Téma

Zákupští bývali vždycky nejlepší

První dobrovolný hasičský sbor u nás a jeden z prvních v Evropě vznikl roku 1850 v Zákupech. Když jsme se vypravili do města s nejstarším hasičským sborem, tak jsme rovnou vyzpovídali jeho nejstaršího člena, místní hasičskou legendu Františka Vomáčku.
AddThis
6_2018_CILICHILI_Tema_Kdo-chce-hasit-musi-horet_6A.psd

Proč jste se stal hasičem?
Já do Zákup přišel po vojně. Můj strýc utekl před nacisty do Švédska, a protože jsem si s ním dopisoval, tak mě označili za politicky nespolehlivého a poslali mě k pétépákům. Měl jsem štěstí, že nás poslali do uranových dolů do Jáchymova. Ročník před námi poslali na Sibiř do gulagu a ani jeden z nich se nevrátil. Na uranu jsem pracoval ještě rok po vojně, ale pak jsem dlouho stonal a nemohl jsem najít práci. Dokonce jsem byl za komunistů čtrnáct dní nezaměstnaný. Až v Zákupech mě vzali do zámečnictví. Dostal jsem takovej hroznej byt ve starý faře a hned naproti přes silnici stála stará zbrojnice.

Tak jste se k nim hned přihlásil?
Pamatuju si, že zrovna přijeli z hašení z Gigantu v Mimoni. Uklízeli techniku, rozmotávali mokrý hadice, tak jsem se tam šel podívat a dal se s nimi do řeči. Já u nich znal zástupce velitele, ten dělal u nás v zámečnictví.

Vzali vás hned? 
Jo, vzali. Velitel mi říkal, že se k nim hlásí spousta lidí, ale že pak nikdo nechodí. No a já jsem chodil. Ve čtyřiapadesátým mě poslali na čtrnáctidenní kurs, a hned jak jsem se vrátil, tak jsem začal jezdit hasit. Víte co, já byl rád, že mě mezi sebe vzali.

Proč by vás neměli vzít? 
Protože jsem byl pétépák (člen Pomocných technických praporů). Politicky nespolehlivej. Nežádoucí, podřadnej materiál. Pamatuju, jak na nás major Žížala řval při nástupu, že nás může dát postřílet, a našima lebkama že nechá vydláždit v Mimoni náměstí. Ale hasiči to tak nebrali. Tam záleželo na tom, jestli je na člověka spoleh a jak umí dělat. Já to o sobě nijak neroznášel, ani moje děti to nevěděly, dokud jsem se za Dubčeka k pétépákům nepřihlásil. Až když jsem kandidoval na okrskovýho ředitele, tak jsem k přihlášce musel přiložit životopis. No a já nevěděl, jestli do něj mám napsat, že jsem sloužil u PTP. Nakonec jsem se rozhodl, že ano. Že by si to stejně mohli zjistit a já bych měl problémy, že jsem něco zatajil. Pamatuju, jak ten životopis předseda okresního výboru četl. Dlouho nic neříkal a pak povídá: „Franto, tohle je u nás hasičů jedno.“ A ten životopis roztrhal a hodil do koše. Dělal jsem díky tomu okrskovýho ředitele, taky jsem zakládal oddíl mladých požárníků, pracoval s dětma, pořádal tábory. To by pétépák jen tak nemohl dělat. 

Vybavuje se vám nějaký zásah?
Hned jak jsem začal, tak jsme vyjížděli hasit sklad obilí. To byla taková lehká bouda na kůlech, kam se ukládalo obilí a sláma po sklizni. Nešlo se k tomu dobře dostat, tak jsem musel vylézt nahoru na střechu. Stojím tam, stříkám do tý výhně pode mnou, kdyby bejval povolil nějakej trám, tak spadnu dovnitř a je po mně. A v tom uslyším, jak na mě někdo volá: „Franto, jestli mi tam spadneš, tak teda uvidíš!“ To byla moje žena, co přiběhla s ostatníma čumilama. Ona taky byla u hasičů. Sbor nám taky uspořádal oslavu diamantové svatby. 

V Zákupech byl založený první dobrovolný hasičský sbor. Pamatují na to i dnešní hasiči? 
No jéje. Víte, ono se povídá, že sbor v Zákupech byl německý a že první český založili až po deseti letech ve Velvarech. To ale není pravda. Náš kronikář dohledal, že v tom prvním zákupském byli i Češi. Jen se pak s Němci nepohodli a odešli. A i ten Leitenberger, co hasiče zakládal, se prý původně jmenoval Litohorský. 

Víte, jak tehdejší sbor vypadal? 
No, zakládal ho Ferdinand Leitenberger. To byl bejvalej rytmistr ve výslužbě a dostal za úkol vymyslet a zavést systém požární ochrany. On vymyslel, že na vesnicích a menších městech musel být z každého baráku minimálně jeden člověk u hasičů. Sedláci se pak střídali ve službě s přípřežkem se stříkačkou, a když hořelo, tak s ním museli přijet hasit. V celým pohraničí to takhle zavedl, napsal o tom brožuru, ve které sepsal pravidla a stanovy. Taky to byl vynálezce a jeho bratr taky. Oba vymýšleli a stavěli hasicí techniku, jeho bratr si dal patentovat vynález ozubené dráhy, co teď jezdí v Jizerských horách. 

