaný biják a natáčí se, jak roní slzy, jásají a upadají do vzrušených mdlob. Legrační je, že filmy samotné takto nadšené reakce často nesklidí. Na tom ale nesejde. Žijeme totiž v době, kdy o úspěchu a tržbách filmu rozhoduje právě veličenstvo trailer.
AddThis

Trailery na počátku jejich historie byste dnes těžko poznali. V podstatě to byly statické obrázky vystřižené z filmu, které střídaly titulky typu: „Příští týden ve vašich kinech“, které se promítaly po skončení hlavního filmu. Právě proto se jim říká „trailer“ tedy „přívěs“. Jeden z prvních se objevil po jednom obzvláště napínavém dílu série The Adventures of Kathlyn, kde hlavní hrdinka těsně před koncem spadla do lví jámy. Po titulku „The End“ se pak ještě rozjel několikavteřinový titulek s nápisem „Vysvobodí se naše hrdinka z jámy lvové? Uvidíte příští týden v dalším napínavém pokračování!“ Psal se rok 1912 a nápad se brzy ujal. O rok později už dokonce existoval specialista jménem Nil Granlund, který začal vyrábět trailerové upoutávky na zakázku a zakrátko si ho najímali všichni přední hollywoodští producenti i pro filmy s Charliem Chaplinem.

5_2018_CILICHILI_Fenomen_Ti-druzi_2B

Tisíc slonů

Jelikož se trailery osvědčily jako dobrý způsob obživy, netrvalo dlouho a výnosný byznys se dostal, ostatně jako veškerá výroba zlaté filmové éry, do spárů monopolních velkohráčů. V případě trailerů šlo o mocnou organizaci National Screen Service (NSS), která se jich chopila v roce 1919 a dokázala si udržet monopol na celé čtyři dekády. Jako správný monopolní despota se NSS nezatěžovala s nějakou sofistikovanou koncepcí. Z konců filmů se sice trailery přestěhovaly na začátek promítání, ale naprostá většina z nich byly jednoduše sestříhané nejefektnější scény z filmu proložené titulky, které dokázal krásně zparodovat Terry Pratchett v románu Pohyblivé obrázky: „Vášnivá sága lásky odehrávající se na pozadí válkou šílícího světa! Budete žasnout! Vystupuje tisíc slonů!“
Existovaly ale i výjimky, které se s nástupem zvukového filmu začaly množit. Hned první zvukový šlágr Jazzový zpěvák (1927) měl upoutávku celých sedm minut dlouhou. Gangsterka Veřejný nepřítel (1931) si vystačila se zvuky výstřelů a explodujícími animovanými titulky. Trailer k filmu Občan Kane (1941) zase věnuje celou polovinu Orsonu Wellesovi, který představuje tvůrčí štáb, aniž by prozradil cokoliv o ději. Úplnou revoluci zažily trailery v padesátých letech, kdy monopol filmových studií skončil a kontrola nad podobou jak filmů, tak trailerů se dostala do rukou autorských filmařů. Jak obrovskou změnu to znamenalo, zjistíte, když si teď uděláte pauzu a pustíte si na YouTube trailer k Čaroděj ze země Oz a hned po něm trailer k Dr. Divnoláskovi. Když už budete online, tak si rovnou pusťte i trailer k Čelistem, abyste viděli, že mohutné experimenty nikdy nevydrží moc dlouho a postupem doby zase všechno zajede do osvědčených kolejí.

