Čumenda

Křížkoťap

Fotograf Dominik Bachůrek vyrůstal v hluboce věřící rodině. Každý rok v létě v ní bylo tradicí
chodit na náboženské poutě. Když byl ještě dítě, prožíval je jako nutné nudné zlo, v dospělosti
se ale rozhodl na poutní místa vrátit a zkusit je pochopit jinak. „Na první pohled vidíte davy lidí
se sepjatýma rukama, odříkávající dlouhé hodiny modlitby, které formou připomínají východní
mantry,” říká. „Proč to dělají, ale může pochopit jen ten, kdo si to sám prožil.“

  • Dominik Bachůrek
AddThis
AddThis
0 comments

Téma

Proč šlapete?

Zeptali jsme se lidí, kteří chodí opravdu hodně, co na tom vidí.

Pokec

Už to není banda holohlavých mlátiček

Na začátku filmu Až přijde válka se hlavní protagonista potí u maturity. Vzápětí stejného klučinu vidíme v lese navlečeného do maskáčů, jak štěká rozkazy na partu chlapů se samopaly, kteří se rozhodli vzít obranu Slovenska do vlastních rukou. Na konci už samozvaný vojevůdce velí desítkám „branců“ a řeční na náměstích o tom, jak je potřeba zavést pořádek. Bohužel ten film není fikce, ale dokument. Režisér Jan Gebert s ním otvíral letošní dokumentární sekci Berlinale.

Podobné články: Čumenda

2018 | 6 | Kdo chce hasit, musí hořet

Svatý žbluňk

Z českých a moravských kostelů jsme zvyklí, že kněz při křtu pokropí nového křesťánka vodou z minidžbánku. Jde to ale i jinak. Řada menších církví dospělé katechumeny vykoupe celé. Maďarskou fotografku Boglárku Évu Zelleiovou fascinuje podoba nádrží a bazénů, které se k tomu používají. Většinou mají tak nějak odkazovat k Bibli, zároveň ale úžasně ilustrují dnešek.

2018 | 5 | Ti druzí

Fotka jako hra

Hopscotch je anglický výraz pro skákání panáka. A podle téhle hry pojmenoval svou sérii uličních fotografií Pau Buscató. Proč? Prostě si rád hraje. Ve verzi skákání panáka, kterou Pau, původem z Barcelony, hrával jako dítě, jsou některá pole pojmenována třeba jako země nebo nebe. A to ho inspirovalo. „Jakmile si děti vyberou a zarámují malý kus obyčejné dlažby, stává se z něj v jejich očích něco jiného: země, nebe atd. Stejně tak pro mě je pouliční fotografie tvořena výběrem a rámováním malého kousku každodenního života takovým způsobem, že se z něj může stát něco jiného,“ vysvětluje Pau. Každopádně pokud se na jeho fotografie z městských ulic podíváte, je vám jasné, co je navzájem spojuje. Je to hravost, se kterou k focení Pau přistupuje.

2018 | 4 | Vypěstuj si ráj

Tebe už jsem někde viděl!

Navštívit mezinárodní festival dvojčat a vícerčat v americkém Twinsburgu je zvláštní zážitek. V sérii House of Surprises se ho snaží zachytit fotografka Kathryn Allen Hurniová. Na svých portrétech představuje sourozence tak, jak se v sobě navzájem odrážejí. Jejich propojení je vizuální i genetické, a přesto jde pokaždé o dvě různé bytosti, kterým nemůžeme upírat osobní originalitu. Záhada „identických“ osobností láká i vědce, kteří na festivalu často sbírají materiál pro své studie.
Google+