Navazují zákupští hasiči na tradici toho původního sboru? 
Jo, on je tu Leitenberger známý, má tu hrobku a ví se o něm. Český sbor, co tu vznikl v pětačtyřicátém, na něj tak nějak navazoval, protože tu ta hasičská tradice byla a zákupští hasiči vždycky bývali nejlepší. Hlavně o žních, když bylo hodně výjezdů, tak nás kolikrát volali do České Lípy, abysme šli držet pohotovost, když byli všichni profesionální hasiči na zásahu. 

Působili tu hasiči i jako organizátoři? Pořádali jste plesy a podobně? 
Hasičskej ples, to byla vždycky událost. Měli jsme vždycky vyprodáno. A víte proč?

Protože s vámi byla největší zábava?
To taky, ale hlavně jsme mívali nejlepší tombolu. Já sám jsem tam vyráběl věci z překližky. Lampy a stojánky a taky takové ty knihy ze špejlí, kam se dá schovat placatá láhev. Za výtěžek jsme pak pořádali letní tábory pro mladé hasiče. Taky Dny dětí, Den žen, oslavy 1. Máje, to jsme všechno pořádali my. 

Soutěžili jste tenkrát taky? Byl už za vás hasičský sport?
Soutěžili. Ale to nebyl sport jako ten dnešní, to je taková hurá akce, to já moc neuznávám. My jsme měli nejdřív ústní zkoušku ze znalostí, pak štafetu a požární útok. A všechno se dělalo tak jako ve skutečnosti. Všechno muselo být správně. I za špatně odložený klíč u stroje nebo za špatně svinutou hadici se dávaly trestné body. No a vyhrávali jsme. Když jsme byli třetí, tak to už byla pomalu ostuda. Ale nevyhrávali jsme, protože jsme byli nejrychlejší, ale proto, že jsme všechno dělali správně. 

Vážili si vás za to v obci? 
No, jak kdy. Ona tady okolo v obcích družstva zanikala. Lidi přestali chodit a družstvo zůstalo jen v Zákupech. Pak jsme jednou, to bylo v šestadevadesátým, přišli do zbrojnice na schůzi a nemohli jsme se do ní dostat. Tak jdeme na úřad a tam nám řekli, že ten barák potřebují pro sebe a že nám postaví zbrojnici novou. Naše věci jsme našli naházené v místnosti vedle garáží. Chlapi, co byli ve výjezdovém družstvu, se naštvali, dali výpověď a hasiči se tu rozpadli. Dali jsme se dohromady až po třech letech, kdy město konečně tu novou zbrojnici postavilo. Sešli jsme se v ní jakože na výroční schůzi, ale já jsem ji začal vést jako normální a rovnou jsem se chlapů zeptal, jestli by nechtěli ve sboru zase pokračovat. Tak jsme zákupské hasiče zase obnovili. 

A pokračujete dodnes?
Jo. Mají každej čtvrtek schůzi, a když si pro mě přijedou, tak tam s nima zajdu i já. 

Vyjel byste ještě dneska k ohni? 
To ne, vždyť mi je jednadevadesát. Já bych to ani nechtěl dělat, já jsem zvyklej na Erenku a stříkačku Stratílka osmičku. Když vidím dnešní hasičárnu, tak to je samej počítač, odsud bych snad ani s autem nedokázal odjet. Však oni si mladý kluci poradí. 

AddThis
0 comments

Téma

Co jste hasiči, co jste dělali?

Jak si na sebe hasiči vydělávali?

Téma

Mistrovství světa v mávání s hadicí

Hasiči spolu během přípravy soutěžili odjakživa. Hasičský sport s mezinárodně platnými pravidly k nám ale přišel až v roce 1967. Založil ho bývalý náčelník Pavel Stoklásek, inspiraci si dovezl ze služební cesty po SSSR. Soutěží se ve čtyřech disciplínách. Návod na ně zní takhle:

Podobné články: Téma

2018 | 10 | Holky & koně

Holky a hřebci a hnůj

„Máme ve třídě koňařku, je to nafoukaná čúza, pro kterou jsou všichni póvl. Spolužačky jí nemůžou přijít na jméno, ale zároveň jí všechny lezou někam jen proto, aby se občas mohly povozit. Fakt nechápu. Anebo plno jiných holek tak šílí po koních, že chodí zadara uklízet někam do stájí hnůj. Pochopila bych, kdyby to byla záliba sem tam nějaké holky, ale z koní šílí snad úplně všechny. Proč jako?“ – Zpovědnice.cz

2018 | 10 | Holky & koně

Holky byly u koní vždycky v převaze

Zdenu Motyginovou přivedl ke koním dědeček povozník. Jezdí odmalička, koním se věnuje syn i manžel a k tomu dělá šéfredaktorku časopisu Jezdectví. Ideální zdroj informací o čemkoliv se čtyřmi kopyty a hřívou.

2018 | 10 | Holky & koně

Koňský kšeft aneb Jak se na tom hrabe

Kůň je nákladný mazlíček, stejně jako třeba golf nebo jachting. Ale na první pohled to nemusí být vidět...
Google+