Zlatá éra

Spielbergovy Čelisti jsou zásadním filmem v dějinách kinematografie, protože de facto definovaly vznikající žánr vysokorozpočtového blockbusteru. Zároveň s tím definovaly i způsob, jakým budou blockbustery promovány a jaké je budou doprovázet trailery, které se ustálily na hraně balancující mezi hudebním videoklipem a klamavou reklamou. O jejich podobě v naprosté většině nerozhodují filmaři, ale šéfové marketingových kampaní. Jakákoliv kreativita nebo tvůrčí svoboda se přísně eliminuje, protože když jde o návratnost stamilionových rozpočtů, tak se i sebemenší riziko může šeredně nevyplatit. Jedním z mála netradičních trailerů poslední doby byla upoutávka na Mad Max: Zběsilá jízda. Dopadlo to tak, že film, který je opěvován kritikou i diváky, v kinech prohrál i s pokračováním komedie o a capella zpěvácích Pitch Perfect. A víte, proč v kinech katastrofálně propadl John Carter? Protože režisér Andrew Stanton měl díky svým pixarovským hitům (Toy Story, Hledá se Nemo, Vzhůru do oblak atd.) takovou vyjednávací sílu, že si vymohl krea­tivní kontrolu nad marketingovou strategií, a tím pádem i nad podobou upoutávek. 
Výsledkem byla jedna z nejhorších reklamních kampaní a nejzmatenější trailery, které se v poslední době dostaly do kin. Film, který měl být jistým hitem, se kvůli nim stal terčem posměchu, ještě než přišel do kin, a nikdy se té nálepky nezbavil.
Teď žijeme ve zlaté éře trailerů. Z původních přívěsků se stala svébytná filmařská disciplína. Vyrábí je specializovaná studia s milionovými rozpočty. Točí se exkluzivní trailery promítané pouze na určitých akcích, jako je Comicon. Trailery mají svou vlastní soutěž Golden Trailer Awards. Existují desítky kanálů, které je kompilují, recenzují a povznáší na kultovní status. Milujeme je tak, že nám studia servírují trailery sloužící jako upoutávky na blížící se trailery, a čím dál tím častěji se stává, že jsme během série tří čtyř trailerů vlastně zhlédli celý film. V některých případech (Rogue One) se dokonce některé scény z trailerů ani ve finální podobě filmu neobjeví. To nám ale vůbec nevadí, protože, ať si to přiznáme, či nikoliv, naše společnost už je dávno závislá na reklamách. A trailery jsou jediná forma reklamy, o které můžeme zaníceně hovořit a být přitom pořád cool.

Hudba

Různorodosti trailerů moc neprospívá fakt, že v nich studia ráda recyklují už mnohokrát použitou hudbu. Rekordmanem je v tomto případě Hans Zimmer. Například skladba Journey to the Line neboli Fassbenderova suita z Tenké červené linie je slyšet na pozadí soundtracku k Muži z oceli, Pearl Harboru nebo Stud. To ale není nic proti Zimmerovu ikonickému „brrrraaaaaaaammmmm“ zvuku, který původně rozkmitával útroby diváků sci-fi Inception. Zlověstné kmitočty fungovaly tak dobře, že je producenti hbitě zamontovali do trailerů k filmům Elysium, Světová válka Z, Star Trek: Do temnoty, Jack a obři, G.I. Joe 2, Prometheus, Bitevní loď, The Avengers, Pacific Rim a Transformers: Dark of the Moon. Mimochodem – ten zvuk vznikl extrémním zpomalením jednoho tónu písničky Non, je ne regrette rien.

5_2018_CILICHILI_Fenomen_Ti-druzi_9B

Hrdina Lafontaine

Nekorunovaným králem trailerů je Don „Hrom­hrdlo“ LaFontaine. Jeho hlas se poprvé ozval v roce 1964 v upoutávce na film Gunfighters of Casa Grande, v osmdesátých letech už byste těžko našli trailer, který by nezačínal jeho klasickým: „In a world…“ Celkem LaFontaine namluvil přes 5000 trailerů a filmoví kritici se vzácně shodují na tom, že po jeho smrti v roce 2008 už trailery nejsou, co bývaly.

Do kina na trailer

Před příchodem internetu a YouTube nebylo výjimkou, že si natěšení fandové kupovali lístky do kina výhradně kvůli tomu, aby viděli dlouho očekávaný trailer. Extrémem byl slaďák Seznamte se, Joe Black, před kterým byl poprvé promítán trailer na očekávanou Epizodu I, prequel trilogie Star Wars. Kina, ve kterých se promítal, hlásily, že až 75 % návštěvníků odcházelo ze sálu, ještě než film začal. Trailer ke Skryté hrozbě byl taky jedním z prvních, který se ocitl upirátěný na internetu. Byl o něj takový zájem, že ho George Lucas nakonec dal v plné kvalitě na svůj web, který se pak kvůli extrémnímu provozu několikrát zhroutil. V éře vytáčeného připojení nebyly servery na 450 stažení za vteřinu stavěné.

