Reportáž

–––
–––
––– Kloboučník. S přehledem si vyzíral titul mistra světa.
––– Kloboučník. S přehledem si vyzíral titul mistra světa.
––– Áďa zírala z plných sil. Tentokrát to nestačilo.
––– Áďa zírala z plných sil. Tentokrát to nestačilo.
––– Nováček soutěže Honza se prozíral až do finále.
––– Nováček soutěže Honza se prozíral až do finále.
––– Kohy (uprostřed) dříve komentoval v televizi. Teď už jenom zírá.
––– Kohy (uprostřed) dříve komentoval v televizi. Teď už jenom zírá.
––– Mnozí začátečníci svou prohru obrečeli.
––– Mnozí začátečníci svou prohru obrečeli.

Mrkání zakázáno!

3, 2, 1… zápas začal. Držel jsem víčka zoufale od sebe, procházel hrůzným peklem, ronil krev, pot i slzy a… po 21 vteřinách jsem mrknul. S posměchem opouštím kolbiště hned v prvním kole. Do světového rekordu 1 hodina a 58 minut bez mrknutí mi na Mistrovství světa v zírání přeci jen pár chvil zbývalo.
AddThis

* Tahle reportáž vznikla díky projektu #jetovtobě, s jehož pomocí jsme hledali nové reportéry. Jan Rosenthaler tak začal spolupracovat s naší redakcí a vy se můžete těšit i na jeho další články. 

Pokud rádi zíráte jako tele na nová vrata, čumíte jako puk nebo civíte jak na Bílou paní, je tahle akce pro vás. V České republice se letos konala už podesáté. Šel jsem do toho taky. Pravidla soutěže jsou jednoduchá – stačí zírat na svého protivníka tak dlouho, dokud jeden z vás nemrkne. Tím se vyřadí ze soutěže a vítěz postupuje dál. Je možno snažit se soupeře pohledem zastrašit, počkat si na jeho chybu nebo mu třeba hodit smítko do oka. 

Soutěž se letos jako obvykle konala na akci milovníků britských seriálů s názvem Trpaslicon. Jsem přihlášen jako jeden z 16 soutěžících. Jelikož většinou mrkám víc, než je normální, musel jsem poctivě trénovat. Několik dní před soutěží jsem zíral na lidi na ulici tak kvalitně, že mi jeden z nepřátel tohoto ušlechtilého sportu vyhrožoval zmlácením, protože jsem až moc upřeně koukal na jeho přítelkyni.
Člověk prý po dvou hodinách bez mrknutí oslepne. Psali to na Wikipedii. Jak mi na to řekl moderátor Kohy: „Na Wikipedii si každý může napsat, co chce. A proč si myslíte, že náše rekordmanka skončila dvě minuty předtím?“

Jako začátečník jsem začal proti zkušené zíračce Aničce. Vypadnul jsem hned v prvním kole a zůstal jako fascinovaný divák. I beze mě soutěž pokračovala ve vypjaté atmosféře. Fanoušci skandovali, ronily se první slzy, komentátoři zaníceně křičeli při každém útočném pohledu. Přeci jenom šlo o hodně a nervy byly na pochodu. V semifinále potom došlo k obrovskému překvapení, kdy vypadla se zíracím elévem Honzou hlavní favoritka a trojnásobná mistryně Áďa. Tedy držitelka zmíněného rekordu, když nepočítáme onen desetihodinový, kdy si nikdo nevšiml smrti zírače. Ten tak prošel do finále prakticky bez mrknutí oka.

Finále proti Kloboučníkovi, obhájci loňského titulu, bylo vyhecované. Jediný mrk by měl nedozírné následky. Kloboučník předtím v semifinále vyřadil svého velkého soupeře Kemiho. „Už se na něj nedalo dívat,“ řekl po prohře se sklopenou hlavou zdrcený Kemi. Jeho přemožitel Kloboučník uplatnil taktiku hrozivého vzhledu i ve finále a po deseti minutách nováček Honza kapituloval. Přesto nesmutnil, vždyť se jednalo o životní úspěch. Teď se bude muset vyrovnat s nově nabytou popularitou. Snad ho všechny ty večírky, drogy a sexuchtivé fanynky neodvedou od poctivého tréninku a sportovní svět zase neztratí jednu ze svých čerstvých hvězd.

