Téma

Ti druzí

Ayrton Senna jednou prohlásil, že každý závod má jen dva výsledky. Buď jste první, anebo jste poražený. Druhé místo pro něj a pro spoustu dalších alfasamců neexistuje. Stříbrný medailista je prostě jen vedoucí pole lůzrů.
AddThis

V adoraci vítězů není Ayrton sám. Zatímco o prvním muži na Měsíci, první naklonované ovci a prvním horolezci na Čomolungmě se píší knihy, o těch druhých ví jen málokdo. Schválně – zkuste jen tak z hlavy vypálit, kdo dobyl nejvyšší horu planety jako druhý. A kdo poskakoval jako druhý na Měsíci. Nevíte, že ne? Nic si z toho nedělejte, protože to ví málokdo. Skončit na druhé pozici pro nás neznamená úspěch. Považujeme to za zklamání, smůlu a o druhých se zpravidla píše jen v případě, že se jim při pokusu být první něco stalo. Třeba jako Scottovi, který se snažil předběhnout Amundsena při pokusu dobýt jižní pól.

Ke kultu vítězů se pojí jeden celkem zásadní zádrhel. Být v něčem první totiž neznamená, že jste v daném oboru nejlepší. Ani to, že jste se nejvíc snažili, nejpilněji trénovali a že stejného úspěchu může dosáhnout každý, kdo to bude dělat po vás. Prvenství je ve valné většině případů věcí náhody, štěstí a shod okolností. A je tedy celkem bezpředmětné snažit se šampionův úspěch za každou cenu zopakovat nebo si podle něj nastavovat životní žebříčky. To prosím není jen tak nějaké moudro, co nám povídala jedna paní. Tvrdí to zcela vážně myšlená studie, kterou zpracovali oxfordský profesor behaviorálních věd Jerker Denrell a Chengwei Lau z Warwick Business School. Publikovali ji v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences v roce 2012 a celkově by se dala shrnout do tvrzení, že vítězové nejsou nadlidi se superschopnostmi, ale jednoduše lidé, co měli kliku. Vezměte si třeba Billa Gatese. Myslíte si, že titulu nejbohatšího a nejúspěšnějšího člověka planety dosáhl jen proto, že se nejlépe učil, nejusilovněji pracoval a nikdy neudělal chybu? Nehrál v tom třeba trochu roli fakt, že se narodil v zámožné rodině a mohl si dovolit experimentovat s programováním v době, kdy měl k počítačům přístup jen jeden člověk z milionu? Nebo že se jeho maminka kamarádila se šéfem IBM? 

Denrell a Lau samozřejmě netvrdí, že za každým vítězstvím je protekce a nefér nastavené podmínky. Poukazují ale na to, že naše vnímání úspěchu je velmi ovlivněné kultem vítězství, který je v naší západní civilizaci zakořeněný hodně hluboko. Tak hluboko, že je zcela na místě použít slovo „kult“. Na snaze za každou cenu vyhrát a na naříkání, že jsme skončili „jen druzí“, opravdu není nic racionálního. Spíš naopak. „Lidé, kteří dosáhli zářných úspěchů, nemusí být lidé s nejlepšími schopnostmi ve svém oboru. Velmi často to bývají lidé, kteří měli nějakou výhodu nebo kteří při cestě za úspěchem podstupovali velká rizika,“ píše se ve studii. Jaké riziko se pojí ke snaze vyhrát za každou cenu, si uvědomíte, když si vzpomenete na chudáka Ayrtona.

AddThis
0 comments

Téma

Slavné dvojky vol. 2

A pokračujeme v krasojízdě. Teda druhých nejlepších krasojízdách.

Téma

Slavné dvojky

Hele ti druzí jsou náhodou taky zajímaví. Koukejte, třeba se přiučíte.

Podobné články: Téma

2018 | 7 | Chodiči

Jezděte pěškobusem

Chůze z nás udělala pány tvorstva. Vážně. Celý příběh naší cesty na vrchol potravního řetězce začal v Africe někdy před 5 až 7 miliony lety, když se náš praprapředek australopiték rozhodl opustit bezpečí lesa a vydat se na pochod savanou. Aby ve vysoké trávě nezabloudil, musel se naučit chodit po zadních a s hlavou vzhůru. Když už mu to tak hezky štrádovalo, pouštěl se dál.

2018 | 7 | Chodiči

Proč šlapete?

Zeptali jsme se lidí, kteří chodí opravdu hodně, co na tom vidí.

2018 | 7 | Chodiči

Chodicí starter pack

Pár tipů na dlouhý pochod.
Google+