Proč jsou všechny trailery stejné

Jednoduše protože to funguje. Obří studie The Effects of Film Trailers on Shaping Consumer Expectations in the Entertainment Industry odhalila, že divák si z traileru odnáší tři nejdůležitější informace:


Herce, kteří ve filmu hrají (a jestli vystupují v roli, ve které už je někdy viděl).


Žánr filmu (navozený především hudbou).


Dojem o kvalitě filmu (navozený především dialogy).



V úspěšném traileru tedy musíte předvést oblíbeného herce, ujistit diváka, že předvede variaci na starou osvědčenou roli, zrekapitulovat děj filmu pomocí řízných dialogů a vše doprovodit pečlivě zvolenou hudbou. Takový návod vám moc svobody neskýtá, takže se tvůrci pro jistotu drží receptu, který pochází od samé mocné organizace NPR.

Teaser

První upoutávka, kterou studia pouští na veřejnost. Většinou je 30 vteřin dlouhá a neobsahuje skoro nic z děje.

Trailer

Klasická upoutávka 1 až 3 minuty dlouhá.

Exclusive trailer

Trailer promítaný výhradně na určité akci, často obsahuje jiné scény a je otázkou cti každého návštěvníka natočit ho na rozklepaný telefon na výšku a pověsit ho okamžitě na YouTube.

Aftercredit scene

Upoutávka na pokračování série, která je přilepená až úplně na konec filmu po skončení titulků. V současnosti ho zpopularizoval Marvel, ale zlatou éru prožíval v osmdesátých letech v komediích Mela Brookse a Johna Hughese.

AddThis
0 comments

Zoom

Křtím tě jménem Ďábel

Novopečení rodiče v poporodní euforii nepatří k nejracionálnějším tvorům. Občas proto zapomenou, že jméno, které potomkovi uštědří, je na celý život. Naštěstí u nás máme slovutnou jazykozpytku Miloslavu Knappovou, která z pozice soudního znalce obzvlášť ujetá jména eliminuje. Na diskusních fórech jí za to nadávají, ale když se porozhlédnete po světě, zjistíte, že je to celkem běžná praxe.

Sporák

Tohle zelí je maso

Tentokrát jsme se nechali pozvat do česko-srbského ráje kulinářského umění. Láska k jídlu je u Rada a Tomáše vidět v každém koutě bytu. Dokonce i na záchodě. Tam si můžete číst recepty. Už jen sledovat tenhle pár vařit je zážitek. Hlad a chuť zabořit se vidličkou do srbské sarmy, zelných závitků s mletým masem, se zvyšuje s každým poodkrytím pokličky. Přípravu máte cobydup, na výsledek si ale chvíli musíte počkat – stojí to za to!

Podobné články: Fenomén

2017 | 11 | Hééérci, lidé mnoha tváří

Abbey Road: studio všech studií

„Nahrávací studia budou postupně zanikat, ale kdyby mělo zůstat jen jedno, tak je to Abbey Road,“ prohlásil kdysi Fatboy Slim. Tohle studio proslavili Beatles. Je ale unikátní opravdu jen díky nim?

2017 | 10 | Úžasná robobudoucnost

HOL–LI–WOOD

Možná se vám stává, že jdete do kina na pořádný blockbuster – takový ten hodně barevný film ve 3D, ve kterém všechno vybuchuje a od kterého nečekáte duchovní povznesení, ale jenom zábavu. Jak tak sedíte a polykáte popcorn, začne vám připadat, že i přes vaše nízké intelektuální nároky to producenti trochu přehánějí. Děj nedává smysl. Sem tam se zdá, že chybí nějaká scéna, vtipy vás tlučou po hlavě, místo aby lechtaly bránici, a 3D vypadá přirozeně jako umělý nehet v oku. Když jdete z kina, máte pocit, že ten film nebyl vyloženě blbost, ale že byl natočený pro někoho s dost jinou představou o tom, jak má film vypadat. Není to náhoda, protože filmy se mění. A hlavní důvod těch změn je Čína.

2017 | 9 | Rodiče, k tabuli!

Filmové paralelní vesmíry

Ponořte se s námi do filmového vesmíru. Je možná ještě hlubší než ten normální, kterému stejně nikdo nerozumí.
Google+