Jako jediný akreditovaný reportér na akci mohu udělat první rozhovor s vítězem.
„Říká se, že peníze kazí charakter. Nebojíš se teď o ten svůj?“ zní moje první otázka na Kloboučníka.
„Kdepak, na tom mém už není co zkazit,“ odpovídá suverénně, jak se na vítěze sluší.
„Jak často trénuješ?“
„Každý den. Většinou zírám v metru, ale když se bez mrknutí na někoho koukáte půl hodiny, tak většinou znejistí a raději vystoupí. Proto jsem radši přešel na stabilnějšího sparingpartnera, kterým je zeď.“
„Pravděpodobně se teď o tebe budou prát reklamky a korporace. Z billboardu které firmy na nás budeš v blízké době zírat?“
„No, budu si hodně vybírat, přeci jenom jsem už dvojnásobný mistr, takže pod deset milionů dolarů nepůjdu.“
„Máš nějaké triky, jak vydržet zírat co nejdéle?“
„Je to hlavně o vůli. Myslet je možné vlastně jenom na to, jak bys chtěl mrknout a nemůžeš,“ odpovídá mi s upřeným pohledem Kloboučník.
Ještě zamířím k hlavnímu komentátorovi klání a největšímu teoretickému odborníkovi na zírání Kohymu. Tomu pokládám jedinou vážnou otázku této reportáže: „Jak těžké je komentovat tak bizarní soutěž?“
„Je to vtipný v tom, že já jsem dříve komentoval hokej a další sporty v televizi, takže si vzpomínám na komentátorská sportovní klišé, jako je třeba ‚Přepište dějiny!’, a snažím se je říkat i při zírání. A právě takové spojení ze zírání dělá zábavu.“
Je to tak. Právě proto stojí za to se jednou na podobné mistrovství přijít podívat. Budete mrkat na drát.=<

AddThis
0 comments

Pokec

Křoví je budoucnost

„A bylo jaro, všechno, všechno kvetlo.“ Broučci. Tak jako oni vyrazte do přírody (což může být i kus divočiny uprostřed města) a koukejte kolem sebe. Zkuste se prodrat hustým porostem jako zakládající člen sekty Křovinářů, špičkový terénní botanik Jan Albert Šturma. A nechte se ohromit jeho vyprávěním o zelených přistěhovalcích, o krotkých i panovačných kytkách a o kráse tam, kde ji nečekáte.

Zoom

Křtím tě jménem Ďábel

Novopečení rodiče v poporodní euforii nepatří k nejracionálnějším tvorům. Občas proto zapomenou, že jméno, které potomkovi uštědří, je na celý život. Naštěstí u nás máme slovutnou jazykozpytku Miloslavu Knappovou, která z pozice soudního znalce obzvlášť ujetá jména eliminuje. Na diskusních fórech jí za to nadávají, ale když se porozhlédnete po světě, zjistíte, že je to celkem běžná praxe.

Podobné články: Reportáž

2018 | 7 | Chodiči

Kosení Pražáků

Nedávno mi bývalý spolužák tvrdil, že by se v Praze ukousal nudou. Prý tu lidi jen sedí v práci nebo v zácpě na magistrále. To je samozřejmě nesmysl, protože v naší Matičce měst se dá zažít úplně všechno. Třeba vyrazit za kuropění žnout otavu.

2018 | 4 | Vypěstuj si ráj

Poníci na Jižáku

Na hlubokém Jižáku je k vidění leccos a zdejší peneři jen tak kvůli něčemu obočí nezvednou. Když ale po eskalátoru metra Háje vyjede elfka v loveckém hábitu a s mečem na zádech, zástup cestujících na zastávce se přece jen zavlní. Tauriel si prostých smrtelníků nevšímá. Přičísne průvanem rozcuchanou růžovou paruku a zamíří směrem, kterým ukazuje šipka s nápisem Modrá škola.

2018 | 3 | Svět ve vatě

Profesionální jelen

Soutěžit můžete v ledasčem. Třeba v tom, kdo je lepší jelen. Přesněji v co nejvěrnějším napodobení jeleního troubení. Zažil jsem takovou soutěž na vlastní oči a uši.
Google+